Hledání válečných artefaktů na Krétě

Když Hitlerova armáda napadla v květnu 1941 ostrov Kréta, narazila na zdejší odboj. Tento příběh je ale oproti jiným z druhé světové války méně známý. O to víc upoutal pětatřicetiletého hledače pokladů Steliose Tripalitakise, který už nashromáždil desetitisíce artefaktů. Největší řecký ostrov zná snad ze všech stran. Jako průvodce vodí turisty i po památkách, které jsou spjaté s nacistickým obdobím.

Kréta je místo, kde minulost „pronásleduje“ přítomnost. Strategické postavení ostrova ve Středozemním moři vyvolalo nespočet invazí – ze strany Benátčanů, Osmanů až po nacisty. Ti se snažili ovládnout tento ostrov, aby zabezpečili jižní křídlo Wehrmachtu. Německý útok spočíval převážně v nasazení vzdušných výsadkových vojsk.

Obyvatelé Kréty se v obraně připojili k čtyřiceti tisícům britských, řeckých, australských a novozélandských jednotek. Spojenecké síly však německý útok špatně posoudily a po intenzivních osmi dnech bojů se musely stáhnout a vláda nad ostrovem byla najednou v rukou nacistů. Přestože místní bojovali do posledních sil, vším co měli po ruce. A jednoduché to s nimi neměli němečtí vojáci ani po obsazení ostrova. Byli pořád v pohotovosti, připravení kdykoliv zakročit a položit život za svou vlast. To jim vydrželo až do roku 1945, kdy se vzdali poslední Němci a válka skončila.

Toto období mělo značný vliv na zdejší identitu. Dokonce i v těch nejmenší krétských vesničkách najdete nějakou formu vzpomínky. „Pamatuji si, jak v mém rodném městečku Galatás vydali časopis o bitvě, která se tam odehrála během druhé světové války. Výtisk jsem dostal na základní škole, kde je rozdávali. To mně bylo dvanáct let a byl jsem fascinovaný. Ještě větší zájem o historii ve mně pak vyvolala místa spjatá s válkou a artefakty, které jsem postupně nacházel,“ vzpomíná Tripalitakis.

Na Krétě totiž po válce nebylo dost materiálu na stavbu, a tak místní použili prakticky všechno, co našli. Dřevo ze sudů posloužilo na ploty, části letadel na střechy a z přileb udělali třeba květináče nebo misky na krmení zvířátek. „A v některých vesnicích tohle vidíte na domech ještě dnes,“ poznamenal Tripalitakis. Na první hledačský výlet vyrazil v roce 1999. U pobřeží Galatás hledal kusy vraků německých letadel. Hrozně ho to chytlo, a tak na hledačské vycházky vyrážel i čtyřikrát týdně. „Chodím i do hor. Vezmu spací pytel, jídlo, vodu a zdržím se i několik dnů. Naučil jsem se dokonce potápět. Beru sebou také detektor kovu. Akorát je potřeba povolení od úřadů, protože se na Krétě nachází mnoho archeologických nalezišť,“ povyprávěl. Nějakou dobu se zaměřil také na olivové háje, ale mnoho toho nenašel.

Dnes jeho sbírka obsahuje přes čtyřicet tisíc předmětů. V bytě, který sdílí s otcem a snoubenkou, si vyčlenil jeden pokoj. Má tam pušky i kusy letadel. „Hrozně ale chci najít součástky ze starých motocyklů,“ podotkl Tripalitakis. Podobných sběratelů je na Krétě opravdu mnoho. Jen v Galatás desítky. „Společně připravujeme výstavy a vyměňujeme si věci. Mezi mé nejcennější artefakty patří kusy amerických letadel Brewster Buffalo. Do bojů nad Krétou nasadili jen tři kusy. Našel jsem je v moři, byly zakopané v písku asi 100 metrů hluboko. Jejich cena se pohybuje v desítkách tisíc eur. Měl jsem nabídky, ale v tomto případě nechci prodávat,“ říká Tripalitakis.

Před osmi let našel díky detektoru kovu hrob novozélandského vojáka. „Bohužel se mně dodnes nepodařilo zjistit jeho totožnost, přestože jsem prošel snad všechny pluky a jeho DNA analyzovala policie,“ posteskl si hledač.

Foto: www.bbc.com