Tisíce římských mincí ve třech nádobách pod podlahami tří domů

Archeologové ve francouzském Senonu objevili tři velké depoty mincí z přelomu 3. a 4. století. Mince byly uloženy v nádobách ve třech domech v pečlivě připravených jamách. Souhrnně čítají tisíce kusů. Nález je unikátní nejen množstvím mincí, ale zejména kontextem: nejde o narychlo uložené depoty, ale výjimečně doložené dlouhodobě spravované finanční zásoby.

Archeologický výzkum v Senonu výrazně doplnil dosavadní poznání pozdně antických sídlišť v severovýchodní Galii. Na ploše o zhruba 1 500 m² se podařilo zachytit i s pomocí detektorů kovů několik navazujících etap osídlení, od pozdního laténu až po začátek 4. století se spoustou hmotných nálezů. Největší pozornost však vzbudily tři rozsáhlé mincovní depoty, které poskytují unikátní vhled do hospodářského fungování zdejší komunity.

Mince byly uložené v keramických nádobách stejného typu, každá skrytá v samostatné jámě pod podlahou jiného obytného domu. Celkem obsahují několik tisíc převážně bronzových mincí ražených od závěru 3. století do prvních desetiletí století čtvrtého. Všechny byly podle současných informací velmi pečlivě uloženy mezi lety 280 a 310 n. l. Nádoby byly zafixovány kameny a jejich stratigrafie nevykazuje známky překotného nouzového ukrytí.

Archeologický průzkum doložil, že nejméně v jednom případě byly mince přisypávány dodatečně, což ukazuje na dlouhodobé spravování. Proto byla hrdla nádob byla ve stejné výšce jako podlahy domů – aby k nim majitelé měli snadný přístup a mohli peníze vybírat či ukládat dle potřeby. Je tak více než pravděpodobné, že šlo o formu plánovaného hospodaření – zajištění finanční rezervy domácnosti, rodové skupiny nebo snad i lokálního správního centra.

Právě tento prvek činí nález mimořádným: ve venkovských či polosídelních aglomeracích jsou systematicky doplňované depoty mincí velmi vzácné a jejich interpretace není obvykle jednoznačná. Ale v Senonu kombinace stratigrafie, stavebního kontextu a homogenity mincovních souborů vytváří poměrně jasný obraz o funkční ekonomické strategii.

Na místě Senonu byla doložena keltská osada Mediomatriků. Tuto nejstarší fázi osídlení představuje hustá síť jam a kůlových děr, typická pro předřímská sídliště. Vysoká koncentrace objektů naznačuje, že osada byla již tehdy poměrně rozsáhlá. S příchodem římské nadvlády dochází k zásadní proměně – dřevěné konstrukce a hliněné stavby nahrazuje kamenná architektura. Malé lomové jámy na vápenec byly objeveny přímo v rámci obytných areálů, což svědčí o intenzivním stavebním rozvoji.

Samotná římská zástavba měla charakter obytného bloku vymezeného dvěma komunikacemi. Domy disponovaly sklepy, hospodářskými místnostmi i technickým zázemím; včetně pecí a drobných dílen. V některých objektech byly identifikovány pozůstatky podlahového vytápění. Struktura osídlení odpovídá menšímu, ale dobře organizovanému městskému celku.

Počátkem 4. století stihl osadu rozsáhlý požár. Zasažen byl celý obytný blok i část navazující komunikace. Následná obnova proběhla, ale je patrná vyšší míra recyklace: stavební kámen pochází i ze zrušených veřejných budov a starších objektů. Přestavby byly nakonec jen krátkodobé – po několika desetiletích bylo místo definitivně opuštěno.

Výzkum v Senonu dokumentuje nejen vývoj jednoho sídliště, ale především dosud málo známý ekonomický model pozdně římských komunit mimo hlavní městská centra. Pečlivě spravované mincovní depoty dokazují, že i menší aglomerace disponovaly značným množstvím oběživa. V kombinaci s urbanistickou skladbou osídlení jde o nález, který výrazně posouvá chápání pozdně antické regionální ekonomiky.

Video:

Zdroje: thehistoryblog.com, inrap.fr, historia.fr

• Nálezy detektory kovů z doby římské na LP

jeden z mincovní souborů

jedna ze starovekých komunikací

celkový pohled na zkoumanou lokalitu

sklep jednoho z domů

podlahové vytápění jednoho z domů

průřez ulicí

letecký snímek obytného domu se stopami kůlových jam dřívějšího období a výkopů z vápencových dobývek pod úrovní podlahy

domácí pec jednoho z domů

poklad v nádobě in situ