Díky za pěkné čtení👍👌
Mincovnictví Josefa II.
Kategorie: Mincovnictví - Numismatika
V dnešním 6. vydání numismatické revue na Lovci Pokladů se budeme věnovat osobě „selského panovníka“, císaře Josefa II., jeho době a mincovní činnosti spjaté s jeho vládou. Zavítáme i do revoluční Belgie v letech 1789 až 1790.
Josef II. – císař reformátor
13. dubna 1741, kdy se Josef II. narodil a téhož dne byl pokřtěn jako Josephus Benedictus Joannes Antonius Michael Adamus, se již nad Slezskem stahovala mračna blížící se první velké bitvy ve válce o rakouské dědictví. Ta byla důsledkem neuznání pragmatické sankce ze strany německých států, převážně však Pruska, neuznávajícího jeho matku – Marii Terezii jako právoplatnou dědičku Habsburské monarchie a císařského trůnu.
Josef byl čtvrtým ze šestnácti dětí a zároveň prvním netrpělivě očekávaným synem císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského. V raném životě se mu dostalo širokého vzdělání, které zahrnovalo jak tradiční katolický rámec, tak moderní osvícenské myšlenky.
V říjnu roku 1760 se Josef oženil s Isabelou Parmskou, se kterou přivedl na svět dvě dcery – Marii Terezii a Marii Kristýnu. Ta však záhy po narození umírá, a pouhých pár dní nato i jeho milovaná žena. Z politických důvodů a pod neustálým tlakem se v roce 1765 oženil se svou sestřenicí z druhého kolene, princeznou Marií Josefou Bavorskou. Toto manželství se ukázalo jako extrémně nešťastné, i když krátké, protože trvalo jen dva roky. Josef se nikdy znovu neoženil. V roce 1770 jediné Josefovo přeživší dítě - sedmiletá Marie Terezie, zemřela na zápal plic. Ztráta dcery pro něj byla hluboce traumatizující a zanechala v něm žal, ze kterého se již nikdy nevzpamatoval.
Korunovace Josefa II. na římského krále 3. dubna 1764 ve frankfurtské katedrále sv. Bartoloměje od Martina van Meytense
3. dubna 1764 byl v Kaiserdomu ve Frankfurtu nad Mohanem korunován na římského krále. Po smrti Františka Štěpána ho zvolila Marie Terezie jako svého spoluregenta, jeho moc však byla značně omezená, což vedlo k častým sporům s jeho matkou. Během let spoluvlády aktivně cestoval po říši a pouštěl se i do interakcí s nižší vrstvou, do té doby na člověka jeho postavení něco naprosto nevídaného. Známa je například příhoda, kdy v srpnu 1769 císař cestoval z Brna do vojenského tábora v Olšanech u Olomouce a při porouchání císařského kočáru u obce Slavíkovice se z nudy neváhal na zdejším poli chopit pluhu a vyorat brázdu po celé jeho délce. Podobné skutky mu vynesly mezi prostým lidem nesmírnou popularitu.
Josef II. ploužící brázdu 19. srpna 1769 na poli Ondřeje Trnky u Slavíkovic.
Po smrti své matky 29. listopadu 1780 se stal králem uherským a českým (ač pouze formálně, nikdy nebyl korunován) a okamžitě nasměroval svou vládu na nový kurz, ve snaze realizovat svůj ideál osvíceného despotismu působícího pro dobro všech. Během své vlády vydal přes 6 000 ediktů a 11 000 zákonů určených k regulaci a změně uspořádání všech aspektů říše, pracoval dvanáct až osmnáct hodin denně. Mezi nejdůležitější z jeho výnosů bezesporu patří toleranční patent, zrušení nevolnictví nebo povinnost používat neměnná příjmení. Značná část z jeho reforem se však setkala z nevůlí zejména u šlechty a církve, jako například Berní a urbariální patent rušící povinnost roboty a její kompenzaci peněžními dávkami či zavedení generálních seminářů pro výchovu katolických kněží.
Roku 1781 vstoupilo Rakousko do aliance s Ruským carstvím pod vládou Kateřiny Veliké, což vedlo k vypuknutí osmé rakousko-turecké války roku 1787 (ukončena Svištovským mírem roku 1791 za vlády Leopolda II). Rostly obavy z nové války s Pruskem, které bylo spojencem Turecka, a vnitropolitická situace se zhoršovala přímým důsledkem Josefových radikálních reforem. Špatná byla situace zejména v Uhrách a Rakouském Nizozemí, kde na podzim roku 1789 vypuklo povstání proti Josefovi a Rakouské nadvládě (Brabantská revoluce). V květnu roku 1789 též vypukla Velká francouzská revoluce, jež se přímo dotýkala Josefa i císařství, neboť francouzská královna Marie Antoinetta byla jeho sestrou, a Rakouské císařství mělo s Francouzským královstvím mírovou dohodu. Josef se aktivně zapojil do plánování pokusu o záchranu královské rodiny z revoluční Francie. Tyto plány však z vícero důvodů neuspěly.
