Hledání kovů v Evropě – Belgie, případ Vlámska

Belgické království je federativní stát, rozdělený územně na tři regiony – Vlámský, Valonský a dvojjazyčný Brusel – zodpovědných za záležitosti týkající se „půdy", a jazykově na tři společenství – Nizozemské, Francouzské a Německé, které mají pravomoce týkající se „obyvatel" – např. kultury a jazyka).
Pro pojmenování nizozemsky mluvící části Belgie můžeme v češtině použít dva termíny: Flandry užijeme v kulturně-historickém kontextu nebo v případě, že chceme označit konkrétní provincii, tj. Západní či Východní Flandry, resp. Francouzské a Zeelandské Flandry; oficiálním názvem pro (spojené) Vlámské společenství a Vlámský region používaným např. v případě bilaterálních smluv, je však Vlámsko. Vlámsko mělo v roce 2015 k lednu 6 444 127 obyvatel, což představuje 57,8 % obyvatel státu.

Některé národní kompetence jsou řízeny federální vládou a regionální kompetence jsou diktovány regiony. Zákony jsou vytvářeny federálním státem, nařízení jsou regionální zákony tvořené místní vládou – Vlámsko, Valonsko, Brusel a Německá komunita (na východě Belgie). Kulturní dědictví je jednou z kompetencí, které byly přesunuty z federální na regionální vlády. Kulturní dědictví zahrnuje také archeologii. Všechny regiony mají stejnou definici ve vyhlášce ohledně hledání s detektory kovů. „ Je zakázáno používat detektory kovů ke hledání archeologických artefaktů a na archeologických lokalitách.“

Od dubna 2016, Vlámsko přijalo zásadní změnu, umožňující registrovaným osobám hledat s detektory kovů archeologické artefakty a archeologické lokality. Tento nový zákon byl přijat po dlouhém rozhodování vlády. Věnovat se tomuto problému začali již asi před deseti lety. Někteří hledači si stěžovali svým místním politikům na špatné chování archeologů, lesníků, policie a tlak zákonů, přestože není obecně zakázáno hledat s detektory kovů, pokud nehledají archeologické artefakty nebo na archeologických lokalitách. V praxi toto vedlo k diskriminaci menšiny hledačů. Někteří politici, po obdržení dopisu od hledačů, se rozhodli předat tento problém parlamentu. Politici byli znepokojeni, že si archeologové vybrali z nařízení pouze část, která říká: „…je zakázáno hledat s detektory kovů.“ Někteří archeologové například doslovně vytlačili hledače s detektory kovů z míst, na kterých sami hledali, a prohlašovali, že archeologové jsou jediní, kteří mají legálně dovoleno provádět výzkum za účelem nalézt archeologické artefakty. Toto již bylo shledáno, jako přesahující jejich pravomoc, což lze vyčíst z přepisu parlamentní debaty:

V posledním měsíci se stali vlámští hledači s detektory kovů se vzrůstající se četností oběťmi dezinformací, obtěžování, zastrašování a slovní agrese. Hledači byli pronásledováni archeology, kteří k tomu neměli žádné právo. Hobby hledači, kteří nabídli pomoc při výkopových pracích, byli vystaveni verbální agresi. Státní archeologové (např. zaměstnanci agentury národního dědictví (Heritage Agency)), nesprávně informovali veřejnost o zákonu o hledání s detektory kovů.“ Celý přepis tohoto zasedání můžete nalézt na: https://docs.vlaamsparlement.be/website/htm-vrg/334527.html

Pak, na evropské úrovni, v roce 2005 byla přijata Úmluva Faro o hodnotách kulturního dědictví pro společnost (Faro Convention on the Value of Cultural Heritage for Society). Vstoupila v platnost 1. června 2011. K tomuto datu ji ratifikovalo 17 členských států: Arménie, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Maďarsko, Lotyšsko, Lucembursko, Moldavská republika, Černá Hora, Norsko, Portugalsko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina a Makedonie. Kromě toho pět států podepsalo úmluvu: Albánie, Belgie, Bulharsko, Itálie a San Marino. Proces podepisování pokračuje v řadě dalších členských států Rady Evropy (Bulharsko a Finsko). (citace Faro Convention: http://www.coe.int/t/dg4/cultureheritage/heritage/Identities/default_en.asp) Bylo to velice důležité pro vlámské hledače s detektory kovů, podívejme se proto blíže na některé články této úmluvy:

