Mincovnictví Josefa II.

Kategorie: Mincovnictví - Numismatika

Mince nalezení detektorem kovů Josefa II.

V dnešním 6. vydání numismatické revue na Lovci Pokladů se budeme věnovat osobě „selského panovníka“, císaře Josefa II., jeho době a mincovní činnosti spjaté s jeho vládou. Zavítáme i do revoluční Belgie v letech 1789 až 1790.

Josef II. – císař reformátor

13. dubna 1741, kdy se Josef II. narodil a téhož dne byl pokřtěn jako Josephus Benedictus Joannes Antonius Michael Adamus, se již nad Slezskem stahovala mračna blížící se první velké bitvy ve válce o rakouské dědictví. Ta byla důsledkem neuznání pragmatické sankce ze strany německých států, převážně však Pruska, neuznávajícího jeho matku – Marii Terezii jako právoplatnou dědičku Habsburské monarchie a císařského trůnu.

Josef byl čtvrtým ze šestnácti dětí a zároveň prvním netrpělivě očekávaným synem císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského. V raném životě se mu dostalo širokého vzdělání, které zahrnovalo jak tradiční katolický rámec, tak moderní osvícenské myšlenky.

V říjnu roku 1760 se Josef oženil s Isabelou Parmskou, se kterou přivedl na svět dvě dcery – Marii Terezii a Marii Kristýnu. Ta však záhy po narození umírá, a pouhých pár dní nato i jeho milovaná žena. Z politických důvodů a pod neustálým tlakem se v roce 1765 oženil se svou sestřenicí z druhého kolene, princeznou Marií Josefou Bavorskou. Toto manželství se ukázalo jako extrémně nešťastné, i když krátké, protože trvalo jen dva roky. Josef se nikdy znovu neoženil. V roce 1770 jediné Josefovo přeživší dítě - sedmiletá Marie Terezie, zemřela na zápal plic. Ztráta dcery pro něj byla hluboce traumatizující a zanechala v něm žal, ze kterého se již nikdy nevzpamatoval.

Korunovace Josefa II. na římského krále 3. dubna 1764 ve frankfurtské katedrále sv. Bartoloměje od Martina van MeytenseKorunovace Josefa II. na římského krále 3. dubna 1764 ve frankfurtské katedrále sv. Bartoloměje od Martina van Meytense

3. dubna 1764 byl v Kaiserdomu ve Frankfurtu nad Mohanem korunován na římského krále. Po smrti Františka Štěpána ho zvolila Marie Terezie jako svého spoluregenta, jeho moc však byla značně omezená, což vedlo k častým sporům s jeho matkou. Během let spoluvlády aktivně cestoval po říši a pouštěl se i do interakcí s nižší vrstvou, do té doby na člověka jeho postavení něco naprosto nevídaného. Známa je například příhoda, kdy v srpnu 1769 císař cestoval z Brna do vojenského tábora v Olšanech u Olomouce a při porouchání císařského kočáru u obce Slavíkovice se z nudy neváhal na zdejším poli chopit pluhu a vyorat brázdu po celé jeho délce. Podobné skutky mu vynesly mezi prostým lidem nesmírnou popularitu.

Josef II. ploužící brázdu 19. srpna 1769 na poli Ondřeje Trnky u Slavíkovic.Josef II. ploužící brázdu 19. srpna 1769 na poli Ondřeje Trnky u Slavíkovic.

Po smrti své matky 29. listopadu 1780 se stal králem uherským a českým (ač pouze formálně, nikdy nebyl korunován) a okamžitě nasměroval svou vládu na nový kurz, ve snaze realizovat svůj ideál osvíceného despotismu působícího pro dobro všech. Během své vlády vydal přes 6 000 ediktů a 11 000 zákonů určených k regulaci a změně uspořádání všech aspektů říše, pracoval dvanáct až osmnáct hodin denně. Mezi nejdůležitější z jeho výnosů bezesporu patří toleranční patent, zrušení nevolnictví nebo povinnost používat neměnná příjmení. Značná část z jeho reforem se však setkala z nevůlí zejména u šlechty a církve, jako například Berní a urbariální patent rušící povinnost roboty a její kompenzaci peněžními dávkami či zavedení generálních seminářů pro výchovu katolických kněží.