Josef se již roku 1788 s podlomeným zdravím vrátil zpět do Vídně, kde 20. února roku 1790 podlehl tuberkulóze (částečně snad i z přepracování). Je pohřben v Císařské hrobce ve Vídni. Před smrtí požádal, aby epitaf na jeho hrobě zněl: „Hier liegt ein Fürst, der trotz der besten Meinung keiner seiner Pläne durchsetzen konnte“ – „Zde leží panovník, který navzdory svému nejlepšímu mínění nedokázal uskutečnit žádný ze svých plánů.“
Mincovnictví Josefa II.
Období vlády Josefa II. bylo poměrně pestrou epochou pro vznik mincí v rámci Svaté říše římské a můžeme ji rozdělit na dvě části – období spoluvlády (1765–1780) a samovládu (po roce 1780), kdy na mincích přibývají tituly uherského a českého krále, arcivévody rakouského etc. Po smrti svého otce se stává římsko-německým císařem a připadá mu tak i právo ražby. První Josefovy mince s letopočtem 1766 se dostávají do oběhu ještě s mincovními značkami (v této době se na mincích v rámci říše setkáváme již pouze s iniciály namísto piktogramů, které jsou charakteristické převážně pro mince 16. a 17. století – použití iniciál jakožto mincovních značek bylo nařízeno roku 1678 císařem Leopoldem I.), již téhož roku ale vstupuje v platnost nový, Josefem prosazený systém unifikace mincovní produkce. Systém značení jednotlivých mincoven (nyní již pouze ražeben) fungoval na základě posloupnosti v říši a jejich označení bylo zastoupeno v abecedním pořadí – Vídeň (A), Kremnice (B), Praha (C), Štýrský Hradec (D) Karlovský Bělehrad (E), Hall (F), Velká Baňa (G) a Günzburg (H). Smolníku (S) a Milánu (M) připadly značky podle počátečních písmen a Brusel si již tradičně držel jakožto svoji značku hlavu andělíčka. Pro nominály ražené v mědi vzešlé z vídeňské mincovny se po dobu Josefovy spoluvlády a začátku jeho samovlády (naposledy roku 1781) vyžívala značka W – Wien (platí i pro Velkou Baňu, N – Nagybánia, ač jediným vzešlým nominálem s touto značkou je krejcar z roku 1780). Dvorním dekretem z 18. února 1784 byl zrušen úřad nejvyššího mincmistra pro království české a pražská mincovna ke dni 30. dubna 1784 přechodně uzavřena.
Mincovní produkce Josefa II. byla součástí konvenční měny a v období spoluvlády paralelní s mincovnictvím jeho matky Marie Terezie. Vedle mincí konvenční měny byly v platnosti též křížové tolary a jejich díly, jež měly díky dobré jakosti o zhruba 10 % vyšší kurz a primárně sloužily k oběhu v Rakouském Nizozemí. Mincovní činnost Josefa II., tak jako jeho rodičů, představuje výtvarný vrchol rokoka v minci, i jistý idealismus spjatý s dobou osvícenství odrážející se i v Josefově osobním hesle „Virtute Et Exemplo“ („Ctností a příkladem“), které můžeme najít na některých z jeho ražeb. Josefovy vlastní pragmatické reformy představují do dnešního dne výrazný krok směrem k moderní měně.
Tolar Josefa II. s letopočtem 1768 z mincovny Vídeň. V reversu značka mincmistra Johanna Augusta von Cronberg a vardajna Sigismunda Antona Klemmera z Klemmersbergu. Zdroj: Spink USA
Lion d'Or 1790 o váze 8.31 g, mincovna Brusel. Zdroj: Spink
Stručný přehled ražeb Josefa II.
