Historie mincí - Marky

Kategorie: Mincovnictví - Numismatika

SEVERSKÁ MARKA

Ilustrační foto

Při pobřeží Severního a Baltského moře se začal rozvíjet severoevropský obchod. To bylo impulsem pro Vikingy, aby dali zřídit novou mincovní jednotku tzv. severskou marku (hřivna: 216 g). Metrologicky představovala tato marka polovinu karolínské libry a dvě třetiny libry novořímské. Jako mincovní jednotka se objevuje roku 1015 v okruhu dolního Rýna. Odtud se zřejmě rozšířila do celé Evropy. V různých variantách pak ovládla veškeré evropské mincovnictví až do zavedení metrické soustavy ve Francii v 90. letech 18. století.

 

 

 

MARKA V ČECHÁCH

V Čechách se postupně začala prosazovat marka (=hřivna) již od počátku 11. století a za Břetislava I. Vystřídala definitivně dotud platnou mincovní jednotku, a to karolínskou libru. Mezi sporné otázky týkající se této české hřivny patří hmotnost. Podle novějších výzkumů představovala česká hřivna hodnotu asi 210 g a v této podobě byla užívána až do druhé poloviny 13. století zřejmě diferencoval. V 60. letech 13. století byla na Moravě zavedena, v souvislosti s úpravou rakouské mince za Přemysla Otakara II - těžší hřivna, která se přibližovala hodnotě 280 g. To umožnilo převolitelnost moravských dražeb jak k minci rakouské, tak také české.

Reformou Přemysla Otakara II. roku 1266 došlo k proměně mincovní jednotky i v Čechách (pražská hřivna) a od té doby vážila hřivna 253, 17 g. V takové podobě se také stala od roku 1300 mincovní jednotkou pražského groše.

ŘÍŠSKÁ MARKA (RM)

Ilustrační foto

Němci zavedli říšskou marku v protektorátu jako základní měnovou jednotku 16. března 1939, vedle nichž platila koruna jen do odvolání při povinně měnitelném kurzu 1:10. Od konce března 1939 byla Národní banka pro Čechy a Moravu povinna přijímat říšské marky a vydávat korunové oběživo proti markovému krytí u Říšské banky. Tím byla nastoupena cesta otevřené inflace a současně i drancování českého hospodářství. Do konce dubna 1945 dosáhlo množství oběživa hodnoty 95. miliard K, což představuje znehodnocení koruny v poměru k roku 1937 o 1145 %. V podmínkách přídělového hospodářství stouply ceny potravin, rostlo tzv. šmelinářství za zboží. Proto také rostly vklady, jejichž úhrn v roce 1945 překročil míru roku 1938 o 338 %.
Ilustrační fotoInflace, násobená paralelním oběhem cizích platebních prostředků v českých zemích i na Slovensku, si vyžádala hned po osvobození Československa měnovou reformu. Dekretem prezidenta republiky z 19. října 1945 byla vytvořena opět koruna Československá (Kčs).

 

 

 

 

Ilustrační foto

 

NĚMECKÁ MARKA (DM)

Ilustrační foto

Deutsche Mark byla nadějí pro poválečné Německo, které po 2. světové válce provázela hospodářská stagnace. Mnozí pováleční prognostici předpovídali, že potrvá půl století, přinejmenším desítky let. Než se dostala do oběhu, vedlo Německo a vítězné mocnosti složité jednání. V roce 1948 nesouhlasila sovětská vojenská zpráva s provedením celoněmecké měnové reformy, a tak začali velitelé tří největších mocností jednat na vlastní pěst. Reformu v americké, britské a francouzské zóně (v tzv. Trizónii) i v západních sektorech Berlína vyhlásili 18. června 1948.
20. června, tedy o dva týdny později, byly bankovky uvedeny do oběhu. Obyvatelé mohli vyměňovat říšské marky a to v kurzu- 60 říšských marek za 40 marek nových. Byly vytištěny v USA a za přísných utajení převezeny do Německa. Platy, penze a nájemné byly převedeny v Ilustrační fotopoměru 1:1, většina ostatních závazků 10:1. Tento krok postihl zejména majitele úspor, znehodnocených v poměru 100:6,5.

Sovětská správa však o tři dny později a zavedla východoněmeckou marku. Zrození marky tedy znamenalo, rozdělení země na dalších 42 let.

 

 

 

Ilustrační foto

Přestože tehdy v průzkumu veřejného mínění projevilo důvěru ve stabilitu nové měny pouze 12 procent Němců, v průběhu let se německá marka stala jednou z nejdůležitějších světových a nejžádanějších evropských měn. Zejména ve východní Evropě se do marek bezpečně ukládaly peníze. Platnost německé marky končí 31. prosince 2001.

 

 

 

 

 

FINSKÁ MARKA (FIM)

Ilustrační foto

Finskou měnou byla od roku 1860 až do 1. ledna 1999. Marrka, jak se také finské marce říkalo, byla vydána poprvé v roce 1860 jako čtvrtina ruského rublu. V roce 1865 se markka od rublu oddělila a svázala svou hodnotu se stříbrem. Po té, co Finsko získalo roku 1917 nezávislost, byla založena Finská banka a markka se začala používat jako nezávislá měna krytá zlatem. Zlatý standard byl zrušen roku 1940, kdy markka během Zimní války trpěla vysokou inflací. V roce 1963 byla původní markka nahrazena novou markkou, která odpovídala stu dosavadních jednotek.

Ilustrační foto

Název markka byl založen na středověké jednotce váhy. Oba názvy, jak markka, tak penni, jsou vypůjčená slova z němčiny. Ačkoli slovo markka je o několik století starší než sama měna, tato měna byla ustanovena ještě předtím, než byla nazvána markka. Na název měny byla vypsána soutěž. Některé další navrhované názvy byly sataikko (znamená „mající sto částí“), omena („jablko“) nebo suomo (od Suomi – „Finsko“). Během více než 140leté historie finské markky bylo vydáno 28 různých mincí. Vyobrazení na nich se během let měnila, ale zůstávala zřetelně finská

 

Ilustrační foto

I. Hlaváček, J. Kašpar, R. Nový: VADEMECUM POMOCNÝCH VĚD HISTORICKÝCH, INTERNET, VIKY

 

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Gratuliji ti,vyborny clanek,tak jsem o poznani k markam zase o neco chytrejsi a blize.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru