Info k úvodnímu obrázku:
Rakouští vojáci v palebném postavení kdesi v Haliči na ruské frontě, s ukořistěným ruským kulometem Maxim vzor 1910. Snímek z r.1916.
Josef Kytka – pozdravy na frontu
Kategorie: První světová válka
Většina z vás nemůže člověka tohoto jména znát, neboť Josef Kytka je spojen výhradně s Milevskem, městem s nejstarším jihočeským klášterem a jedinou románskou bazilikou v jižních Čechách.
Josef Kytka (1894–1968) byl významnou milevskou osobností - redaktorem milevských regionálních novin, pracovníkem památkové péče, publicistou a vydavatelem. Kdo se trochu zajímá o historii tohoto kraje, tomu jistě neunikly dvě nejznámější Kytkovy knihy – Smolná kniha města Milevska (1939) a Milevsko a jeho kraj (1940). V roce 1938 publikoval Josef Kytka v místním periodiku Zájmy milevského kraje úryvky z dopisů, které mu posílala rodina k jeho pluku do Uher za první světové války.
Jde o velmi zajímavý faktografický materiál, z něhož jsem vybral ty nejzajímavější informace a zahrnul je do tohoto článku. Pojďme se v těchto autentických zápisech z let 1914-1918 společně přesunout do malého jihočeského městečka zmítaného útrapami světové války.
27. července 1914 Na dráze jezdí jen samí vojáci, chtěli jsme tě ještě navštívit, ale musili jsme se z nádraží vrátit, už žádného nevojáka neberou. Také telegramy na poště nepřijímají a ani nevím, za jak dlouho tento dopis dostaneš. Všude je chaos a zmatek.
20. září 1914 Povídá se po Milevsku, že 102. pluk utrpěl v Srbsku velkou porážku, že prý se tam mnoho vojáků z Milevska i okolí utopilo v řece Drině, na den Narození Panny Marie, 8. září, a že prý ze 4000 mužů jich zůstalo naživu jen 700. Nesmí se však o tom mluvit.
19. listopadu 1914 Poslali nám do Milevska z Haliče vystěhovalce, polské židy s pejzy a kaftany, asi přes 100 jich přijelo a ještě prý jich více přijde. To bude bídy a drahoty.
30. prosince 1914 Zde jsou již 14 dnů odvody a z celého hejtmanství milevského i okresu bechyňského musili přijít sem k odvodu. Každý den máme tedy plno vejskání i pláče, ani nás to už nebaví.
26. května 1915 Zase byla rekvizice mouky a obilí, každé kilo se muselo hlásit. Vyžebrali jsme na Vášovi ve mlýně několik kilo mouky, pšeničná už nebude ke koupení. Zase budou u nás od 2. června odvody.
20. června 1915 Překvapila nás tvoje zpráva a divíme se, proč všechny české pluky překládají do Uher.
10. července 1915 Po velkém suchu přišla vydatná vláha, takže obilí se hodně spravilo a jest naděje na dobrou sklizeň. Ve městě kupují na lístky, není také žádný cukr a kafe je horší. Také rýže je málo a je drahá. Kilo stojí 1K až 1,20 K, krupice 1,20–1,40 K, maso 4 K, sádlo 5 K, máslo 5 K. Také budeme asi chodit bosi, za perka chtějí 30 K.
19. srpna 1915 U nás pořád prší. Všechno obilí na polích hnije, nic se nemůže sklidit. Lidé mají doma jen žita, ostatní je všechno ještě na polích.
11. listopadu 1915 Byly zase odvody, od 18 do 42 let. Brali většinou samé mladíky, rukují 16. listopadu. Je bída o omastek, boty a mnoho jiných věcí. Vzmáhá se drahota, kilo sádla stojí 8 K, máslo 7 K, lůj 5 K, maso hovězí i vepřové 5 K, vejce 20 hal., mouka pšeničná 1 K, žitná 70 hal., metrák brambor 10 K, litr mléka 40 hal. a šněrovací botky 26–30 K.
7. prosince 1915 Teď se u nás oteplilo a sníh slezl, takže se může pracovat na polích. Proto rekruti zůstali doma až do 15. prosince, aby pomohli v polních pracích. Dostáváme lístky na mouku a na chleba, ale co jsou nám platné, když na ně nemůžeme nic koupit. Někdy není vůbec co jíst. Nevíme, jak to bude dál.
19. ledna 1916 Všichni starostové a personál ze státních úřadů, kteří byli vyreklamováni, jdou 24. ledna k odvodu. Nové je císařské nařízení, že podle potřeby půjdeme na vojnu od 50–55 let. Jednalo by se však prý ale jen o službu vnitřní, za frontou. Je málo mouky, kuchaří se podle nových receptů, dělají se míchanice, většinou z brambor. Přijelo k nám mnoho vystěhovalců z italské strany, Slovinci aj.
