Po stopách našich předků - Byčí skála

Když se řekne Byčí skála, většině z vás se z paměti vynoří obrázek plastické figurky býka, který byl na této lokalitě nalezen a jehož nálezem bylo odstartováno jedno z největších tuzemských, ale nebojím se říct i světových překvapení archeologie.  Hned zpočátku je dobré vědět, že tato jeskyně nedostala jméno podlé zde nalezené plastiky. Místo se tak jmenovalo už daleko dříve. S místem jsou spojené četné legendy, jedna snad dokonce až z poloviny 17. století - o ohnivém býku. Druhým faktem pak je, že ačkoli plastika býčka je unikátní nález - v podstatě mistrovské dílo té doby, v jeskyni bylo poté nalezeno něco víc. Poklad. Opravdový a nadčasový poklad. Byl pokladem ve své době a byl pokladem i v době jeho vyzvednutí.

Za tyto objevy můžeme děkovat jedinému jménu. A tím jménem je MUDr. Jindřich Wankel (1821-1897). Nadšený paleontolog, zoolog, speolog a antropolog. A byla to právě antropologie, která ho dovedla až k archeologii. Jindřich Wankel byl velký vlastenec, ač se kupodivu sám nikdy pořádně mluvit česky nenaučil, svoji rodinu k vlastenectví vedl. Ošetřoval například zraněné z barikád v tehdy probíhající revoluci 1848 v Praze, tj. při tzv. jaru národů. V Praze byla tvrdě potlačena vojskem.

V Byčí skále se těžil písek, ve kterém  doktor Wankel nacházel kosti fosilních zvířat. Rozhodl se tedy tuto jeskyni prozkoumat více a celkem brzy našel pozůstatky sídliště lidí z mladší doby kamenné. Objevil asi stovku štípaných kamenných nástrojů. A k tomu kostru, což byl nález z říše snů...první taková kostra nalezená vůbec a to nejen na území dnešního ČR, ale na území celého Rakousko-Uherska. Objev vzbudil obrovský zájem. Wankel, v té době v podstatě absolutně neznámý, amatérský archeolog, se stal veřejně známým. Gratulace jeho amatérských i vysoce profesionálních kolegů se jen hrnuly. Nadšen úspěchem se rozhodl, že bude v pátrání pokračovat. Do jeskyně se tedy vrátil, ale bohužel již nic zásadního nenašel. Výzkum tedy ukončil.  

A v tento moment do hry vstupuje tolik potřebný faktor X. Tím faktorem jsou dva studenti medicíny Gustav a Arnošt Felklovi. O místě se dozvěděli a tak se tam ještě v tom samém roce vydali s tím, že zkusí štěstí. A to opravdu měli. Začali kopat nedaleko vchodu a po odhrnutí vrstvy písku narazili na vrstvu spáleného dřeva. Najednou před nimi ležela keramická nádoby naplněná zuhelnatělým prosem. Ve spečené hmotě našli bronzovou sošku býka. Kluci byli samozřejmě nadšení a s očima navrch hlavy začali do býčka dělat vrypy v naději, že se jedná o zlato. Při samotném čištění zase ulomili kus bílého kovu (možná stříbrný podstavec), který se ztratil. Býček byl z bronzu a na čele a obou plecích měl vsazeny železné trojúhelníky. Stejné značky jsou typické pro sošky posvátných egyptských býků, kterým se říká Ápis. Na hřbetě měl rovněž zhotovený úzký proužek železa. O tom všem se však Wankel dozvídá až za dlouhé 3 roky.

Jakmile to zjistí, uvědomí si že musí býčka získat za každou cenu. A taky ho od studentů nakonec získal. Opět to byla naprostá bomba, Wankel sám je ohromen. Říká se, že dokonce samotný Franz Josef I. užíval kopii této plastiky jako těžítko. Finanční podporu pro další výzkum poskytuje našemu doktorovi kníže Lichtenstein. Ten nabízí peníze, kopáče, nástroje. A to vše za drobný poplateček - veškeré nalezené zlato bude jeho :)

Doktor Wankel odstranil svrchní vrstvu v jeskyni. Byl to písek a štěrk. Druhá vrstva byla z vápencových kamenů. Tato vrstva byla nesouměrná, po okrajích bylo kamenů méně, uprostřed jeskyně však měla tloušťku několik metrů. A co bylo ještě zajímavější, spodní část této vrstvy byla opálená od ohně. A pod ní už se našla vrstva dřevěného uhlí a popela s hlínou. Hned u vchodu, kde byl nalezeny býček se našly další keramické nádoby, nástroje, bronzové ozdoby, ale to vše byla teprve slabá předehra k tomu, co mělo přijít potom. Ve velkém sálu jeskyně je nalezeno velké žároviště (16x7m). Na něm leží zuhelnatělá kostra, údajně mužská, obklopená tolika předměty a luxusními, cennými předměty té doby, že to nemělo obdoby. Zkrátka archeologické orgie v přímém přenosu. Bronzové náramky, nádoby, nánožníky, kruhy, kroužky, spony a další ozdoby. Tu zase zlaté předměty, jantarové perly, skleněné perly, dokonce náhrdelník složený z více než pěti sty velkých jantarových zrn, se závěsem z medvědího drápu. Bronzové nádoby, bronzové bohatě zdobené žezlo se slunečními motivy, zbraně.. Co chtít víc? Třeba něco, co by mělo shořet a úplně neshořelo. Látka z ovčí vlny (přikrývka nebo velký plášť - měl být červený), svitek lněné látky. To vše tam bylo. A bylo toho tolik, že se jedná o jeden z největších, ne-li největší odhalený depot z tohoto období vůbec.

Když byly vrstvy téměř celé odkryty, naskytl se doktorovi hrůzný obraz. Uprostřed žároviště ohořelé zbytky jakéhosi vozu. Kousek vedle stál oltář, na kterém ležely dvě useknuté dívčí ruce. Obě předloktí jsou ozdobeny nádhernými náramky z bronzu, na ukazováčcích se zase lesknou zlaté prsteny. Vedle paží leží půlka lidské lebky. Snad taky patřící té nebožačce. Lebka byla rozťata napůl, shora vedeným úderem ostré zbraně, zřejmě mečem. Zbytek kostry leží pohozen pod oltářem, druhá půlka lebky se nenašla. Vedle kostry leží v těsné blízkosti další ženská kostra. Ta má lebku celou, má hezký chrup (ještě bez zubů moudrosti) a ve své době se zřejmě jednalo o velkou krásku. Dnes ji známe pod jménem Princezna z Byčí skály. A díky zachovalé lebce už došlo i k rekonstrukci její hlavy. Pod lebkou se třpytí zlatá čelenka do vlasů.

Třetí obětí u oltáře je muž s rozdrcenou lebkou. Je vyzdoben nádherným bronzovým kotoučem s mnoha dekorativními závěsy a jeho nohy leží na zbytku kostry koně. Vedle oltáře dále leží "sklad" keramických nádob s obilím a dalším jídlem. Mezi tím miska vytvořená z čistě seříznuté lidské lebky. Po jeskyni se však válí další spousta těl..asi 40, z čehož pouze 5 bylo mužských. Šlo vesměs o mladé lidi a i mezi těmito kostrami se v menším množství nacházely další různé šperky. Co se zde stalo? Jaký morbidní, krev v žilách mrazící obřad se zde mohl před tolika lety odehrát?

Již zmíněné nálezy, jasně odkazují na jakýsi rituální pohřeb. Vždyť jen samotný vůz, respektive jeho pozůstatky vypověděly tolik, že se tomu ani dnes nechce věřit. To nebylo Ferrari té doby, to bylo pozlacené Ferrari té doby. Osoba na něm původně uložená, musela být absolutní špička tehdejší společnosti. Představte si tu dobu a najednou po zablácené, kamenité cestě jede vůz. Vůz byl pokryt bronzovým a železným kováním. Železné byly i nábojnice kol, ale byly potažené zdobeným bronzem. Dokonce i paprsky kol bylo ozdobeny tepanými motivy v bronzu. A pokud dáte takový káře náležitou péči a bronz vyleštíte, všem musela padat brada. Ostatně nálezy samotné byly tvořeny zejména importy, jednalo se o luxusní zboží z těch nejvzdálenějších, tenkrát známých obchodních středisek.

Velkým otazníkem zůstává nález pravěké kovárny, která stála u jižní stěny a do celého konceptu tohoto obětního místa zapadá asi jako McDonald do chrámu sv. Víta. To že fungovala a vyráběla, to se nálezy potvrdilo. Nicméně je to další velký otazník. Hypotéz, co se zde vlastně stalo, bylo mnoho. Velkým "problémem" nebyl ani tak ten fakt, kolik a jakých předmětů se tady našlo. Problém byly ty lidské a zvířecí oběti, respektive jejich rozsekané, poházené či naaranžované kusy těl. Žádný podobný nález z této doby znám není. Takové oběti poddaných se sice v naší historii vyskytovaly, ale jindy a na jiných místech zeměkoule. Dalším otazníkem - proč mladí lidé a proč hlavně dívky? Co když všechno bylo trošku jinak a pohřbenou osobou nebyl muž, ale žena-významná kněžka? Tělo bylo žehem značně zdevastováno, tedy možná i Wankel jako zkušený antropolog, mohl udělat
chybu. Vyskytla se tvrzení, že se strop v podstatě zřítil nešťastnou náhodou, jakýmsi požárem, protože bylo dokázáno, že byl podpírán dřevěným sloupem, který se částečně zachoval. Pohřbení snad mohli být významnou skupinou obchodníků, kteří se v místě na chvíli utábořili. Chybějící části koster tomu ale neodpovídají, stejně tak násilně rozpůlené hlavy, nebo useknuté údy obětí. Mohlo se ale taky jednat o bohaté obchodníky, jež na místě zanechali zejména ženy a někam odjeli. Toho mohl někdo využít, všechny zamordovat a svůj čin chtěl skrýt založením ohně a následným zřícením stropu...a potom tam všechen ten poklad nechat? Dost těžko! Tudy cesta taky nevede.

Jako nejlepší se tedy zdá názor, že se jednalo o pohřební rituál, který svým pojetím překonal na dlouhou dobu cokoli, co doposud bylo objeveno. Surové jantary putovaly z baltské oblasti (kde jsou dodnes) na jih do oblasti Dunaje a severní Itálie, kde surovinu zpracovávali Etruskové ve svých dílnách a dále exportovali. Skleněné perly - sklo v té době uměly vyrábět pouze dva národy.

Foiničané a Egypťané. Ani Řekové ho neuměli vyrobit. A Etruskové z Itálie ho dováželi přímo z Egypta. Značná část věcí tedy byla vyrobena zejména Etrusky a na širším území Hallstattu (nalezeny šperky, zlaté předměty, železné zbraně). Ale byly tam i exotičtější nálezy, například Skytské trojboké hroty bronzových šípů! Což bylo i na tehdejší dobu velká kuriozita. A plastika býka,
která to vše odstartovala? Wankel ji určil jako egyptskou. Poté se však podařilo najít obdobné plastiky různě po Evropě s původem z území, které obývali právě Etruskové, tedy střední a severní Itálie. Původ tak není stále bezpečně určen.

Jeden z posledních názorů opět poukazuje na možnost velkého neštěstí. Jednalo se prý o místo, kde se ukryla skupina s velice mimořádným majetkem, zřejmě v době vlastního ohrožení. Kouř z ohnišť se kvůli špatnému přístupu vzduchu koncentroval, při nedostatečném spalovaní se nahromadily plynem a do toho zasáhl moučný prach ze zde uložených zásob. Došlo k výbuchu, který doslova tyto lidi zmasakroval. Dle posledních výzkumů se totiž Wankel mýlil, kostry jsou od obětí různě starých a sečné rány se nedají prokázat...

Jak se tedy zdá, budeme potřebovat ještě další, lepší, sotisfikovanější metody výzkumu, které nám snad odhalí všechna tajemství tohoto místa. Vědci se stále ještě nejsou schopni shodnout na jedné verzi příběhu. Což ovšem dává mě i vám dostatek času na to, abychom dali průchod naší fantazii a sami si našli pro nás to nejlepší vysvětlení.

originální lebka princezny


rekonstrukce Wankelovy princezny

zlaté náušnice