Waffen SS V Protektorátu Čechy a Morava

Kategorie: Války

Waffen SS V Protektorátu Čechy a Morava

Jan Vajskebr - Petr Kaňák

V posledních letech je náš knižní trh zaplavován řadou zahraničních publikací různé kvality věnovaných vojenské složce nacistické organizace SS - Waffen SS. Proto je více než zarážející, že toto téma bylo ve vztahu k historii okupovaného Československa doposud víceméně opomíjeno. Většinu pozornosti na sebe strhly jiné součásti německých bezpečnostních složek - gestapo a Sícherheitsdíenst (případně armádní Abwehr), což je mj. důsledek dřívějšího zaměření české historiografie na odbojové hnutí. Waffen SS (resp. jejich předchůdci SS-VerfOgungstruppen a SS-Totenkopfverbande) 1 se přitom zúčastnily už okupace okleštěného Československa a působily v protektorátu po celou dobu jeho existence. Autoři si v tomto článku nekladou za cíl vyčerpávajícím způsobem zpracovat historii SS v protektorátu, což je náplní jimi připravované knihy, ale nastínit hlavní tendence ve vývoji vojsk SS a postihnout podstatu jejich činnosti v Protektorátu Čechy a Morava.

Než se začneme věnovat vlastnímu tématu, je třeba připomenout podíl SS na rozbíjení Československa.
2 SS byly aktivně zapojeny do tajných operací, které měly destabilizovat moc československého státu v pohraničí. Společně s SA podporovaly ve druhé polovině září 1938 tzv. Freikorps Sudetenland, kterému poskytovaly výstroj a výzbroj. Styčným důstojníkem ve štábu sudetoněmeckých povstalců v Dondorfu u Bayreuthu byl určen SS-OberfOhrer Gottlob Berger, pozdější šéf Hlavního úřadu SS (SS-Hauptamt). Zapojení SS do diverzních operací bylo R. Heydrichem plánováno ve stylu, použitém přesně o rok později v předvečer útoku na Polsko. Příslušníci SS se měli podílet na vyvolání pohraničních incidentů, jež by byly záminkou pro útok na Československo.
3 Ačkoli tento záměr nebyl plně realizován, oddíly SS přesto vstoupily na Hitlerův rozkaz ještě před podepsáním mnichovské dohody na československé území a přibližně od 25. září operovaly dva prapory, konkrétně I. a II. Sturmbann SS-Totenkopf-Standarte "Oberbayern", v okolí města Aše.
4 Další jednotky SS-VerfOgungstruppen (SS-VT) a SS-Totenkopfverbande (SS-TV) byly připraveny v podřízenosti OKH (Oberkommando des Heeres) k bojovému vystoupení proti ČSR a stejně jako při "anšlusu" Rakouska v březnu 1938 nakonec spolutvořily okupační síly.

Jednalo se o pluky "Leibstandarte Adolf Hitleť', "Deutschland", "Germania", samostatný prapor SS-Batai/lon N a části pluků SS-TV "Oberbayern", "ThGringen" a "Brandenburg"5, O půl roku později se SS zúčastnily v rámci 3. a 5. armádní skupiny obsazování zbylého českého území. Jako první jednotka SS-VT na naše území vstoupila část "Leibstandarte SS Adolf Hitler", jež s předstihem prováděla strategickým zájmem motivované obsazení ostravské průmyslové oblasti.

V hlavním proudu okupačních armád se 15. března 1939 objevily i další útvary SS, například části SS-Totenkopf-Standarte "Brandenburg" a "Oberbayern" a výcvikového kursu SS Totenkopfverbande / Konzentrationslagereinheiten (TV/KL) z Oranienburgu.
6 Po stabilizaci a předání okupační správy do rukou civilních orgánů byla většina vojenských sil z protektorátu stažena. Nejinak tomu bylo i v případě SS-TV a SS-VT. Jednotky, které zde zůstaly, však získaly výlučné postavení, neboť společně s dalšími represivními složkami nepodléhaly pravomoci úřadu říšského protektora a byly řízeny přímo ústředními "říšskými" orgány. Nařízení z 1. 9. 1939 navíc umožňovalo říšskému vůdci SS Himmlerovi zasahovat do dění v protektorátu "v zájmu zachování bezpečnosti a pořádku",? Do podzimu 1939 byl jádrem kasernovaných SS na území okupovaných Čech tzv. strážní pluk Praha (Wachregiment Prag). V této úloze se v zhruba dvouměsíčních intervalech prostřídaly pluky SS-VT "Germania", "Der FGhrer" a po návratu z polského tažení i osobní Hitlerova garda ("Leibstandarte SS Adolf HitleOLSSAH).
Podobnou funkci v Brně plnil I. Sturmbann SS-T-St. "Oberbayern". Sídlem zmiňovaných útvarů se staly především objekty rozpuštěné československé armády, které si jejich noví uživatelé přejmenovali podle svého vkusu. Kasárna v Ruzyni dostala jméno říšského vůdce SS Heinricha Himmlera a bývalá kadetka nedaleko Pražského hradu samotného Adolfa Hitlera.
8 Jejich hlavním úkolem byla, kromě presentování síly německé moci, zejména ochrana sídla říšského protektora a některých dalších důležitých institucí okupační správy. O tom, že se své úlohy zmocnily s vervou svědčí i stížnosti na chování příslušníků IlLeibstandarte SS Adolf Hitleť', které se hromadily na stole v úřadu říšského protektora, mohutně však vyvažované devótními listy pražských Němců.
9 Na konci léta 1939 se Čechy a Morava opět dostaly do pozornosti Berlína, neboť se staly důležitým nástupištěm k další územní expanzi nacistického Německa. Z bojových jednotek SS-VT zde byl dislokován motorizovaný pluk SS "Germania", začleněný do sestavy 14. armády. V době vrcholících příprav k útoku na Polsko byly SS v protektorátu pověřeny také ochranou důležitých železničních tratí.
Od 18. do 26. srpna to bylo pouhých 20 km, neboť většinu tratí chránila německá armáda sama, ale v následujícím kritickém týdnu přebraly společně s policií ochranu všech úseků, přičemž na SS připadalo okolo 250 km. lG Pobyt jednotek ss na protektorátní půdě si vyžádal vytvoření místní velitelské struktury. Ta byla zpočátku velmi jednoduchá a její podoba se teprve utvářela v souvislosti s všeobecným vývojem kasárnovaných SS.