Mince Josefa II. jako spoluvládce (1765–1780)
Měděné mince
- 1/4 Krejcar
- 1/2 Krejcar
- Krejcar
Stříbrné mince
- 3 Krejcar
- VII Krejcar
- 10 Krejcar
- 20 Krejcar
- 30 Krejcar
- Půltolar
- Tolar
Zlaté mince
- 1/4 Dukát
- Dukát královský 1764
- Dukát královský 1765
- Dukát
- Dvoudukát
- Třídukát
Mince Josefa II. jako samostatného vládce (1780–1790)
Měděné mince
- Haléř – pro Přední Rakousy
- 1/4 krejcar
- 1/4 krejcar – pro Přední Rakousy
- 1/2 krejcar
- 1/2 krejcar – pro Přední Rakousy
- Grešle – pro České země
- Krejcar
- Krejcar – pro Přední Rakousy
Stříbrné mince
- 3 krejcar
- III krejcar – pro Přední Rakousy
- 5 krejcar
- VI krejcar – pro Přední Rakousy
- 10 krejcar
- 20 krejcar
- 1/4 tolar křížový
- 1/2 tolar konvenční
- 1/2 tolar konvenční – pro Uhry
- 1/2 tolar křížový
- Tolar konvenční
- Tolar konvenční – pro Uhry
- Tolar křížový
Zlaté mince
- Dukát
- Dukát – pro Uhry
- Dvoudukát
- Dvoudukát – pro Uhry
- Čtyřdukát
Ražby pro Rakouské Nizozemí
- Liard (Cu)
- 2 liards (Cu)
- X liards (Ag)
- XIV liards (Ag)
- 1/2 sovrano (Au)
- Sovrano (Au)
Ražby pro Lucembursko
- 1/2 liard (Cu)
- 1. liards (Cu)
- Sol (Cu)
- VI sols (Ag)
- XII sols (Ag)
Ražby pro Lombardsko-Milánsko
- 5 soldi (Ag)
- 1/2 lira (Ag)
- Lira (Ag)
- 1/2 scudo (Ag)
- Scudo (Ag)
- Zecchino (Au)
- Dopia (Au)
Ražby pro Gorici a Gradišku
- 1/2 soldo (Cu)
- Soldo (Cu)
Ražby belgického povstání
Josefovy reformy vyvolaly nespokojenost církve, šlechty a městských elit po celé říši. V Belgii došla nevůle až k povstání, které započalo v říjnu 1789. Ač byla revoluce následující rok potlačena, vznikla v rámci pár měsíců pestrá škála revolučních ražeb. Ikonografie na mincích odkazuje na soudržnost belgických provincií. Můžeme na nich najít například brabantského lva (symbol federace), podané ruce držící svazek 11 šípů – každý reprezentující jednu z jedenácti provincií – či provnční erby uspořádané do kruhu. Vtipným faktem je, že první typy Florinů a 1/2 Florinů (X Sols) nesly latinské motto IN VNIONE SALVS („Spása v jednotě“), problém nastává v okamžiku, kdy slovo unione může být v některých z místních dialektů interpretováno jako cibule. Heslo tak bylo rychle změněno na DOMNI EST REGNVM / ET IPSE DOMINABITVR GENTIVM („Hospodinovo jest království, a On bude vládnout národům“). Všechny mince pochází z mincovny Brusel a nesou ročník 1790. Raznice jsou prací Theodora Van Berckela, rytce Bruselské mincovny, který pracoval již na mincích Josefa II. Dnes jsou tyto mince poměrně vzácné a především pro sběratele z Belgie a Nizozemí symbolem boje za nezávislost trvajícího po několik století.
- Liard (Cu)
- 2 liards (Cu)
- X sols – 1/2 florin (Ag)
- 1 florin (Ag)
- Lion d'argent – Dukaton (Ag)
- Lion d'or (Au)
Highlight Lovce Pokladů – aneb to nejlepší z Josefa II. nalezené detektorem kovů
- 2 dukát 1787 Vídeň od uživatele joeblack
- ½ tolar křížový 1787 Milán od uživatele Novotkyn
- 20 krejcar 1769 s opisem Virtute Et Exemplo od uživatele zbynek1993
- VII krejcar 1770 Vídeň od uživatele kokeš
Krejcar 1773 ze Smolníku od uživatele prospectormen
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Dobré počtení
Dvojtakt - ještě jednou opravdu velký dík za tvůj čas, který této osvětě věnuješ! A protože pochvaly není nikdy dost, tak se ke kolegům výše znovu připojuji. PS: hlavně ten nápad s ukázkami od šťastlivců je super a také nenásilná forma k navedení na všechny druhy mincí od konkrétního vladaře. 👍👍👏🙂
Velice děkuji za pochvalu pánové, vážím si toho
Skvělá práce 👌👍👍
👍👍👍
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.