Článek 1 – Cíle úmluvy:

Uznat, že práva týkající se kulturního dědictví jsou spojena s právem účastnit se kulturního života, jak definuje všeobecná Deklarace lidských práv; (viz diskriminace hledačů kovů archeology)
uznat individuální a kolektivní odpovědnost vůči kulturnímu dědictví; zdůraznit, že zachování kulturního dědictví a jeho udržitelný rozvoj má jako svůj cíl lidský rozvoj a kvalitu života;
přijmout nezbytná opatření pro uplatňování této úmluvy pokud jde o:

Úlohu kulturního dědictví při vytváření mírové a demokratické společnosti a v procesu udržitelného rozvoje a podpory kulturní rozmanitosti; větší součinnost kompetencí mezi veřejností, institucemi a privátními subjekty (což znamená, že vlády, které podepsaly nebo ratifikovaly úmluvu, musí vytvořit udržitelný rámec umožňující hledačům s detektory kovů spolupracovat a sdílet jejich kompetence)

Článek 12 -  Přístup ke kulturnímu dědictví a demokratické spolupráci

Strany se zavazují k:

podněcovat všechny k účasti:

K procesu identifikace, studiu, interpretace, ochraně a zachování kulturního dědictví; (studiu a prezentaci: umožňující hledačům s detektory kovů analyzovat, hledat a hlásit své nálezy)
k veřejné reflexi a debatě o možnostech a výzvách, které kulturní dědictví představuje; Zohlednit hodnotu, kterou každá komunita připisuje kulturnímu dědictví, které identifikuje; rozeznat roli dobrovolných organizací jako partnerů v aktivitách, a jako konstruktivní kritiku v politice kulturního dědictví; (což znamená, že každá národní asociace pro hledání s detektory kovů by měla být slyšena místními vládami a měla by získat potvrzení své existence) podniknout kroky ke zlepšení přístupu ke kulturnímu dědictví zejména mezi mladými lidmi a znevýhodněnými osobami namísto zvyšování obav o jeho hodnotu, upozornit na potřebu udržení a zachování a výhody, které z něho mohou plynout.

Článek 15 – Závazky stran

Strany se zavazují k:

Rozvíjet, s pomocí Rady Evropy, monitorování legislativy, právních předpisů a postupů týkajících se kulturního dědictví, v souladu se zásadami stanovenými touto úmluvou; (což znamená všechny národní nebo regionální vlády, které podepsaly a ratifikovaly úmluvu, by také měly zahrnout hledání kovů do svých zákonů a vyhlášek o kulturním dědictví; umožnit veřejnosti účastnit se cílů této úmluvy, jak je uvedeno v článcích 1 a 12. V tom případě nemohou ignorovat účast jednotlivců, sdružení nebo klubů, aby přispívali k procesu identifikace, studia, interpretace, ochrany, zachování a prezentace kulturního dědictví), uchovávat, rozvíjet a přispívat do sdíleného informačnímu systému přístupnému veřejnosti, který usnadní posouzení toho, jak strany plní své závazky vyplývající z této úmluvy. (což znamená, že všechny nálezy hlášené hledači s detektory kovů by měly být dostupné všem)

Poměrně často se lidé z řad široké veřejnosti domnívají, že archeologové (dobří) mají dovoleno dělat všechno a mají k tomu pravomoc, a že hledači (špatní) mají zakázáno s detektory kovů hledat. Tato propaganda podporovaná archeology a způsobem komunikace s veřejností není v souladu s Úmluvou Faro. Jde o dezinformaci šířenou archeology v průběhu let, která vytváří falešný dojem mezi policejními silami, lesními pracovníky atd., že je zakázáno hledat s detektory kovů a že jediní autorizovaní jsou archeologové. Především díky intervenci hledačů a zahrnutí Úmluvy Faro, bylo dohodnuto, že povinností zákonodárců je povinnost vytvořit jasnou legislativu o detekci kovů a objasnit nedorozumění a nesprávné interpretace zákona.