Prvním velitelským stupněm se stala posádková služebna v Praze (VTStondortdíenstste/le) v čele s nejstarším velitelem v posádce SS (Stondotréilteste). Komunikaci s civilní správou zajišťovala přítomnost adjutanta strážního pluku "Prag" v úřadu říšského protektora.
11 Nejvyšším teritoriálním velitelem SS a přímým Himmlerovým zástupcem byl tzv. vyšší vedoucí SS a policie. Tuto funkci vykonával od 26. dubna 1939 vedle své "civilní" funkce státního tajemníka (později ministra) SSBrígodefiihrer K. H. Frank. V jeho pravomoci bylo velení a koordinace všech odnoží SS na území protektorátu, tj. od všeobecných (A/lgemeíne-SS) po vojensky organizované. 12 Brzy ovšem začalo být zřejmé, že primitivní systém velení není dostačující a projevila se nutnost jejího zdokonalení.
Jako vzor sloužila ustálená organizace Wehrmochtu. Dne 12. prosince 1939 vydalo svůj první rozkaz posádkové velitelství SS-TV v Praze (Stondortkommondontur der VT-SS/ později SS-Stondortkommondontur Prog). V jeho čele stál posádkový velitel (SS-Stondortkommondont), přičemž jako první do této funkce nastoupil SS-Stot. Ballauf, který v ní setrval další rok a půl.13 Velitelství nejprve sídlilo ve Školské ulici, poté v areálu kasáren Adolfa Hitlera a nakonec bylo definitivně přemístěno do budovy zabrané právnické fakulty. Posádkový velitel SS byl do zřízení funkce velitele Woffen SS referentem vyššího vedoucího SS a policie pro kasernované SS a spojovacím důstojníkem ke zplnomocněnci Wehrmochtu u říšského protektora (Wehrmochtsbevo/lmiichtígte).
Kromě samotného řízení posádkového velitelství SS patřilo do jeho kompetence mj. organizování taktických školení záložního důstojnického sboru SS, udržování oficiálních kontaktů s německou menšinou a služební dohled nad posádkovou správou SS v Praze (SS-Stondortverwo/tung Prog). Ta měla na starosti kromě sestavování rozpočtu a zpracovávání obecných správních a personálních záležitostí, přidělování ubytovacích kapacit a řízení výstavby nových objektů a podléhal jí rovněž výstrojní sklad. Stejnou úlohu na Moravě hrál pražskému posádkovému veliteli SS podřízený nejstarší velitel (SS-Stondortii/teste) posádky SS v Brně. Tuto úlohu plnil vždy jeden z velitelů jednotek, které byly v Brně dislokovány. Ekvivalentem pražské posádkové správy SS byla zase správa brněnská.

Vypuknutí druhé světové války přineslo v organizaci vojenských SS značné změny a nastartovalo jejich nebývalý rozmach. Ve válce proti Polsku se SS-Verfiigungstruppen zapojily do bojových operací, zatímco SS-Totenkopfverbiinde postupovaly v týlu armády a násilím pacifikovaly dobyté území. Nasazení SS bylo hodnoceno jako úspěšné a dalo podnět k jejich dalšímu rozvoji. Na podzim 1939 tak byly patrné dva markantní jevy, a to vytváření jednotek SS na úrovni divize, které bylo do té doby s ohledem na negativní postoj OKW k SS Hitlerem odmítáno, a zejména rozmach SS-Totenkopf-Stondorten (SS-T-St.).
Do léta 1940 k pěti stávajícím přibylo dalších 11 a celkový počet jejich příslušníků dosáhl přibližně 33 000 osob. Úlohou těchto útvarů bylo zajišťování dobytého území, strážní služba a doplňováním SS-VT. Personál byl získáván ze strážních jednotek koncentračních táborů, záložníků zA/lgemeíne-SS, kteří byli k SS-TV povolávání na základě nařízení o nouzové službě z října 1938, a z dobrovolníků. Důležitým aspektem byl fakt, že SS-Totenkopf-Stondorten nepodléhaly při nasazení velení Wehrmachtu a staly se výlučným prostředkem Himmlerovy osobní moci. Záhy začaly být využívány k vyhlazovacím a policejním akcím v Polsku a později na obsazených územích "na východě". Nedostatek výzbroje, jehož příčinou byla neochota Wehrmachtu poskytnout svým konkurentům z SS standardní výzbroj, byl vyřešen přidělením kořistních československých zbraní. V okupovaných Čechách vznikly 11. listopadu 1939 hned dva nové pluky - 6. SS-T-St. v Praze a v Brně Z SS-T-St. Nedlouho poté sem byla přesunuta ještě původně vídeňská 4.SS-T-St. "Ostmark//. Po odvelení 6. a 7. SS-T-St. do Norska na konci dubna 1940 a přesunutí 4. SS-T-St. do Nizozemska je nahradily nově příchozí 9. a 16. SS-T-St.
Jejich sílu již nešlo podceňovat, například v polovině roku 1940 disponovaly téměř 3300 bojeschopnými muži umístěnými přímo v české i moravské metropoli. Ve výcvikovém prostoru Brdy se v říjnu a listopadu 1939 formovala také jedna z prvních divizí SS, tzv. Verfiigungsdívísíon, která byla vytvořena z útvarů SS-VT.
18 Nejdůležitější povinností SS-T-St. v protektorátu zůstalo nadále, kromě výcviku branců, střežení budov okupačních úřadů a represivního aparátu. Tato rutinní služba byla ovšem příležitostně "zpestřovaná" jinými úkoly. Jedním z nich byl podíl při dohledu nad bezpečností průmyslových závodů.