22. března 1916 V dubnu bude znova odvod 18.-ti letých. Je velká drahota, kůží je tak málo, že obuvníci nemají z čeho dělat boty. Rekvírovaly se brambory, sláma a seno. Teď dostává jedna osoba na 14 dnů kilo a čtvrt mouky pšeničné a bochníček chleba na týden. Také prý bylo nařízeno vykopat chmelnice a sít obilí i brambory. To znamená, že se nebude vařit pivo.
16. dubna 1916 Nové boty stojí už 60 korun. Kde na to brát peníze? Zavádějí se dřevěné podrážky. Jsou ze slabých, úzkých prkének, aby byly pohyblivé. Většina lidí z vesnic ale chodí v dřevákách. Jsou zde také váleční zajatci z Ruska.
14. května 1916 Bude zase odvod. Od 22. května pro 30 ročníků od 19 do 50 let. Jedenáctého května narukovali 18.-ti letí, kteří byli posledně odvedeni. Nesmějí se prý po vojákách posílat domů žádné dopisy pod velkým trestem podle stanného práva. Vůbec není hovězí maso, vepřové stojí kilo 8 korun, sádlo není k dostání, máslo stojí 8 korun, cukr 2 koruny. Obuv není vůbec ke koupi. Brambory byly všechny zabaveny.
29. července 1916 Žně jsou v plném proudu. Jsou zde po vesnicích na výpomoc vojáci a invalidé. Lazaret je plný nemocných a jsou tu příslušníci snad všech rakouských národů. Dnes v sobotu slavíme svátek naší maminky a hodovali jsme bez masa a bez koláčů, protože není ke koupi ani maso, ani mouka. Ještě dobře, že máme aspoň nové brambory a že jsou žně, snad bude po bídě.
4. listopadu 1916 Všude je bída, co se nehlídá, ztratí se, co se dá ukrást, to se ukradne. Hlídáme i naše hospodářství, ale přece v noci na pátek nám někdo vzal kozu z chlívka. Četníci nic nenašli, máme sice podezření, kdo to byl, ale nedá se nic dělat, když jsme ho nechytli.
17. ledna 1917 Zase jsou zde nové odvody. Je tu hodně sněhu a mrazy až 32 stupňů. Mnoho lidí nemá čím topit, protože se nedováží žádné uhlí. Také budou nové prohlídky u rolníků a jejich zásob. Všechno se pak odváží pryč. Mluví se, že budou prohlídky všech domů a rodin a že se bude pátrat po zásobách.
15. května 1917 Už začíná být u nás citelná bída, lidé se derou o chleba a nedostává se na všecky. Omastek a maso se dá koupit jenom málokdy. Kdybys mohl, pošli nám syrové sádlo nebo lůj a také kdybys mohl dostat nějakou sůl. Bída je všeobecná a ještě sem jezdí na žebrotu lidé z Prahy, z Tábora i z Písku.
12. října 1917 Co jsi nám poslal, bylo všechno velice vítané, obzvlášť sádlo a cigarety. Kdybys tam mohl koupit koření, tak ho pošli, hlavně kmín, také mák, za kouření a koření vyměníme něco jiného k jídlu. Sbíráme žaludy na kafe, platí se za ně 70 hal. za kg. Je tu plno bídy. Cikorka je k mání jen někdy, cukr není, kmín a ocet také ne. Co se tam dá koupit, všechno kup, hlavně špek a tabák. Cigarety vůbec pryč nedávej, za ně je hned k dostání maso, mouka, máslo atd.
28. října 1917 Je doba bramborů a musí se z nich odvádět stanovené množství. Někteří rolníci jich mají dát víc, než co sklidili. To také vypočítali „znalci“, kteří rozumějí, co se urodí.
18. listopadu 1917 Bednu jsme v pořádku dostali, přišla jako dar z nebes. Chodíme po kraji a sháníme po mlýnech mouku. Na Červené jsme dostali předevčírem 10 kilo ke koupi.
6. června 1918 Minulou neděli jsme zde měli velkou národní manifestaci. Z celého okresu zde byli lidé na povozech, sedláci v krojích přijeli na koních a selky na žebřinových vozech s hudbou nebo i bez hudby. Milevsko bylo plné lidu i povozů. Také asi 20 cyklistů s ověnčenými koly jelo vepředu.
21. července 1918 Dopisy od tebe dostáváme až po třech nedělích i déle. Celý tento měsíc trpíme hladem. Dostáváme týdně na osobu jen půl bochníčku chleba ke koupi a trochu té špatné mouky, takže jsme šťastni, že už jsou rané brambory. Jsou jako ořechy a jsme rádi, že je máme. Také jíme kedlubny i s listím a mrkev. Nedá se už vůbec nic koupit a musíme se spokojit s málem.
30. října 1918 Řádí zde strašně Španělská chřipka. V Přeborově onemocněla celá rodina osmi osob a jedna slečna zemřela. V Milevsku je také plno nemocných. Právě čteme v novinách, že bude rakouské vojsko z Polska odvoláno, ale snad tě ještě tento dopis zastihne, neboť ti musím sdělit události překvapující a radostné, které jsou již asi i tobě známy. V pondělí 28. října došel do Milevska telegram, že jest uznán Československý stát. Bylo poručeno odstranit veškeré rakouské znaky a všechny státní úřady rakouské byly zastaveny a vojáci, kteří jsou doma, nemají už nikam chodit.
