V Holandsku byla nalezena unikátní 2000 let stará svatyně

V Herwen-Hemelingu na východě Nizozemska byly objeveny zbytky římské svatyně z 1. století. Je první svého druhu v oblasti Dolnogermánského Limesu, někdejší hranici germánských provincií Římské říše. S dochovanými oltáři, strukturami, sochami a obětními jámami je nejkompletnější svatyní v rámci celého Holandska.

Na první stopy narazili archeologičtí dobrovolníci koncem minulého roku při průzkumu oblasti s těžbou hlíny. Nález nahlásili Nizozemské agentuře pro kulturní dědictví, která zastavila těžbu a zajistila profesionální vykopávky. Následný průzkum odhalil několik neporušených kostí různých typů, po nichž následovala lavina archeologických materiálů, jako jsou úlomky zbraní, postrojová kování, střešní tašky se jmény výrobců a neporušené votivní oltáře i jejich fragmenty.

Svatyně sloužila především vojákům. To je zřejmé z mnoha otisků na střešních taškách, protože jejich výroba byla v té době jednou z vojenských činností. Na místě bylo také nalezeno mnoho fragmentů koňských postrojů, brnění a hrotů kopí. Vysoce postavení římští důstojníci vztyčovali votivní kameny jako poděkování bohům za splněná přání. Ta se ne vždy týkala vítězných bitev. Pouhé přežití v těchto severních oblastech daleko od domova, bylo dostatečným důvodem k poděkování.

Mezi architektonické nálezy patří studna s velkým kamenným schodištěm vedoucím do vody. Díky mincím a fragmentům nápisů byli archeologové schopni datovat studnu do úzkého rozmezí let 220 – 230 n. l. Jedná se o vzácné pozůstatky, kterým se nějakým způsobem podařilo vyhnout se osudu mnoha dalších římských staveb v Nizozemsku i jinde: po pádu imperiální nadvlády byly zpravidla recyklovány jako stavební materiál.

Datování artefaktů naznačuje, že chrámový komplex byl nepřetržitě používán od 1. do 4. století. Bylo zde nalezeno nebývalé množství kamenných úlomků ze stovek votivních oltářů a soch, mnohé s čitelnými nápisy božstev a mužů, kteří jim oltáře zasvětili jako vděčnost za vyslyšenou modlitbu. Mezi častá božstva patří Hercules Magusanus (synkretický romanizovaný místní bůh), Jupiter-Serapis a Merkur.

Ve svatyni byly nejméně dva chrámy. Větší v galsko-římském stylu „fanum“. Menší chrám měl taškovou střechu. Fragmenty reliéfů a malované omítky značí bohatou výzdobu stěn. Svatyně stála na soutoku řek Rýn a Waal na přírodním návrší, které ještě stavitelé uměle zvýšili. Byla postavena v blízkosti Castellum Carvium, pevnosti na jižním břehu Dolního Rýna a deset kilometrů od další římské pevnosti ve vesnici Loo. 

Obě tyto lokality jsou známy pouze z movitého archeologického materiálu – bronzových nádob, cihel, kování pro koně – protože to, co z pevností zbylo po jejich rozebrání, bylo zničeno povodněmi Rýna. Zajímavostí je název Carvium: byla to latinizovaná odvozenina germánského slova Harh-wiha, což znamená „posvátný prostor“. Archeologové již dlouho předpokládali, že to mohl být odkaz na blízkou svatyni. Současným objevem tedy byla hypotéza potvrzena.

Artefakty získané z naleziště budou k vidění na výstavě muzea Valkhof v Nijmegenu do 30. září. 
Video: https://www.youtube.com/watch?v=qboOvj3hf5k 

Roman Němec
Zdroje: nltimes.nl, thehistoryblog.com, raap.nl