Waffen SS v Protektorátu Čechy a Morava

Původně nasazené síly Algemeine-SS, tvořící provizorní závodní stráž zbrojovek a muničních továren, byly v prosinci 1939 K. H. Frankem odvolány, což vyvolalo ostrý spor se zplnomocněncem Wehrmachtu gen. Fridericim. Ten argumentoval ohrožením zbrojní výroby v protektorátu jednostranným krokem velení SS. Po opakovaných upozorněních německé armády na nedostatek vlastních sil došlo na Frankův rozkaz alespoň k nasazení části 7. SS-T-St. k ostraze rafinerie minerálních olejů v Ostravě-Přívoze.
19 Pražská 6. 55T-St. zase dostala za úkol vytvářet doprovodné oddíly ke střežení transportů zbrojního materiálu z protektorátních zbrojovek (Skodawerke, Brilnner Waffenfabrik, Explosia a dalších) do Německa, které se jinak stávaly častým cílem sabotáží.
20 Hlubokou nevoli SS-Brigf. K. H. Franka však vyvolalo nasazení 6. SS-T.(mob.)-St. k doprovodu internovaných z akce Albrecht I. do koncentračního tábora Dachau.
Důvodem nebyl pochopitelně jeho odpor proti preventivnímu zatýkání, ale obyčejná ješitnost, neboť velitel bezpečnostní policie a SD SS-Oberf. Stahlecker použil tuto jednotku bez Frankova vědomí.
21 Nasazení SS-VT a SS-TV jako represivní síly proti české rezistenci na sebe nenechalo dlouho čekat. Došlo k němu v souvislosti s masovými proti německými demonstracemi na podzim 1939. Při oslavách výročí vzniku samostatného československého státu byla do pohotovosti uvedena "Leibstandarte SS Adolf Hitler«, jejíž části v této době sloužily coby "strážní pluk Praha". Počítalo se s ní nejen jako s odstrašující silou a zálohou pro případ ozbrojených střetů, ale v průběhu 28. října několikrát opakovaně zasáhla proti demonstrantům. Ještě výraznějším způsobem se SS společně s bezpečnostní a pořádkovou policií podílely na odvetných opatřeních po pohřbu Jana Opletala. Příslušníci SS násilně vyklidili 17. listopadu budovy vysokých škol v Praze, přičemž se k zastiženým studentům chovali velmi agresivně. 4. 55T-St. "Ostmark" obsadila filosofickou a právnickou fakultu na Starém městě a ČVUT na Karlově náměstí. Náhradní sanitní rota SS pak zabrala chirurgickou kliniku a nově příchozí Polizei-Regiment budovu Nové technikyv Dejvicích. Jako záloha byly připraveny 6. SS-T-St. a náhradní prapor pluku SSVT "Der FGhreť'. Další osudy postižených studentů jsou dostatečně známy. Popravu 9 studentských funkcionářů vykonali příslušníci 6. SS-T-St. v ruzyňských kasárnách a podstatnou část ze zatčených posléze čekal koncentrační tábor Sachsenhausen. Zabrané objekty zůstaly v moci SS až do konce války a byly využívány jako velitelství, ubikace, popřípadě k jiným účelům.
22 Přestože početní stavy Waffen SS v protektorátu nadále představovaly jenom zlomek sil pozemního vojska a Luftwaffe, projevují se jako důležitý činitel při zabezpečování nacistických zájmů. Na rozdíl od Wehrmachtu se bezprostředně podílí na persekuci odbojářů i civilního obyvatelstva.

Mají k tomu ostatně dobré dispozice - účelnou dislokaci na strategických místech a oproti pořádkové policii i kvalitnější výcvik a výzbroj.
Účast motorizovaných pluků SS v tzv. Západním tažení výrazně zviditelnila hodnotu vojsk SS, což se bezprostředně promítnulo do jejich dalšího rozvoje. V létě 1940 se radikálně změnila organizační struktura vrcholných orgánů SS.
Byl vytvořen Hlavní velitelský úřad SS (SS-Filhrungshauptamt) jako doposud chybějící samostatný nejvyšší velitelský článek bojových útvarů, které byly doposud řízeny inspektoráty Verfilgungstruppen, Totenkopfverbéínde a koncentračních táborů v rámci Hlavního úřadu SS (SS-HA).23 Tomu zůstal následně jako hlavní úkol nábor branců. Došlo i na reorganizaci podřízených částí SS. Právě v roce 1940 postupně započala přeměna SS-Totenkopf-Standarten v pěší pluky (SS-Infanterie-Regimenter), zatímco jejich funkci pohotovostních jednotek v zázemí přebíraly náhradní divizní, nebo specializované útvary. Pro bojové jednotky SS-VT a SSTV se začíná od jara 1940 prosazovat jednotící název Waffen.

V průběhu léta a podzimu byly postupně odveleny nebo zrušeny všechny SS-Totenkopf-Standarten. Část jejich mužstva se poté stala základem pro nově vytvořené strážní prapory SS "Bohmen und Mahren" a "prag", které byly zformovány 28. 7. 1940, resp. 20. 11. 1940 v Brně a Praze. Zároveň sem byla přemístěna náhradní tělesa jednotlivých pluků divizí SS ("Totenkopf", "Deutschland").
25 Formálně tak došlo k rozdělení na strážní (Wach) a náhradní (Ersatz) útvary. Ve skutečnosti se však obě funkce prolínaly - strážní prapory se nadále věnovaly bojovému výcviku branců, náhradní útvary se naopak podílely na represivních opatřeních. Primárním posláním strážních praporů byla ostraha objektů německých okupačních a policejních institucí. Zajišťovaly mj. Pražský hrad, Černínský palác, zámky v Dobříši a Panenských Břežanech, budovy gestapa a SD, policejní věznice v Terezíně a Kounicových kolejích a konečně i vlastní objekty. Do služby nastupovalo v Praze a Brně zpravidla po jedné rotě, přičemž další byla držena v pohotovosti v kasárnách pro případ nepokojů. Jejich podíl na persekuci českých vlastenců byl značný. Stráže se k vězňům chovaly hrubě a jsou zaznamenány časté případy týrání. Pohotovostní oddíly zase dostaly šanci se "vyznamenat" při zátazích na odbojáře a při doprovodech zatčených do věznic a koncentračních táborů.
26.Náhradní jednotky, později přejmenované na výcvikové a náhradní (Ausbi/dung u. Ersatz), byly zpočátku umístěny taktéž pouze v Praze a Brně. Teprve později se rozšířily do dalších posádkových měst jako byla Jihlava a Pelhřimov.
K plnění svých úkolů měly k dispozici jen malá cvičiště v pražském Motole (SS-TruppenObungsplatz Motol) a na Králově poli (Konugsfeld) v Brně, která se však dala využít jen pro pěchotní výcvik. Secvičování vyšších celků, případně výcvik s těžší výzbrojí byl prováděn na bývalých cvičištích československé armádyv Brdech (Kammwald), Milovicích (Mílowítz) a Vyškově (Wíschau), která v letech druhé světové války sloužila potřebám německých ozbrojených sil.

Zplnomocněnec Wehrmachtu u říšského protektora ostatně držel nad úrovní výcviku v jednotkách Waffen SS alespoň formální dohled.
27 Toto provizorium se radikálně změnilo v březnu 1942, kdy byl mezi Vltavou, Sázavou a Benešovem zřízen nový výcvikový prostor SS (SS-TruppenObungsplatz "Beneschau", od října 1943 "Bohmen"). Jeho vzniku předcházely několikaměsíční přípravy, přičemž vývoj akceleroval po zřízení funkce velitele vojenského výcvikového prostoru koncem roku 1941. Jednalo se o další územní zisk SS na okupovaném území, neboť v Polsku byl v roce 1940 pro SS vybudován výcvikový prostor Drbica (později Heídelager). Trend výstavby cvičišť na okupovaných teritoriích nebyl náhodný, v ,,říši" totiž narážely podobné snahy na finanční potíže a odpor Wehrmachtu. Výstavba polygonu probíhala v pěti hlavních fázích, během nichž došlo na Benešovsku, Sedlčansku a Neveklovsku k vystěhování většiny původního obyvatelstva v počtu více než 30 tisíc osob, a pokračovala v podstatě až do porážky Německa. Znamenala značný zásah do českého území, neboť cvičiště získalo právní exteritorialitu.
Menší část původních obyvatel byla donucena vykonávat zemědělské práce pro potřeby správy vojenského prostoru. Při jeho rozšiřování bylo využíváno také práce osob internovaných v pobočkách koncentračních táborů a pracovně výchovných táborech, jichž zde byla na protektorátní poměry velká koncentrace.28 (vičiště postupně zaplnily školy (Schulen) různých druhů zbraní. Jako první byla založena škola dělostřelecká (Artileríe), následovaly školy tzv. tankových granátníků (Panzergrenadier) a ženijní (Pionier), později také stíhačů tanků (lagdpanzer) a útočných děl (Sturmgeschiltz). Vrcholem nacistického vojenského školství v protektorátu se pak stalo otevření důstojnické školy SS (Junkerschule) v Praze 20. června 1941.

