Nic není tak zlé, jak to vypadá – objev středověkého mincovního pokladu část 1

Kategorie: Poklady

Derek McLennan

Těsně před Vánocemi 2013, jsem se svým hledačským parťákem plánoval nové dobrodružství. Jeli jsme na lokalitu, kterou jsem si předem otypoval. Strávil jsem nespočet hodin získáváním informací a zjistil jsem, že začátkem 19. století zde byly nalezeny malé mincovní depoty. Možná zde čeká nějaký i na nás.

Na základě získaných informací jsem vytipoval 3 větší pole, kde jsem usoudil, že by mohla být největší šance k nalezení pokladu a domluvili jsme si termín. Jak je ve Skotsku běžné, bylo to krásné ráno. Drobný deštík provázený lehkým větříkem o rychlosti 60mph...:-)
Podle své tradice, jsem udělal úlitbu bohům, zapnul své CTX3030 a pln velkých očekávání a jasné vize krásný nálezů jsem vyrazil na cestu. Jak to tak ale bývá, u nás běžných smrtelníků, bůh nás spíše strestá. Po asi 5 hodinách hledání v těchto „ideálních podmínkách“ jsme vypadali spíše jako mokré krysy, hledající záchrannou loď. Přes to vše jsme se nevzdali a vydali se na mnou určené třetí pole. Pravdou je, že jsme již byli mírně řečeno naštvaní, že jsme až dosud nenašli nic než pár mincí, které ale nebyly starší než r. 1800.  Počáteční nadšení se změnilo v směsici negativních myšlenek typu: „Prosím, ať něco najdeme“, „Proč tady vlastně jsme?“ až po „Kdo měl ten hloupý nápad sem jet?“ Bylo již 15:00 a my jsme prováděli poslední malý průzkum před úprkem do naší svatyně – jeepu a k šálku sladkého vlažného čaje.

V posledních 10 min hledání uslyším svého parťáka, jak na mě přes vysílačku křičí, abych se na něj podíval. Rychle jsem se otočil a uviděl jsem ho, jak asi 20 m ode mne tančí ten nejbláznivější tanec, který jsem kdy viděl. Něco mezi šlapákem, brazilskou capoeirou (bojové umění). Tento tanec má dokonce své pojmenování v místním hledačském žargonu – říkáme mu „hammy dance“. Okamžitě jsem k němu přes pole běžel a děkoval bohu, že alespoň jeden z nás konečně něco našel.
 
Když jsem k němu dorazil, řekl: „Myslím, že je to krátký křížek“, což by odpovídalo anglickým středověkým mincím. Vzal jsem ji od něj a v ruce očistil od bahna. „Tydíte, je to dlouhý kříž, ale stejně je to tenký střižek, tudíž ražená mince“, řekl jsem. On odpověděl: „Ne tahle strana, ta druhá!“.
A protože vím, že můj parťák není zrovna nejlepší v určování mincí, obrátil jsem oči v sloup a očistil i druhou stranu, kde jsem našel zase stejný dlouhý kříž. Pomyslel jsem si, že to není možné a hned mi došlo, že jsou to dvě mince slepené dohromady.

Vykřikl jsem radostně a pak jsem mumlal směrem k parťákovi, že jsme možná konečně našli to, proč jsme sem přišli. Vykulil na mě oči a řekl, abych to zopakoval. Následně, aniž by udělal krok, už křičel, že má další … a další. Popravdě, kdyby teď kolem náš šla parta roztleskávaček, ani bychom se jich nevšimli, v jakém jsme byli transu.

Počasí se zhoršovalo a i pro nás šílené Skoty, to už nebylo příjemné, kopali jsme co nejrychleji to šlo. Nikdy předtím nevedl můj parťák na počet nalezených ražených mincí, v tuto chvíli bylo jeho skóre 4:0, takže jsem statečně čelil své dnešní porážce. Rychle mne to přešlo a oba jsme se začali smát, vykřikovat hlouposti a hlasitě spílali bohům, proč to trvalo tak dlouho. V tuto chvíli povolily všechny hranice čistého šílenství a my jsme začali hledat jako diví.