Ve Vlámsku se zákonodárci rozhodli spojit to nejlepší z obou světů tím, že se upraví (zneužívané) pravomoci některých archeologů, které převyšují jejich autoritu a (částečně) umožňují veřejnosti účastnit se ochrany dědictví tím, že vytvoří novou vyhlášku umožňující hledání archeologických artefaktů pomocí detektorů kovů. To bylo umožněno tím, že obě strany jsou považovány za rovnocenné a na stejné úrovni ve vztahu k zákonu. Vláda rovněž uznala význam přínosu kulturnímu dědictví jak od hledačů s detektory kovů, tak archeologů. Nebo, jak někdo z Agentury pro vlámské dědictví (Flemish Heritage Agency) řekl: "Jediná věc, která nás zajímá, je to, co se našlo, kde to bylo nalezeno, a kde je uloženo, abychom to mohli v případě zájmu prozkoumat." Samozřejmě existují specifické podmínky a vysoké pokuty, pokud registrovaný hledač s detektorem porušuje pravidla popsaná vyhláškou. Hlavním bodem však je, že vláda a její agentura pro dědictví se zajímá pouze o spravedlivý systém, jenž povzbuzuje lidi k automatickému hlášení jejich nálezů. To je vše!

Chcete-li se stát registrovaným hledačem s detektorem kovů ve Vlámsku, musíte být:

Starý alespoň 18 let
V uplynulých pěti letech nesmíte spáchat trestný čin související s národním dědictvím

Po obdržení žádosti agenturou hledač obdrží oficiální povolení. Toto povolení je osobní identifikační karta se jménem a číslem. Od okamžiku, kdy hledač obdrží povolení, je oprávněn hledat archeologické artefakty na vlámském území, pouze. Povolení musí být v případě kontroly prokázáno.

Podmínky pro hledače s detektory kovů:

Povinnost hlásit všechny nálezy Agentuře pro národní dědictví (Heritage Agency)
Není povoleno hledání v archeologicky chráněných oblastech
Hledač musí mít vždy povolení od vlastníka půdy
Hledání je povoleno pouze během dne
Hledání je povoleno do maximální hloubky 30 cm (hloubka orby)
Povinnost zachovat a označit nález číslem od agentury
Umožnit na vyžádání agentuře nebo archeologům studium artefaktu

Do budoucna, všechny shromážděné informace budou k dispozici veřejnosti v on-line databázi, podobně jako systém PAS (Portable Antiquities Scheme, PAS) ve Velké Británii. Vyhláška byla schválena v roce 2015 a byla provedena v dubnu 2016. První hodnocení vlámské vlády a parlamentní komise zabývající se kulturním dědictvím o nových právních předpisech proběhne v roce 2017.

O ostatních regionech: (Valonsko, Brusel a Německé společenství)

S výjimkou Vlámska, kde agentura pro dědictví umožňuje hledačům s detektory kovů legálně hledat historické artefakty, nevíme o tom, že by jiné regiony směřovaly k tomu samému nebo alespoň upravily aktuální právní předpisy, a tím podpořili hledače s detektory kovů ke hlášení nálezů. Tyto regionální právní předpisy stále zakazují hledání archeologických artefaktů s detektory kovů, bez povolení od regionální agentury (Regional Agency). Nicméně když hledač objeví zajímavý předmět, bez záměru nalézt archeologický artefakt, je obtížné jej ohlásit, protože se obává, aby nebyl nařčen z nelegální detekce.

Jinými slovy: "je zakázáno hledat archeologické artefakty, ale pokud nějakou náhodou je nějaký nalezen, není možné jej hlásit, protože zákon předpokládá, že byl objeven s úmyslem nalézt archeologické artefakty ..." Utopie v nejlepším!

Nicméně, jednotlivec vždy může požádat o zvláštní povolení, vydávané regionální agenturou, aby mohl hledat na konkrétním místě. Způsob, jakým to funguje, je prakticky stejný, jako když archeolog zažádá o povolení k výkopu. Ve skutečnosti téměř nikdo nezvolí tuto cestu, protože množství práce a času k získání povolení je tolik, že je téměř povolení nemožné získat.

O klubech/federacích v Belgii:

Existuje pouze jedna oficiální asociace pro hledače s detektory kovů, www.nvd-anp.com (Nationale Vereniging van Detectoramateurs - Association Nationale des Prospecteurs) s legální strukturou nevládních organizací zveřejněnou v Úředním věstníku a provozující pod obchodním číslem BE0893137990. Pokud víme, neexistují žádné jiné oficiální nevládní organizace nebo kluby. Existuje však mnoho lidí, kteří hledají s detektory kovů a sdílejí svá dobrodružství na on-line fórech a skupinách Facebooku.

Tito lidé se také čas od času scházejí při organizovaném hledání nebo na závodech v hledání s detektory kovů.

Olivier Van den Bergh ecmd.eu