Největší vizigótský poklad na Pyrenejském poloostrově stále překvapuje

Prameniště Guarrazar nedaleko od španělského Toleda, 25. srpna 1858. Po včerejším přívalovém dešti byla dnes tichá, jasná a měsícem prozářená noc. Po rozmáčené cestě do Toleda právě kvapili Francisco Morales a María Pérez s dcerou Simonou, která si nutně potřebovala odskočit. Ve chvíli, kdy se chystala nezbytné dílo vykonat, všimla si v měsíčním svitu jasného odlesku mezi dvěma plochými kameny…

Zavolala na rodiče. Společně prozkoumali prostor, který vznikl přesunutím kamenů za nedávného přívalového deště. V hloubce jednoho metru byl v komoře o čtvercovém půdorysu cca 70 cm x 70 cm uložen nádherný poklad zlatých křížů, pohárů a dalších cenností s drahými kameny, perlami a skleněnými ozdobami. V rychlosti, aby je někdo u cesty nespatřil, drahocenné předměty spěšně v blízkém prameni omyli, naložili na osla a odvezli.

Netušili však, že té jasné noci u cesty nebyli sami – skryt za stromem je pod rouškou tmy sledoval místní zahradník Domingo de la Cruz, majitel blízkého ovocného sadu. Následující večer se vrátil na místo, prohledal nejbližší okolí a podařilo se mu najít v jiné dutině další poklad…

Podle dochovaných údajů čítaly oba poklady několik desítek unikátních zlatých vizigótských předmětů ze 7. století. Jednalo se o kříže, přívěsky, opasky, zdobné zlaté předměty, opasky apod. Mezi nejcennější patřily votivní koruny krále Suinthily (byl prvním vizigótským králem sjednoceného území Hispánie, kde vládl mezi lety 621 – 631) a krále Reccessuinta (653 – 672).

Během několik dnů se u různých obchodníků a sběratelů v Toledu objevilo nezvyklé množství unikátních zlatých předmětů. Co šlo a na co síly překupníků stačily, to se prodávalo v celku. Část cenností však skončila neblaze – zdánlivě poškozené zlaté artefakty byly roztaveny či rozlámány a rozprodány jako pouhé kusové zlato. Zbytek, který Francisco Morales nebyl schopen v Toledu udat, prodal francouzské vládě.

Jakmile se zpráva o nálezu pokladu roznesla, byla Španělská vláda zděšena, když zjistila, že nesmírně vzácné kulturní dědictví bylo rozprodáno a částečně zničeno. Nastalo zběsilé vyhledávání, udávání a zatýkání podezřelých. Malá část pokladu se skutečně našla, ale drtivá většina zmizela. Vláda následně opakovaně, ale marně žádala Francii, aby vrátila zakoupený poklad...

Na místo nálezu byl roku 1859 vyslán José Amador de los Ríos, historik umění, odborník na literaturu a umělecké bohatství středověkého Španělska, průkopnický archeolog. Měl na starost vykopávky a kompletní dokumentaci. Našel už jen několik uvolněných perel a drahokamů, které odpadly z klenotů. Odhalil několik hrobů a architektonických pozůstatků. Také našel mnoho důkazů o kompletním vyrabování místními, kteří zde překopali kdejaký kámen poté, co se o pokladu začaly šířit zvěsti...

Teprve v roce 1861 se vystrašený Domingo de la Cruz vydal do královského panství Aranjuez za královnou Isabelou II., aby jí nabídl zbytek jím objevené části pokladu. Sice se bál o život a uvěznění, ale nakonec měl štěstí; královna poklad přijala a navíc poskytla Domingovi de la Cruz odměnu: Velmi štědrou doživotní rentu ve výši 4 000 reálů ročně. A to i přes to, že plné ¾ pokladu předtím stihl rozprodat…

Poklad, který byl prodán Francouzům, zůstal v pařížském muzeu Cluny dalších 80 let, než jeho větší část Heinrich Himmler v roce 1941 předal z okupované Francie španělskému fašistickému generálu Francovi. V Národním archeologickém muzeu v Madridu je dnes šest votivních korun, pohár a pět křížů. Cluny stále vlastní tři koruny a několik menších přívěsků a dalších předmětů. V královském paláci v Madridu je uložena Reccessuintova koruna. Některé z částí pokladu byly rozkradeny mezi lety 1921 – 1936, včetně někdejšího daru Dominga De la Cruze královně - votivní koruny krále Suintily.

První komplexní studie se uskutečnila až v roce 1995. Ukázala, že drahé kameny pocházely opravdu z daleka. Zatímco smaragdy mají původ v rakouském Tyrolsku, safíry Cabochon byly až ze Srí Lanky. Otázka, proč byl poklad umístěn právě zde, trápila vědce po celá desetiletí. Někteří historici se domnívají, že cenné náboženské artefakty byly uloženy na poli za městem v posvěcených hrobech, aby je uchovali v bezpečí před invazními silami berberů a muslimů pod vedením Táriqa Ibn Ziyada.

V posledních letech však byly v místě objeveny pozůstatky stěn budovy o délce více než 30 metrů, zřejmě baziliky, dále zbytky možného paláce, vizigótský hřbitov a další pozůstatky několika staveb. Výzkum s konečnou platností potvrdil, že v místě nálezu pokladu nebylo obyčejné pole, nýbrž náboženský komplex, který si významem i rozlohou v ničem nezadal s francouzskými Lurdami. Také zde vyvěrala ze země léčivá voda, v níž Morales o 1000 let později čistil objevené drahokamy a cennosti. Královský poklad byl tedy ukryt v pečlivě vyzděné komoře na velmi prestižním místě a se všemi poctami; strop komory byl ozdoben votivními korunami.

Přestože se dodnes z pokladu zachovalo pouze deset votivních korun, bylo zjištěno, že v nálezu jich původně bylo 23. Většinu z nich měl v držení Domingo de la Cruz. Podle všeho byla v jeho části pokladu minimálně ještě jedná koruna v podobném vyvedení jako Suintilova a Reccessuintova. Lze předpokládat, že patřila ještě dalšímu králi.

Zatím poslední nález části pokladu byl uskutečněn v roce 2014. Čirou náhodou tehdy našel Sagrario Gutiérrez (starosta nedalekého Guadamuru) modrý safír v blátě jednoho z pramenů „fontány Guarrazaru“. S vysokou pravděpodobností tak označil místo, kde Morales nalezené kameny čistil. Možná, že „El Tesoro de Guarrazar“ neřekl své poslední slovo...

Detail votivní koruny krále Reccessuinta

Kříž

Letecká fotografie, pořízená v roce 2014 demonstruje bývalou obecní louku s prameništěm, starou cestou a zeleninovou zahradu s nekropolí, kde byl nalezen poklad

Simona Moralesová někdy kolem roku 1860

Votivní koruna krále Reccessuinta

Vystavené předměty v Národním středověkém muzeu v Cluny

Nález safíru z roku 2014 v jednom z pramenů

Votivní koruna, krále Suintila

Obrázek předmětů, které daroval Domingo de la Cruz královně Isabele II Španělské

Soubor španělského Národního archeologického muzea v Madridu, s výjimkou reliéfní koruny, která patří do královského paláce v Madridu

Roman Němec
Zdroje: Thevintagenews.com, guarrazar.com, thehistoryblog.com