Po vykopání 40 mincí za zhruba hodinu, v sílícím dešti a pološeru, jsme byli naprosto vyčerpaní a skrz naskrz promočení. Zablácení od hlavy až k patě, ale stále jsme se neudržitelně smáli. Všude kolem byla spousta signálů. Když jsme v jednu chvíli měli kolem sebe zhruba 10 nebo15 otevřených děr, zaklekli jsme na zem a začali každou prohledávat dohledávačkami. Usoudili jsme, že to bude nejlepší a nejefektivnější způsob v čase, který nám ještě zbýval. Jak mince vyskakovaly ze země, déšť ještě více sílil, mlha začínala houstnout a nebe bylo čím dál temnější. Nakonec bohužel nastal čas, kdy jsme chtě nechtě museli svoje stanoviště opustit a na zabahněné pole se vrátit zase zítra.
Vzhledem k rozmarům počasí a pokročilé denní době jsme se rozhodli opustit pole, které naprosto překypovalo signály. Občas se nám také stalo, že jsme nalezenou minci upustili na zem a najít jí v takovýchto podmínkách bylo značně strastiplné. Asi jako když hledáte pomyslnou jehlu v kupce sena. Velmi neradi jsme tedy opouštěli nedohledaný poklad a pole našich snů.

Brzy následujícího rána, jsme požádali o pomoc Sharon a Martina McSweeney (oba jsou zkušení hledači a kamarádi, kteří sami nalezli již několik mincovních depotů). Přizvali jsme je tedy do našeho blátivého dobrodružství. Možná to bude znít divně, ale během našeho návratu na místo činu, jsme s mým parťákem byli trochu paranoidní a pochybovali jsme, že se to vše včera v podvečer opravdu stalo. Opravdu jsme slyšeli další signály? Co když tam dojedeme a z pole vykopeme jen šrot? Naše obavy se brzy rozplynuly a den pokračoval ve jménu naprostého šílenství, stejně tak, jak včera skončil.

Jak jsme ráno přicházeli na pole, byli jsme všichni hodně natěšení! Mohli jste naše nadšení doslova cítit ve vzduchu. Můj parťák byl první, kdo měl signál a já jsem zodpovědně natočil jeho počin. Bohužel se ukázalo, že to byl jen kousek olova a tak jsem kameru vypnul. Během chvilky začala křičet Sharon „HAMMY“! Opět jsem zapnul kameru a běžel k ní. Zvedla hroudu a mezi prsty se jí zaleskla malá ražená mince, číslo 41 z depotu. Přísahal bych, že se na mne busta krále Edwarda I. z té mince usmála – kouzelná chvilka, na kterou nikdy nezapomenu.

Naše šílenství nabíralo na intenzitě, když jsme všichni postupně vykřikovali „hammy“, „další“, „krása“. Bylo skvělé pozorovat naši partu jak prožívá to, co jsme včera večer prožili mi dva. Za patnáct minut jsme nalezli dalších 15 středověkých mincí. Sharon našla pár dalších, které popsala jednoduše „perfektní“, což nás všechny nabilo.
Za další hodinu jsme téměř naplnili 4 plechovky, které jsme si sebou přinesli. V následující chvíli Marty zakusil své vlastní šílenství, když mince doslova luxoval se svým Explorer II. V tomto duchu to probíhalo po dalších zhruba 6 hodin, dokud jsme nebyli poraženi ubývajícím světlem, sílícím větrem a neustávajícím deštěm. Na konci druhého dne jsme měli vykopaných 101 mincí, takže náš poklad se nyní skládal ze 141 nádherných středověkých stříbrných mincí.