Roku 1781 vstoupilo Rakousko do aliance s Ruským carstvím pod vládou Kateřiny Veliké, což vedlo k vypuknutí osmé rakousko-turecké války roku 1787 (ukončena Svištovským mírem roku 1791 za vlády Leopolda II). Rostly obavy z nové války s Pruskem, které bylo spojencem Turecka, a vnitropolitická situace se zhoršovala přímým důsledkem Josefových radikálních reforem. Špatná byla situace zejména v Uhrách a Rakouském Nizozemí, kde na podzim roku 1789 vypuklo povstání proti Josefovi a Rakouské nadvládě (Brabantská revoluce). V květnu roku 1789 též vypukla Velká francouzská revoluce, jež se přímo dotýkala Josefa i císařství, neboť francouzská královna Marie Antoinetta byla jeho sestrou, a Rakouské císařství mělo s Francouzským královstvím mírovou dohodu. Josef se aktivně zapojil do plánování pokusu o záchranu královské rodiny z revoluční Francie. Tyto plány však z vícero důvodů neuspěly.

Josef se již roku 1788 s podlomeným zdravím vrátil zpět do Vídně, kde 20. února roku 1790 podlehl tuberkulóze (částečně snad i z přepracování). Je pohřben v Císařské hrobce ve Vídni. Před smrtí požádal, aby epitaf na jeho hrobě zněl: „Hier liegt ein Fürst, der trotz der besten Meinung keiner seiner Pläne durchsetzen konnte“„Zde leží panovník, který navzdory svému nejlepšímu mínění nedokázal uskutečnit žádný ze svých plánů.“

Mincovnictví Josefa II.

Období vlády Josefa II. bylo poměrně pestrou epochou pro vznik mincí v rámci Svaté říše římské a můžeme ji rozdělit na dvě části – období spoluvlády (1765–1780) a samovládu (po roce 1780), kdy na mincích přibývají tituly uherského a českého krále, arcivévody rakouského etc. Po smrti svého otce se stává římsko-německým císařem a připadá mu tak i právo ražby. První Josefovy mince s letopočtem 1766 se dostávají do oběhu ještě s mincovními značkami (v této době se na mincích v rámci říše setkáváme již pouze s iniciály namísto piktogramů, které jsou charakteristické převážně pro mince 16. a 17. století – použití iniciál jakožto mincovních značek bylo nařízeno roku 1678 císařem Leopoldem I.), již téhož roku ale vstupuje v platnost nový, Josefem prosazený systém unifikace mincovní produkce. Systém značení jednotlivých mincoven (nyní již pouze ražeben) fungoval na základě posloupnosti v říši a jejich označení bylo zastoupeno v abecedním pořadí – Vídeň (A), Kremnice (B), Praha (C), Štýrský Hradec (D) Karlovský Bělehrad (E), Hall (F), Velká Baňa (G) a Günzburg (H). Smolníku (S) a Milánu (M) připadly značky podle počátečních písmen a Brusel si již tradičně držel jakožto svoji značku hlavu andělíčka. Pro nominály ražené v mědi vzešlé z vídeňské mincovny se po dobu Josefovy spoluvlády a začátku jeho samovlády (naposledy roku 1781) vyžívala značka W – Wien (platí i pro Velkou Baňu, N – Nagybánia, ač jediným vzešlým nominálem s touto značkou je krejcar z roku 1780). Dvorním dekretem z 18. února 1784 byl zrušen úřad nejvyššího mincmistra pro království české a pražská mincovna ke dni 30. dubna 1784 přechodně uzavřena.

Mincovní produkce Josefa II. byla součástí konvenční měny a v období spoluvlády paralelní s mincovnictvím jeho matky Marie Terezie. Vedle mincí konvenční měny byly v platnosti též křížové tolary a jejich díly, jež měly díky dobré jakosti o zhruba 10 % vyšší kurz a primárně sloužily k oběhu v Rakouském Nizozemí. Mincovní činnost Josefa II., tak jako jeho rodičů, představuje výtvarný vrchol rokoka v minci, i jistý idealismus spjatý s dobou osvícenství odrážející se i v Josefově osobním hesle „Virtute Et Exemplo“ („Ctností a příkladem“), které můžeme najít na některých z jeho ražeb. Josefovy vlastní pragmatické reformy představují do dnešního dne výrazný krok směrem k moderní měně.

Tolar Josefa II. s letopočtem 1768 z mincovny Vídeň. V reversu značka mincmistra Johanna Augusta von Cronberg a vardajna Sigismunda Antona Klemmera z Klemmersbergu. Zdroj: Spink USATolar Josefa II. s letopočtem 1768 z mincovny Vídeň. V reversu značka mincmistra Johanna Augusta von Cronberg a vardajna Sigismunda Antona Klemmera z Klemmersbergu. Zdroj: Spink USA

Lion d'Or 1790 o váze 8.31 g, mincovna Brusel. Zdroj: SpinkLion d'Or 1790 o váze 8.31 g, mincovna Brusel. Zdroj: Spink

Stručný přehled ražeb Josefa II.

Mince Josefa II. jako spoluvládce (1765–1780)

Měděné mince 

  • 1/4 Krejcar
  • 1/2 Krejcar
  • Krejcar

Stříbrné mince 

  • 3 Krejcar
  • VII Krejcar
  • 10 Krejcar
  • 20 Krejcar
  • 30 Krejcar
  • Půltolar
  • Tolar

Zlaté mince 

  • 1/4 Dukát
  • Dukát královský 1764
  • Dukát královský 1765
  • Dukát
  • Dvoudukát
  • Třídukát 

Mince Josefa II. jako samostatného vládce (1780–1790)

Měděné mince 

  • Haléř – pro Přední Rakousy
  • 1/4 krejcar
  • 1/4 krejcar – pro Přední Rakousy
  • 1/2 krejcar
  • 1/2 krejcar – pro Přední Rakousy
  • Grešle – pro České země
  • Krejcar
  • Krejcar – pro Přední Rakousy

Stříbrné mince 

  • 3 krejcar
  • III krejcar – pro Přední Rakousy
  • 5 krejcar
  • VI krejcar – pro Přední Rakousy
  • 10 krejcar
  • 20 krejcar
  • 1/4 tolar křížový
  • 1/2 tolar konvenční
  • 1/2 tolar konvenční – pro Uhry
  • 1/2 tolar křížový
  • Tolar konvenční
  • Tolar konvenční – pro Uhry
  • Tolar křížový

Zlaté mince

  • Dukát
  • Dukát – pro Uhry
  • Dvoudukát
  • Dvoudukát – pro Uhry
  • Čtyřdukát 

Ražby pro Rakouské Nizozemí 

  • Liard (Cu)
  • 2 liards (Cu)
  • X liards (Ag)
  • XIV liards (Ag)
  • 1/2 sovrano (Au)
  • Sovrano (Au)

Ražby pro Lucembursko 

  • 1/2 liard (Cu)
  • 1. liards (Cu)
  • Sol (Cu)
  • VI sols (Ag)
  • XII sols (Ag)

Ražby pro Lombardsko-Milánsko 

  • 5 soldi (Ag)
  • 1/2 lira (Ag)
  • Lira (Ag)
  • 1/2 scudo (Ag)
  • Scudo (Ag)
  • Zecchino (Au)
  • Dopia (Au)

Ražby pro Gorici a Gradišku 

  • 1/2 soldo (Cu)
  • Soldo (Cu)

Ražby belgického povstání 

Josefovy reformy vyvolaly nespokojenost církve, šlechty a městských elit po celé říši. V Belgii došla nevůle až k povstání, které započalo v říjnu 1789. Ač byla revoluce následující rok potlačena, vznikla v rámci pár měsíců pestrá škála revolučních ražeb. Ikonografie na mincích odkazuje na soudržnost belgických provincií. Můžeme na nich najít například brabantského lva (symbol federace), podané ruce držící svazek 11 šípů – každý reprezentující jednu z jedenácti provincií – či provnční erby uspořádané do kruhu. Vtipným faktem je, že první typy Florinů a 1/2 Florinů (X Sols) nesly latinské motto IN VNIONE SALVS („Spása v jednotě“), problém nastává v okamžiku, kdy slovo unione může být v některých z místních dialektů interpretováno jako cibule. Heslo tak bylo rychle změněno na DOMNI EST REGNVM / ET IPSE DOMINABITVR GENTIVM („Hospodinovo jest království, a On bude vládnout národům“). Všechny mince pochází z mincovny Brusel a nesou ročník 1790. Raznice jsou prací Theodora Van Berckela, rytce Bruselské mincovny, který pracoval již na mincích Josefa II. Dnes jsou tyto mince poměrně vzácné a především pro sběratele z Belgie a Nizozemí symbolem boje za nezávislost trvajícího po několik století.

  • Liard (Cu)
  • 2 liards (Cu)
  • X sols – 1/2 florin (Ag)
  • 1 florin (Ag)
  • Lion d'argent – Dukaton (Ag)
  • Lion d'or (Au)

Highlight Lovce Pokladů – aneb to nejlepší z Josefa II. nalezené detektorem kovů

Mince nalezená detektorem kovů

Mince nalezená detektorem kovů

Mince nalezená detektorem kovů

Mince nalezená detektorem kovů

Krejcar 1773 ze Smolníku od uživatele prospectormen

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Díky za pěkné čtení👍👌

Dobré počtení ;-)

Dvojtakt - ještě jednou opravdu velký dík za tvůj čas, který této osvětě věnuješ! A protože pochvaly není nikdy dost, tak se ke kolegům výše znovu připojuji. PS: hlavně ten nápad s ukázkami od šťastlivců je super a také nenásilná forma k navedení na všechny druhy mincí od konkrétního vladaře. 👍👍👏🙂

Velice děkuji za pochvalu pánové, vážím si toho ;-)

Skvělá práce 👌👍👍

👍👍👍

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru