Muž, který odmítl pozdravit Hitlera

Poslední dobou se mě lidé ptají, kdo byl oním výjimečným mužem z fotografie u článku: Malé zamyšlení: Historie se opakuje a co vlastně fotografie představuje. Protože příběh toho muže je velmi poutavý a zajímavý, ohromil celý svět, jistě si zaslouží samostatný článek...

Muž z fotografie se jmenoval August Landmesser a byl to běžný občan, dělník. Člověk, jehož dostihla hospodářská krize a stejně jako miliony dalších Němců se na počátku třicátých let dostal mezi mlýnská kola bídy a nouze. Tento člověk byl také členem nacistické NSDAP; zdálo se mu (stejně jako spoustě jiným nezaměstnaným v době vrcholící hospodářské krize) dobré volit stranu, která má u voličů úspěch a dává lidem práci. Vstoupil do ní, zlákán silně populistickou propagandou strany v roce 1930, aby se o šest let později mlčky vzepřel svým postojem samotnému vůdci…

August Landmesser

Kontext doby

Záhy po skončení vyčerpávající 1. světové války se ocitlo Německo na straně poražených, muselo redukovat armádu a platit citelné válečné reparace. Hospodářsky se také příliš nedařilo. I proto již těsně po válce vznikala řada extremistických hnutí. Jedním z prvních bylo nacionalistické a antisemitské Deutsche Arbeiterpartei – DAP, které se počátkem roku 1920 přejmenovalo na NSDAP a v polovině téhož roku se stal jeho předsedou Adolf Hitler. O rok později mu byly přiznány takřka neomezené kompetence jediného vládce hnutí.

Po neúspěšném Hitlerově pokusu o nacistický státní převrat při tzv. „Pivním puči“ byla strana rozpuštěna a Hitler odsouzen k pěti letům vězení. Z nich si nakonec odseděl jen 9 měsíců. V roce 1925 stranu Hitler obnovil, ale ani jeho NSDAP, ani dalším podobným extremistickým skupinám a jejich názorům se příliš nedařilo. Německo totiž hospodářsky rostlo, nálada a spokojenost obyvatel taktéž. Téměř nikdo proto nevěnoval příliš pozornosti pokusům o rozvrat vlády, demokracie se zdála býti pevnou a neohrozitelnou.

Světová hospodářská krize však v roce 1929 zasáhla i Německo. Velmi nahrávala populistickým stranám; především NSDAP s Hitlerem v čele vzrostly preference dokonce několikanásobně. Strana demagogicky oslovovala téměř všechny společenské vrstvy. Slibovala boj s nezaměstnaností, distancovala se od dosavadní vlády a komunistů, získávala na svou stranu i bohaté podnikatele, kteří ji štědře dotovali.

Moc strany rostla, Hitler pro ni získával stále více stoupenců. Jeho vůdčí schopnosti, politické dovednosti a nacionalistické smýšlení imponovaly také mnohým vlivným lidem, které si Hitler spřátelil a postupně dle potřeby dosazoval do různých důležitých pozic. Také armáda i policie byly k jeho nacionalistickému a stále radikálnějšímu antisemitskému smýšlení ve většině přinejmenším tolerantní. Když se Hitler spolčil s mediálním magnátem a předsedou další nacionalistické radikální strany DNVP Alfredem Hugenbergem, jeho vliv díky ovládaným nejčtenějším médiím ještě vzrostl a počet členů NSDAP stoupl na 800 000. V roce 1930 se NSDAP stala druhou nejsilnější stranou v Německu.

Po upevnění moci jediné strany a rozpuštěních všech ostatních v červenci roku 1933 musel každý, kdo chtěl alespoň trochu normálně žít, do NSDAP vstoupit. Jinak nebylo možné sehnat práci, bydlení a také společenské a sociální postavení bylo u členů a nečlenů diametrálně odlišné. Z těchto důvodů byl také August Landmesser členem strany, ačkoli nesouhlasil s její radikálně nacionální a rasovou politikou. Aby přežil, stejně jako miliony dalších, také August jednoduše sklopil hlavu, nestaral se o politiku, chtěl si jen udržet práci a mít svůj klid.

Nezajímal se o politiku, dokud se nedotkla jeho osobně. V roce 1935 se zamiloval do židovské ženy Irmy Ecklerové, s níž následně brzy čekali dítě. Dle zákona o ochraně německé krve, který zakazoval manželství mezi Židy a Němci, byl vyhozen ze strany a bylo jim zakázáno se vzít. Tyto (Norimberské) zákony vstoupily v platnost 15. září 1935. O měsíc později se Irmě narodila dcera Ingrid.

Tehdy August Landmesser na vlastní kůži poznal důsledky Hitlerovi rasové politiky. Zjistil, jak strašné propagandě kdysi uvěřil a v co se zvrhla. Hitlerem vytvořené lidové soudy na vykonstruovaných procesech likvidovaly politické odpůrce a také Židy. Pronásledování, provokace a nespravedlnost se dotkly i jeho rodiny. Na úřadech, v obchodech i mezi lidmi - bývalými přáteli. Prakticky všude s ním jednali doslova jako s nepřítelem. A právě v této době vznikla ona pozdější velmi slavná fotografie.

13. června 1936 se jako dělník v loděnicích Blohm + Voss v Hamburku zúčastnil slavnostního uvedení námořního výcvikového plavidla Horst Wessel do ostrého provozu. Pozdrav všech zaměstnanců zdviženou pravicí byl směřován přímo k Adolfu Hitlerovi, jenž se ceremoniálu osobně zúčastnil. Jediný člověk, který Hitlera nezdravil a založenýma rukama na hrudi vyjádřil opovržení a doslova tím vůdce urazil, byl právě August Landmesser.

Jasně tím vyjádřil své stanovisko a ač byl jediným a jasně identifikovatelným v davu, nebál se. Věděl, že nic dobrého z toho nevzejde, činil to však s vědomým, že doma má ženu a malou dceru, které jsou nespravedlivě persekuovány. Bez nadsázky se v tu chvíli stal opravdovým hrdinou, i když v něm samém zřejmě v danou chvíli vítězil vzdor a síla dát najevo svůj názor, bez ohledu na většinový protiproud a následky, než že by se snad hrdinou cítil on sám...

Důsledky však byly tragické. V roce 1937 po téměř dvouletém pronásledování, ponížení a žití v neustálém strachu o rodinu, se nakonec Landmesser s rodinou rozhodli z Německa odejít. Při pokusu o překročení hranice s Dánskem však byli zadrženi. August Landmesser byl oficiálně obviněn za „zneuctění rasy“ a krátce vězněn. Později byl soudem osvobozen pro nedostatek důkazů – Irma soudu tvrdila, že o židovském původu jejího otce nevěděla ani ona, ani její matka, natož August a soud to nemohl nijak vyvrátit.

Ale to nestačilo. Nadále nesměli zemi opustit. Soud navíc Augustovi „doporučil“ ukončení vztahu s Irmou, ta však tehdy byla znovu těhotná a oba se odmítli rozejít. Další důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. August Landmesser byl opět zatčen, odsouzen ke třiceti měsícům těžkých prací v koncentračním táboře Börgermoor a vězněn až do 19. ledna 1941. Již nikdy se neměl se svou Irmou setkat. Ta byla zatčena gestapem o měsíc později a držena ve vězení Fuhlsbüttel, kde porodila druhou dceru Irene. Odtamtud byla poslána do koncentračního tábora v Oranienburgu, dále do Lichtenburského koncentračního tábora a poté do ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku. V roce 1942 zemřela v zařízení pro eutanázie v Bernburgu, kde sdílela tragický osud spolu s dalšími 14 000 zavražděnými ženami.

Po odbytí trestu se Landmesserovi podařilo získat dělnickou práci v pobočce továrny Heinkel-Werke ve Warnemünde, kde působil po většinu války. Ale neměl štěstí, když Němcům teklo do bot, byl odveden na frontu, kam narukoval v rámci tzv. „Trestného oddílu“ Strafdivision 999. Nakonec zřejmě padl v Chorvatsku v listopadu 1944, kdy se stal nejprve nezvěstným a později byl prohlášen za padlého.

Obě děti byly po zatčení rodičů nejprve poslány do sirotčince. Ingrid pro uznanou „poloviční“ německou krev nakonec mohla žít se svými arijskými prarodiči. Irene však musela cestovat po různých dětských táborech a nakonec se dostala na nějaký čas do Rakouska ke spřízněné rodině. Když se Irene vrátila do Německa, byla znovu ukryta - tentokrát na nemocničním oddělení, kde byla její židovská identifikační karta „ztracena“ a umožnila ji bez úhony přežít až do konce války.

Ingrid

August Landmesser a Irma Ecklerová byli oficiálně prohlášeni za mrtvé v roce 1949. Roku 1951 senát v Hamburku uznal jejich manželství. Obě dcery si rozdělily jména rodičů, aby už nikdy nezanikla jejich památka. Ingrid si vzala jméno otce a Iren jejich matky.

Vzdor Augusta Landmessera je unikátní v tom, že byl zachycen fotografy. Do povědomí veřejnosti se však dostal snímek až v počátku devadesátých let, kdy doslova ohromil svět. Později se stal snímek motivem k sepsání knihy: „Die Vormundschaftsakte“, kterou napsala jeho dcera Irene.

Silný dojem utváří také jeho hrdý výraz – tváří v tvář nejmocnějšímu muži nacistického Německa. Po po té vší persekuci, i s vědomým, že riskuje nejen ztrátu zaměstnání, ale také život svůj a jeho rodiny. August Landmesser se stal symbolem odporu proti nacismu. Dokazuje, že i v době, kdy nelítostná diktatura ovládla celou zem, existovali lidé, kteří za svobodu a pravdu neváhali dát najevo svůj názor a vystavit se tak riziku ztráty vlastního života. Jen u toho nebyli všichni vyfotografováni...

Jeho příklad je také varováním z minulosti, že demokracie stojí na křehkých pilířích. Pokud jsou tyto soustavně podřezávány, přičemž to téměř nikoho nezajímá, může se stát, že důsledky populismu, nacionalismu, rasismu, demagogie a nenávisti se mohou kdykoli dotknout kohokoli z nás…

Jediná společná fotografie

Video

Roman Němec

Zdroje informací a faktické podklady:
Die Vormundschaftsakte, warhistoryonline.com, independent.co.uk, wikipedia.org, youtube.com