Z hejtmanství i z jiných úřadů sňali orly a vše se odbylo v největší důstojnosti a klidu, bez výtržností. Od tohoto okamžiku úřaduje v Praze Národní výbor a v každém okresu Okresní národní výbor. Slavnosti a průvody trvaly od pěti hodin ráno do osmi hodin večer. Mnozí hoši jsou již doma od svých pluků, ani nečekali, až budou propuštěni. České pluky se stěhují též domů, i z fronty jde vojsko domů. Vojáci i důstojníci a četnictvo nenosí již jablíčka na čepicích a mají na nich slovanskou trikolóru. V pátek, v den Všech svatých, bude mít venkov z okresu slavnost ve městě. Myslíme, že také už brzy přijedeš a budeš-li moci, napiš nám, abychom ti přišli naproti. Buď zdráv a na šťastnou shledanou.
Zdroj: Milevský zpravodaj 2014
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
„Aťsi se to vezme jak chce, je to přece jen válečná kořist. Vono je to sice na první pohled vošemetný, když tady někdo čte na lafetě K. u k. Artilleriedivision. Ale vono to bude asi tak, že to dělo padlo do rukou Rusů a my jsme si ho museli zas nazpět vydobýt, a taková kořist je mnohem cennější, poněvadž… – Poněvadž,“ řekl slavnostně, když zpozoroval poručíka Duba, „nepříteli se nesmí nechat nic v rukou. To máte jako s Přemyšlem, nebo s tím vojákem, kerýmu při gefechtu vytrh nepřítel feldflašku. To bylo ještě za napoleonských válek, a ten voják v noci odebral se do nepřátelskýho ležení a přines si zas feldflašku nazpátek a vydělal ještě přitom, poněvadž nepřítel na noc fasoval kořalku.“ 
Zajímavý počtení.
Pěkná dobová reportáž. 👍 
HUMUS.
👍👍👍👏👏👏
Děkuji všem za vyjádření jejich pocitů, ať už positivních tak i negativních. Mám radost ze všech, neb vždy je lépe znáti názor každý než neznati žádný. Pěkný večer všem a děkuji vám, že jste si to přečetli 
Namor
My děkujeme za článek
Pěkný to máš Romane... 👍🙂👍
Muselo to bejt v tý době hrozný... 😵💫
To jo.
Vendo a Křečku - děkuji.
Připravuji nyní něco velkého. Článek, který nosím v hlavě 11 let.
18. prosince 2014 jsem zde na lovci uveřejnil svůj první článek, který se jmenoval: Příběh obyčejného vojáka. Už tehdy jsem věděl, že musím o návratu mého dědy z Oděsy, přes Sibiř až do Vladivostoku a pak americkým parníkem okolo čínských, indických a arabských břehů do Terstu napsat pokračování.
Sehnat informace na toto téma je naprosto šílený ale mám to skoro hotové.
V prosinci to pošlu Markovi k uveřejnění.
To se těším, na pokračováni, ale napřed si teda přečtu tu první část, vydanou skoro na moje narozeniny.... já se 17 prosince narodil, proto Venda17 😁
Náš praděda se vrátil ze Siberie s tak omrzlou tváří.. že táta když se o tom někdy donutil mluvil, tak se mu dělalo na zvracení. Taky prý chudák pak dlouho nebyl. Ale něco si tam odtud domů přivezl a předal to svému synovi, ten mému otci, no a dnes štafetu přebral brácha. Ženský o tom celej život neměly ani páru- pustily by to.. Tak i nás to taky poznamenalo a něco málo vím, ale psát o těhlech hrůzách nesvedu. Dnes se lidstvo řítí znova do průšvihu a je to pro to, že se nezajínají o historii, nesledují třeba Lovce pokladu a podobné..
A já myslel Vendo, že jsi na sedmnáctky
To sem pořád, i když mi napřesrok bude šedesát... 😁😋🤣
Máš recht, proto chlapi na rozdíl od žen nestárnou.
Když nám bylo vosnáct - líbili se nám sedmnáctky.
Když nám bylo čtyřicet - líbili se nám sedmnáctky.
Bude nám šede - a stále se nám líbí sedmnáctky 
Akorát je těžký je v našem věku ulovit... 😁🤣🙈
Ale aspoň si můžem spravit voko a mlsně se koukat... 😁😁😁
Mlsně je to správné slovo.
Co nám znamená slovo mlsně? Slovo mlsně lze popsat jako smyslné nebo chtivé chování. To až si přečte paní Vendová, budeš mít doma peklo
Paní Vendová to tu nečte a i kdyby tak za těch 35 let co sme spolu, už si zvykla... 😁👍🙂
No jasný
Moc pěkný, takový autentický čtení. Je to reálnější, než nějakej dějepis.
To mě těší.
Snažím se psát pouze články, které mají nějaký další rozměr. Nepreferuji články typu: kdosi nalezl kdesi cosi. Na tu jsou tu jiní
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.