Další hledání proběhlo až pátý den ode dne prvního nálezu s ohledem na povinnosti všech členů našeho týmu. Počasí se trochu umoudřilo, ale všudypřítomný vítr neustával. Nicméně ani tento fakt nás nezastavil, protože nadšení z nalezeného pokladu bylo dostatečnou motivací to ustát.  
Dorazili jsme na lokalitu a bylo nám jasné, že ty nejjednodušší cíle jsou pryč a nyní budeme hledat ty těžší – na hraně signálu, prostě ty hluboké. Sharon, která je mistryně v dohledávání, se dala do práce a za chvíli měla vykopaných několik mincí, které byly hluboko či na hraně slyšitelnosti. Den jsme zakončili s dalšími 23 mincemi a vítězství tohoto dne připadlo Sharon. Během dalších 2 výprav jsme dokázali dohledat dalších 13 těchto malých krásek. Nakonec jsme došli k názoru, že jsme již dosáhli na dno svých možností. Bohužel nikdo z nás neměl pulsní detektor, který by nás dostal do ještě větší hloubky, což jsem si dal za úkol napravit co nejdříve. Nicméně, protože jsme neměli potřebné vybavení, stali se z nás mistři v plánování. Museli jsme si místo nálezu rozdělit na jednotlivé čtverce, které jsme pomalu odkrývali  do hloubky a snažili se najít další mince, které zde mohly zůstat. Vypadalo to na velmi dlouhý proces. Objevili jsme dalších 177 mincí a během výkopových prací nám bylo čím dál jasnější, že se jedná o depot, který má velkou historickou cenu. V tuto chvíli to vypadalo na největší depot středověkých mincí, který kdy byl nalezen hledačem ve Skotsku. Později se ukázalo, že se opravdu jednalo o největší nález v současnosti na území UK.

Od prvního okamžiku, byl nález depotu nahlášen vlastníkovi půdy, nájemci a Scottish Treasure Trove Unit. Všichni byli průběžně informováni o dalších nálezech. Všechny nálezy byly pečlivě zaměřeny a díky tomu jsme také následně dokázali pochopit, kde byl depot mincí původně ukryt. Na mapě jsme podle dat zaměřených mincí dokázali rozpoznat místo rozsevu, který připomínal kónický tvar a tak bylo jasné, kde poprvé farmářův pluh zasáhl původně bezpečně ukrytý poklad.

V tuto chvíli naše vyprávění přeruším, ale můžete se již brzy těšit na další pokračování. Již brzy na slyšenou z našich divokých, vlhkých, větrných, prostě skotských polí.

Derek McLennan

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Tak to je teda nářez!Krásnej článek,díky ;-)

No pecka jako vždy :D Dobře vytipovaná lokalita a ještě mnohm větší štěstí, že dostali povolení... :D Podle map a sběru střepů, i kousků bronzu při procházkách s bafany vím minimálně o dvou... římských, vše okolí římské vily.. a osídlení, dohledal jsem majitele, který by mne s radostí na pole vpustil k mé smůle jevšak prodal, před rokem soukromé společnost(skupoje pozemskz a náledně pronajímá farmářům)... A tak se marně snažím již druhým rokem dostat povolení.... bohužel to není jen můj problém, i zkušení dlouholetí hledači.. mají problém se dostat na lokalitu vytipovanou, když už mají ´´svoje´´ prohledáno.. Stává se, že farmář je v nájmu a nevadilo by mu to, lae vlastník půdy prostě nesouhlasí.. říkám si vlsatně proč :D ? Neberte to jako stížnost, UK zákon o hledání je prima,ale všude je chléb o dvou kůrkách že :D Je radost, když se něco takového podaří najít a zachránit :D Na druhou jsem moc rád, že jsem byl přímo u depotu anglo saxon hoard 5000 tis kusů , který učinil kolega z weekend wonderers , už se o něm na LP mluvilo... je neuvěřitelné vidět tolik mincí v jednom důlku :D Každý slušný hledač by si apoň malý depot jednou za život měl najít :D

Zajímalo by mne co je to za nominál? Mrkl jsem do mincí a většina mi přijde jako Edward I long cross penny 1272 -1307

parádička

Krása, díky moc za čteníčko.

tacud. docela by mě zajímolo kdyby tento poklad našel deusem taky byste tento článek zveřejnili. :-) ;-)

Mazec :-O :-O :-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru