Staforský depot největší anglosaský nález detektorem kovů

DLOUHÝ BOJ O STAFFORDSKÝ DEPOT

Po 1.400 let zůstával depot Anglosaských artefaktů skrytý, dokud nebyl minulý rok nalezen mužem s detektorem kovů.  Tento nález vrhá nové světlo na poměry v temném středověku. Nyní však musíme vyhrát boj o to, aby tento cenný poklad zůstal v Británii.

Je mlhavé ráno ve střední Anglii, někdy v 7. Století. Malá skupina ozbrojených mužů se prodírá zalesněným kopcem. Na vrcholku odpočívají. Zatímco jeden hlídá, ostatní vysypou jejich kořist na zem. Rozdělí si šperky a mince a poté se vrhnou na zbytek kořisti: meče, kříže, kování koňských postrojů, která jsou většinou ze zlata a nádherně provedené. Tlučou do nich kameny a rukojeti  svých nožů. Ulamují rukojeti z mečů a vkládají ostří do svých kabátců, rozbíjí helmy a ohýbají ramena křížů, dokud nevypadají jako pouhé pokroucené kusy kovu. Malé úlomky zlata a šperků vkládají do kožených brašen, vyhrabávají díru do země a své poklady zakopou. Poté zmizí za kopcem stejně rychle, jako sem přišli.

Uplynou staletí: Normané Viléma Tella přijíždějí ; Tudorové se hádají o kontrole nad národem; Královna Viktorie a Britské impérium přichází a odchází. Poklad zůstává nedotčený, do doby o 1.400 let později, kdy jej amatérský hledač, Terry Herbert, znovu objevuje v místě, kde se nyní nachází farma. Jakmile Terry narazil na poklad, který je nyní znám jako Staffordshirský poklad, díky jednoduchému detektoru kovů, získal si příběh pokladu velkou pozornost. Předměty, které nalezl (více než 1.500 předmětů z nádherně zpracovaného zlata a stříbra) byly popsány jako jedny z nejdůležitějších Anglosaských archeologických předmětů, které kdy byly nalezeny v Británii.

Bitva o udržení nálezu v zemi je plném proudu. Vláda velmi nepravděpodobně udělí vývozní licenci, nicméně i tak se může stát, že nález bude rozdělen a vyvezen do zahraničí nelegálně soukromými sběrateli. Přes veškerý tento rozruch znamená nalezení tohoto pokladu stejné množství otázek jako odpovědí.

Nedávno jsem jednoho vlhkého odpoledne navštívil Gregorianský městský dům v blízkosti Musea přírodní historie, kde se schází někteří z předních Britských archeologů a Anglosaských specialistů. Mezi nimi byl také Dr. Gareth Williams z Britského muzea a Profesor Simon Keynes z Cambridžské univerzity. Byli zde, aby odpověděli na mé otázky na příkaz Fondu umění, které se pokouší získat peníze na udržení pokladu v zemi. Proč jsou tito experti tak nadšeni z tohoto nálezu? Byli jsme jednoduše svedení leskem zlata? Není nález jen změtí nahodilých nedatovatelných předmětů, které není možno jeho vlastnictví žádné osobě ani zjistit za jakým účelem a kým byl poklad zakopán?

Poklad, dle odborníků, je dílem "žoldáků" ze 7.století, který odhaluje fascinující příběh o moci, území, násilí a soupeření "gangů". Nález pochází z regionu Mercia, známého jako West Midlands, dějiště mnoha krvavých bojů. Je to první velký Anglosaský nález ze západní Anglie, který má obrovský dopad na naše chápání Temných věků. Dříve velmi oslavovaný nález z této doby byl Sutton Hoo, pohřební loď nalezené v Suffolu r. 1939. Velká většina historiků ji pokládala za hrob Raedwalda, krále East Angles. Archeologové předpokládali, že zde bylo obrovské bohatství Mercie z této doby, ale nikdy žádné nenašli až dosud. To je důvod, proč je tento nález tak důležitý, jelikož posunuje pozornost Anglosaských studií z východu na západ.

Nejsme zatím schopni říci z jaké války lup pochází či zda je pouze z jedné či více bitev. Nalezené předměty ale byly různých uměleckých stylů, což dokazuje že nebyly vyrobeny na stejném místě a ve stejném čase. Předměty pochází z majetku společenské elity  7. Století Anglické aristokracie či dokonce královské rodiny. Mí odborníci mi tvrdí, že téměř jistě byla většina předmětů vyrobena stejným řemeslníkem, který vyrobil předměty v  „Sutton Hoo“.
Takže co to vše naznačuje? Venerable Bede (Ctihodný Bede), mnišský a historický spis z počátku 8. Století známý pro svou spolehlivou dokumentaci obsahuje složitý příběh o králích, jejich následovnících a předchůdcích a o náčelnících, kteří všichni měli své vlastní osobní válečné skupiny. Díky zlatému kování z 80 mečů je jasné, že ne všechen poklad pochází od králů. Místo toho zde máme důkazy o bohaté válčící aristokracii.
Obrázek společnosti naplněné bitvami a postaveními. Vaše schopnost bojovat a velet zaručovala dobrou pověst a respekt. Téměř všichni muži byli pohřbeni se zbraněmi, téměř všichni byli pojmenováni jmény pocházejících z bojů: Hrothgar znamená „krvavé kopí“, Sigeberth „jasné vítězství“ apod. Služba králi znamenala, že jste měli možnost získat kořist, jako např. jílce mečů či bohaté statky.

Symbolem pouta mezi pánem a jeho oddaným následovníkem bylo darování pokladu a válečného zboží za loajalitu a respekt. Toto ocenění ale bylo často vykoupeno za vysokou cenu, protože bojovníci museli bojovat i když bylo zřejmé, že boj je předem prohraný. Utěk z bytevního pole nebyl možný, pokud jej nenařídil velitel.
Další teorie se nyní objevila díky zmačkaným křížům z nalezeného pokladu. Křesťanství přišlo do Anglosaské Anglie v r. 597 n.l., ale až v roce 686 se stalo Anglické království křesťanským. Někteří z mých odborníků jsou si jisti, že kříže byly poničeny během bitvy mezi Křesťany a Pohany, kteří rádi ničili posvátné křesťanské svaté symboly.
Pokud jsou nalezené předměty válečnou kořistí, proč jsou zde i náboženské artefakty? Kněží a mniši často doprovázeli válečníky na bitevním poli. Modlili se za porážku svých nepřátel, dle mých odborníků. Pokud se snažili přispět k vítězství, mohli mít také podíl na porážce. Bede vypráví o zabití 1.200 Welšských mnichů Northumbrianským králem Æthelfrith krátce po r. 600 n.l.  Je nalezený poklad důkazem tohoto masakru? Kde jsou mince, šperky a další ozdobné předměty, které jsou běžně obsaženy v takovýchto nálezech? Předměty jsou především „mužské“ – kování mečů, bojovné nože, helmy a štíty – to vše ukazuje na bojovou souvislost. Proč zde ale byly jen zdobná kování, ne kompletní meče a helmy? Měly by daleko větší cenu, kdyby byly pohromadě. Zatím zde máme jen fragmenty ulomené a sundané ze zbraní a uložené jednoduše v pytlích pro jejich snadné ukrytí.

To vše naznačuje, že tito „loupežníci“ měli naspěch. Není bláznivé si představit armádu pochodující po středověké dálnici, a její vojáky, kteří by neradi nesli na svých bedrech hromadu zbraní, které nepotřebovali. Při porážce nepřítele si mohli nacpat kapsy čepelemi a neznámými mincemi, poté ulomili ty nejkrásnější části ozdob a vhodili je do malé prohlubně a poté pochodovali dál.
Muži, kteří kořist vzali, měli dobré předpoklady pro rychlé jednání. Poklad byl zahrabán v blízkosti jedné z nejdůležitějších Britských cest do Říma, Watling Street (nyní dálnice A5), centrum Mercii a blízko Lichfieldu, který má již dva Anglosaské poklady: Iluminované Lichfieldské evangelia a překrásného kamenného anděla, dokonalý kus z raného Anglického sochařství.
Jedním z možných invazních útočníků mohli být Welšané, trn v očích sousedních králů až do 14. Století. Není lepším důkazem jejich problematické přirozenosti než největší Merciánský památník, Offův příkop, vyhloubený Merciánským králem tohoto jména v pozdním 8. Století, který sloužil Welšanům stejně jako Hadriánův val v Kaledonii. Život Svatého Guthlaca nám vypovídá o jednom Mercianském králi, Cenredovi (704-9), který byl nepřetržitě obtěžován útoky Britů z Walesu; mohly by tedy nalezené předměty být zbytky z jednoho takového útoku?

Možná, ale předměty nevypadají příliš Welšsky; dokonce téměř „smrdí“ Anglosasky. Dekorace a styly jsou jako by z oka vypadly předmětům nalezených v Anglických hrobech bojovníků. Možná zde vidíme lup ukořistěný Welšany a ukrytý před tím, než šli dále do Mercii aby mohli získat ještě více kořisti. Pokud tomu tak bylo, chamtivost je dostala -  s velkou pravděpodobností se setkali se svou smrtí rukou jiné armády, se kterou se potkali. Kdokoli byl zasvěcen do místa úkrytu zřejmě zahynul dříve, než se mohl na místo vrátit.

 

Následující den jsem navštívil Britské muzeum, kde leží pár drobných předmětů z nalezeného pokladu v isolované kráse. Jsou tak cenné, že jsem byl hlídán čtyřmi nervózními kurátory, jak jsem se v nich opatrně přebíral. Jedna věc je jistá, když je vidíte na vlastní oči: život v Tmavém středověku nebyl tak ponurý a prostý jak jméno napovídá, alespoň ne pro šlechtu.

To, co takovéto nálezy a Lichfieldský anděl ukazují je význam Midlands v Anglické historii, a také , že Anglie nebyla vždy ovládána Londýnem. Na konci 7. Století bylo vše k mání a Merciané či obyvatelé Midlandu si to vše vzali. Během vlády celé řady výjimečných králů – Penda (zemřel r. 655), Wulfhere (zemřel r. 675), Æthelred (abdikoval r. 704), Æthelbald (716-757), Offa (757-796) a Cenwulf (796-821) – se stala Mercia nejmocnějším královstvím v Anglii, ovládající East Anglia, Essex, Kent a Sussex. Přese vše co Vikingové udělali pro řiši Midlands, po téměř 200 let byli Merciané sílou, se kterou se muselo počítat. Poklad nám ukazuje dobu, kdy toto  neobyčejné království bylo založeno  a vytvořilo si nepřátele, riskovalo a sílilo.

Více než 45.000 lidí přišlo shlédnout poklad v Museu Potteries ve Stoke od chvíle jeho umístění před měsícem, a také zhruba stejný počet návštěvníků bylo v Birmighamském muzeu a Umělecké galerii minulý rok. Veřejná sbírka na kampaň Uměleckého fondu o záchranu pokladu pro Midlands dosáhla výše £500.000 během svých prvních šesti týdnů. Pokud však částka nebude navýšena, vlastnictví pokladu bude přeneseno na Terryho Herberta a majitele pozemku, kteří pak budou mít právo poklad prodat komukoli v otevřeném trhu. Bylo by to skvělé, pokud by si region mohl ponechat tento tajemný přídavek ke svému dědictví a ne aby bylo vše ztraceno v cizích muzeích či v temných přihrádkách soukromého sběratele. Zdá se, že mnoho lidí těžce bojovala v 7. století, aby získali zlato z Mercii. Přesto právě tam vše patří.