29. Jednou z výsad, které Himmler vyzískal pro své SS, bylo samostatné soudnictví. Jeho páteří byly soudy pro SS a policii (SS- und Polizeigericht), které se zabývaly trestnými činy příslušníků jednotlivých složek ss. V protektorátu byla nejprve zřízena pobočka (Zweiggericht), která byla 15. srpna 1940 povýšena na Soud SS a policie VIII v Praze (SS und Polizeigerucht VI/I Prag). V jeho čele stál z funkce vyššího vedoucího ss a policie K. H. Frank.
30 Působnost tohoto soudu se v souvislosti s posilováním Himmlerovy pozice stále rozšiřovala a v průběhu války byla do jurisdikce soudu SS a policie postupně zahrnuta také pořád ková policie (Orpo) a její podřízené složky (např. Technische Nothilfe, LuftschutzpolizeJ), k nimž byly v průběhu okupace nuceně nasazeny tisíce Čechů.
31 Důležité je poznamenat, že zmíněný soud byl od 15. 7. 1942 vybaven rozsáhlými pravomocemi pro případy sporu českého civilního obyvatelstva s příslušníky represivních složek.32 S existencí soudu se pojilo i místo výkonu trestu. Zpočátku byly pro tento účel využívány objekty v kasárnách Adolfa Hitlera a Heinricha Himmlera, později byla zřízena vyšetřovací a vazební věznice SS a policie na Loretánském náměstí.
33 Pro příslušníky SS odsouzené k lehčím trestům byl na konci října 1941 zřízen u náhradního praporu SS "Deutschland" tzv. zkušební oddíl (Bewahrungsabteilung).
V červnu 1942 byl podřízen veliteli strážního praporu "Prag" a o rok později přemístěn do Chlumu na benešovském cvičišti.
34 Rozvíjela-Ii se vojska SS v letech 1939-1941 prudce, pak jejich vývoj po napadení SSSR lze označit jako explozivní.
Ještě před zahájením tažení na východ byly 22. 4. 1941 Himmlerovým výnosem prohlášeny bojové, strážní a týlové jednotky za Waffen SS.
35 Nasazení na východní frontě přineslo oddílům SS pro bezohledný způsob vedení boje, nedostatečný výcvik a chybějící zkušenosti vysoké ztráty.36 Vážný byl zejména nedostatek důstojníků a poddůstojníků, přičemž jejich doplňování bylo pro specifický způsob získávání nových sil podstatně obtížnější než u Wehrmachtu.
Možnosti náboru německých státních příslušníků do Waffen SS byly díky branné legislativě značně limitované. Ačkoli se vedení SS podařilo prosadit postupně uznání služby ve vojenských složkách za splnění branné povinnosti, doplňování jednotek se realizovalo výhradně na základě dobrovolnosti z kvót branců určených pozemním silám, které přitom podléhaly formálnímu schválení ze strany doplňovacích úřadů pozemního vojska.


Záhy začalo být stále více jasné, že dosavadní dobrovolnický princip výstavby SS nestačí. Ke slovu proto přišly nelegální odvody branců a překračování odvodových kvót daných Wehrmachtem. Již roku 1940 začalo "verbování" cizinců do řad SS, nejprve z Nizozemí, Belgie a skandinávských států. Dalším řešením byl nábor etnických Němců ("Volksdeutsche") dlouhodobě usídlených v zemích střední, jižní a východní Evropy, kteří v Německu nepodléhali branné povinnosti a představovali obrovský rezervoár volných silY Příliv Volksdeutsche do SS se nevyhnul ani protektorátu, kde na konci roku 1944 tvořili v některých výcvikových praporech až 35 % nově příchozích.
38 Vzhledem k tomu, že od přelomu let 1941 a 1942 nestačily počty dobrovolníků z řad "říšských Němců" pokrývat nároky rozrůstajících se Waffen-SS, bylo po osobním Himmlerově zásahu rozhodnuto zaměřit nábor do prostředí nezletilých osob, přičemž se podařilo prosadit u OKW snížení zákonného věku pro dobrovolný vstup do ozbrojených sil na 16 1/2 roku. Po intenzivní náborové kampani v nacistických mládežnických a pracovních organizacích (Hitlerjugend, Reichsarbeitsdienst) začaly do SS proudit tisíce mladých, již patřičně indoktrinovaných Němců.
39 Pro tyto nejmladší příslušníky SS byla záhy ustanovena speciální výcviková jednotka. Za její sídlo byla vybrána Praha, kde byl rozkazem SS-Gruf. Juittnera z 20. 4. 1942 zřízen k 1. 5. 1942 výcvikový prapor SS (SS-Ausbi/dungs-Batail/on Prag), který byl posléze rozšířen na pluk (SS-Ausbi/dungs-Regiment Prag).40 Jako kasárna byla využita budova uzavřené Nové techniky v Dejvicích a později rovněž škola Na zelené lišce. Náplní jednotky byl výcvik až 3000 nezletilých branců, kteří většinou přicházeli rovnou z Hitlerjugend.
Průměrný stav se však pohyboval okolo 1700 mužů. Věk příslušníků jednotky byl z 95 % sedmnáct let. Prvních 1100 rekrutů přišlo ve třech vlnách ještě v průběhu května 1942. Většinu tvořili říšští Němci, ale v menších počtech se objevovali i tzv. Volksdeutsche a dobrovolníci z germánských států.
Výcvik byl organizován v Motole a později v Prosečnici v benešovském výcvikovém prostoru a trval v té době již neobvyklých 6 měsíců. V jeho průběhu měli adolescentní "esesáci" projít nejen intenzivní bojovou, ale i osvětovou přípravou. Po zřízení školy tankových granátníků musel prapor k 1. 2. 1943 prostory opustit, přičemž se celý pluk postupně soustředil v Praze. Za necelé tři měsíce, 22. 4. 1943, byl rozkazem SS-FHA přejmenován na výcvikový prapor SS zvláštního použití (SS-Ausbi/dung Batail/on zur bersonderen Verwendung) a přesunut do výcvikového prostoru SS Heidelager (dříve Dobica), kde byl na podzim téhož roku zrušen.

 

Odchod výcvikového pluku Prag samozřejmě neznamenal přerušení výcviku mladistvých příslušníků SS v protektorátu.
Na přelomu srpna a září 1943 se zde tak nacházelo 2723 SS mladších 18 let, což představovalo 14 % z celkového stavu (19 389 osob) příslušníků Waffen SS v protektorátu. Celkově vzato, právě v té době započal vznikem 12. divize SS "Hitlerjugend" a doplňováním dalších jednotek masivní příliv německé mládeže do řad SS.
Zahájení operace "Barbarossa" otevřelo dveře pro doplňování Waffen-SS o dobrovolníky ze slovanských, baltických a asijských národů, byť se zdál jejich původ s ohledem na radikálnost nacistické ideologie přinejmenším kuriózní. Počáteční nezájem špiček SS se změnil po katastrofální porážce u Stalingradu. Přesto se ani poté přijímání "východních" dobrovolníků nesetkalo s všeobecným souhlasem.
Jedním ze zapřísáhlých odpůrců byl i K. H. Frank, kterému byli proti mysli zejména Slované. S odvoláním na Hitlerův výnos (23. 7. 1944) o zákazu pobytu tzv. "Ostvorker' v protektorátu zuřivě reagoval na přítomnost jakýchkoliv negermánských národů na svém teritoriu, příslušníky SS nevyjímaje. Svůj postoj zdůvodňoval zejména nebezpečím možných kontaktů s českým obyvatelstvem s ohledem na jejich jazykovou a kulturní blízkost. Jeho úsilí bylo, přes veškerou snahu SS-FHA o umístění cizineckých SS na tomto území, po dlouhou dobu úspěšné. Například již v roce 1943 píše Himmlerovi žádost o odvolání srbských a italských dobrovolníků SS a o rok později jsou mu trnem v oku Chorvaté a ženský pomocný sbor Luftwaffe z východu (Ost-Kampfhelferinnen). Ještě v září 1944 se mu podařilo dosáhnout odvelení kozáckého pluku SS z benešovského cvičistě. S blížícím se koncem války však byly jeho představy stále více konfrontovány s realitou. Navíc v případě Wehrmachtu byla jeho ruka příliš krátká a Frank musel akceptovat přítomnost kasernovaných "východních" příslušníků pozemního vojska.
V polovině roku 1944 se v Čechách a na Moravě nacházelo u armádních útvarů 315 východoevropských dobrovolníků (tzv. Hiwis).

41 Postupná změna náborové politiky se neměla vyhnout ani Čechům. Rozkazem doplňovacího úřadu Waffen SS (Ergéinzungsamt d. Waffen SS) z 18. ledna 1943 byla pro protektorát zřízena pobočka (AuBenstelle Bohmen u. Mahren) Doplňovací úřadovny Waffen SS XVII "Donau" (Ergéinzungstelle). Jejím velitelem se stal SS-Ostuf. Stormer a sídlila v Černínském paláci v Praze. Sami nacisté však museli přiznat, že pro ně skončila celá akce fiaskem. Za celý rok 1943 se oproti velkému očekávání přihlásilo pouhých 7 důstojníků a 168 poddůstojníků a mužstva. Češi se tedy podstatnou měrou nepřiřadili k desetitisícům dobrovolníků z celé Evropy, kteří s runovým symbolem bojovali na frontách druhé světové války.
42 Jiným důsledkem tvrdých bojů na východní frontě bylo zřizování nemocnic SS. Důvodem byla snaha vyhnout se ošetřování raněných vojáků SS v lazaretech Wehrmachtu pro jejich obtížné podchycování a navracení zpět k jednotkám. V protektorátu byly k tomuto účelu obzvláště příhodné
podmínky, neboť byl dostatečně daleko od fronty i spojeneckých leteckých základen a hrozba útoků ze strany odbojového hnutí byla minimální.

Historie zdravotnických jednotek SS v protektorátu se začala psát již v roce 1939, kdy byl do Prahy převelen náhradní zdravotnický prapor SS-VT.
Ten byl později nahrazen zdravotnickou školou SS (SanitéitSchuJe SS-VT-Prag), která po něm převzala i bývalou budovu ČVUT na Karlově náměstí. První lazaret SS byl zřízen pouhý měsíc po zahájení operace Barbarossa v nedalekém Podolí.
Početní stav zdravotnického personálu se pohyboval mezi 150 až 200 muži, z čehož bylo 25 - 30 lékařů. V letech 1943 a 1944 se v něm průměrně nacházelo 800 až 1400 pacientů. Pro neustálý příliv raněných přestaly v roce 1944 kapacity lazaretu v Podolí postačovat a přistoupilo se tudíž ke zřízení nemocnic SS v Německém (Havlíčkově) Brodě a Kyjově.43 Aby si zotavující podrželi vojenské návyky, byly pro ně u stálých útvarů vytvářeny speciální roty (GenesendenKompanie), v nichž byli rozřazováni do čet podle závažnosti poranění, resp. stupně rekonvalescence. Roty byly zřizovány u již existujících útvarů, např. náhradní prapor SS "Deutschland" měl v lednu 1942 z 2 000 mužů na 500 rekonvalescentů.44 S rozmachem jednotek SS ovšem rostla i divergence v kvalitě. Jenom část bylo možné považovat za hodnotné útvary, řada jich na frontě selhala, nebo byla využitelná jen pro proti partyzánský boj, ostrahu, či vyhlazovací akce.
U nejstarší a nejzkušenější části SS, tvořené převážně Němci, docházelo od roku 1942 k přeměně z motorizovaných pěších divizí na divize tankové, které následovaly v letech 1943-1944 další. Tyto jednotky SS získaly obrovské renomé u Adolfa Hitlera a staly se v jeho očích oporou válečného snažení "třetí říše". S jeho souhlasem byly tankové divize SS vybavovány přednostně nejmodernější technikou, což byla razantní změna oproti létům 1939/40, kdy byly SS závislé na uvolňování výzbroje od Wehrmachtu. Navíc Hitler přestal brát ohledy na názor OKW a povolil vytváření jednotek SS na stupni sborů a armád. V letech 1942 a 1943 tak nastala změna celkového významu Waffen SS pro vedení války, když na jejím konci představovaly až 25 % německých tankových a 30 % mechanizovaných pěších divizí.
45 Tento nárůst lze dobře pozorovat i na území protektorátu.
Zatímco v roce 1941 se počet "esesáků" zde sloužících pohyboval okolo šesti tisíc, v polovině roku 1944 se již přiblížil číslu 32 tisíc.
Podobným způsobem rostl i počet útvarů a služeben z původních 12 až 14 přesáhl padesátku.
46 Z vyšších útvarů SS se zde doplňovaly mj. 1. tanková divize SS "LSSAH", 2. tanková divize SS "Das Reich", 1 O. tanková divize SS "Frundsberg", 12. tanková divize SS "Hitlerjugend", 17. divize tankových granátníků SS dále personál štábů dalších divizí a specialisté jednotlivých zbraní (zejména stíhačů tanků a útočných děl a dělostřelectva).
47 Zvýšené nároky na koordinaci SS v protektorátu vyvolaly potřebu dokonalejší územní organizace. V prosinci 1941 byla nově zřízena funkce velitele Waffen SS (Befehlshaber der Waffen SS im Protektorat, od března 1942 BdW-SS Bohmen u. Méihren) jako ekvivalent k velitelům bezpečnostní (BdS) a pořádkové (BdO) policie. Územně bylo velitelství podřízeno vyššímu vedoucímu ss a policie a sloužilo mu jako štáb pro řízení Waffen SS. Z organizačního hlediska podléhalo Hlavnímu velitelskému úřadu (SS-FHA), který rozhodovalo změnách v dislokaci útvarů, personálních přesunech, ap. Posádkové velitelství SS v Praze bylo v únoru 1944 zrušeno, přičemž jeho kompetence a část personálu byla začleněna právě do velitelství Waffen SS Bohmen u.
Mahren.
48 Od 1.4. 1944 se také rozšířila územní pravomoc vyššího vedoucího SS a policie K. H. Franka, když k dosavadnímu podřízenému celku přibyla "říšská župa Sudety".
Stále se zvětšující panství SS však kladlo značné požadavky na svoji ochranu. Akutní potřeba bojeschopných mužů pro frontu však způsobovala značné kolísání početních stavů strážních jednotek, proto o jejich dalším posilování nemohla být ani řeč. Naopak - v červenci 1943 byl zrušen strážní prapor SS "Bohmen u. Mahren". Důsledkem bylo omezení strážní činnosti, případně přesunutí některých povinností na bedra ochranné policie (rezidence v Dobříši a Panenských Břežanech), která byla v této době inkorporována novopečeným ministrem vnitra Heinrichem Himmlerem přímo do Schutzstaffel.
49 Špatná situace na bojištích se projevila i v systému přidělování personálu. Ke strážním jednotkám SS byli přidělováni muži ze zdravotních důvodů neschopní polní služby (Garnisonsverwendungsféihig - HeimatjGvH.), k náhradním výcvikovým tělesům naopak přicházely nejmladší ročníky (Kriegsverwendungsféihig / Kv).
50 Naproti tomu represivní potenciál Waffen SS se výrazně projevil v období 1. a 2. výjimečného stavu. Ihned po jeho vyhlášení byly útvary SS uvedeny do stavu pohotovosti, aby se následně podílely na raziích a transportech vězňů do koncentračních táborů. Příslušníci Waffen SS mají též na svědomí většinu popravených českých vlastenců. V Praze vykonávaly exekuce v ruzyňských kasárnách a na střelnici Kobylisích náhradní prapor pluku SS "Deutschland" a strážní prapor SS "prag", zatímco popravčí čety v brněnských Kounicových kolejích stavěl strážní prapor SS "B6hmen und Mahren".

51 Patrně nejznámější akcí Waffen SS v protektorátu se stal zásah z 18. června 1942 proti parašutistům ukrytým v chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Kromě "gestapáků" stálo proti 7 československým vojákům přibližně 750 mužů od strážního praporu SS "prag", tvořícího vnější uzávěru, a náhradního praporu SS "Deutschland", který obléhal budovu kostela. Úderný oddíl byl vytvořen z příslušníků obou jednotek.52 Množství parašutistických výsadků z východu i západu, atentát na jednoho z nejvyšších pohlavárů nacistického Německa a nečekaně obtížné dobývání kostela sv. Cyrila a Metoděje, vyvolaly obavy představitelů okupačního režimu. Tyto události se staly katalyzátorem při vytváření pohotovostní plánů a nařízení pro boj s výsadkovými vojsky a případnými "vnitřními nepokoji, které by mohly vyvolat. Cílem těchto opatření bylo vytvoření dostatečných záloh s využitím místních, převážně výcvikových jednotek. Zpočátku v nich Waffen SS náležela poměrně skromná role. Příčinou byla značná nechuť hodnostářů SS na všech stupních podřizovat se armádnímu velení. Spory nakonec musely být vyřešeny dohodou zplnomocněnce Wehrmachtu, vyššího velitele SS a policie a velitele Waffen SS, která přinesla rozdělení kompetencí. Poté již probíhaly přípravy mnohem rychleji a do února 1943 se podařilo vyčlenit z útvarů dislokovaných v protektorátu 13 z velké části motorizovaných rot SS, vyzbrojených automatickými zbraněmi a plamenomety a podporovaných baterií lehkých houfnic.
Došlo také k rozdělení pohotovostních sil na mobilní zálohu a zesílené stráže, což se stalo vzorem pro další pohotovostní plány.

53 Novou kvalitu do nacistických pohotovostních opatření přineslo vyhlášení hesla "Scharnhorsť/ v květnu 1944. Spadaly pod něj nejbojeschopnější části v protektorátu dislokovaných výcvikových a strážních útvarů SS, přičemž pro přechodně umístěné polní jednotky platilo po jistou dobu heslo "Lutzow".54 Nešlo o žádné zanedbatelné počty. Zatímco v říjnu 1944 jejich uskupení zahrnovalo přes 15 000 příslušníků SS (bez bojové skupiny Schill působící na Slovensku), ke konci roku čítalo již přes 30 tisíc mužů.
Vnitřně se dále dělilo na zabezpečovací síly SS (Sicherungskréifte), jejichž úkolem byla pod ochrana objektů, a mobilní síly (tzv. Kompfgruppenbrigode), které byly přímo k dispozici SS-Ogruf. Frankovi. V případě vyhlášení vojenského výjimečného stavu se však velení ujímal velitel branného okruhu, kterým byl v protektorátu zplnomocněnec Wehrmochtu. Přes některé nedostatky, zejména značnou nesourodost z hlediska výcviku i výzbroje, se jednalo o velmi silnou formaci.
55 Vyloděním spojenců v Normandii 6. června a mohutné sovětské ofenzívě o 14 dní později se Třetí říše dostala do hluboké strategické defenzívy. Vývoj na frontách byl však protektorátu zatím ještě příliš vzdálen. Zasáhl jej ovšem otřes na frontě vnitřní, totiž pokus opoziční skupiny řešit katastrofální situaci Německa atentátem na Hitlera s následným převzetím moci pomocí vojenského převratu. Plán využíval mobilizačního hesla záložní armády "WalkOre".
V Praze stál v jeho čele zplnomocněnec Wehrmochtu gen.
Schaal. Atentát byl proveden 20. července 1944 a ve zmatku který následoval, se Schaal pokusil zatknout čelné nacistické hodnostáře. K. H. Frankovi, jenž z obavy před zatčením opustil svůj úřad v Černínském paláci, poskytly útočiště Woffen SS pod velením SS-Brigf. Carla Burghause von POckler.
Možnost převratu však rázně ukončilo oznámení o neúspěšnosti atentátu a následné kruté potlačení opozice.
Naopak hrabě von Pockler byl za příkladné chování v průběhu krizových dnů povýšen. Při následných represáliích došlo ke značnému posílení významu SS oproti "zrádnému" Wehrmachtu, neboť se do Himmlerových rukou dostalo velení záložních sil (Ersotzheer). Došlo přitom i ke sjednocení doplňovacích úřadů pozemního vojska a SS, čímž byly vyřešeny letité problémy s doplňováním branců.

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Ahoj všem , koho zajíma tato doba v čechách ,rad bych pokecal a probral. ahojky

Pěkný článek..nevím jestli o tom autoři mají povědomí, ale v severovýchodní části výcvikového prostoru SS u Benešova došlo k poměrně značné výstavbě specializovaných objektů pro obsluhu střelnic. Doposud se podařilo nalézt tyto objekty na území střelnic "Kampfbahn IV. - Chlistov" a "Kampfbahn III. - Chleb". Jedná se o celkem 34 pevnůstek, typologicky zvaných "dělostřelecká pozorovatelna", "pěchotní úkryt" a "strojovna s dělostřeleckou pozorovatelnou". Nedávno jsem provedl podrobný terénní průzkum těchto objektů, jehož stručnou podobu lze shlédnout na http://www.brigadyr.ic.cz/vojenske_objekty/ss_cviciste_benesov/ss_cviciste_benesov.htm a http://www.brigadyr.ic.cz/vojenske_objekty/ss_cviciste_chleby/ss_cviciste_chleby.htm

Doposud jsme mi k této problematice (tj.výstavba těchto pevnůstek´) nepodařilo objevit žádné archivní prameny. Zajímalo by mě, zda-li autoři tohot článku na něco narazili...

Ahoj mám takový dotaz. Sloužili nějací češi v ss?? Nemyslím ty co vzali německé občanstvi, ale prostě češi. Byli nějací takoví??

Pro Brigadyra :Bydlím 5km severozápadně od Chleb a o SS Truppenubungsplatz Beneschau se dost dlouho zajímám .Těch bunkrů je nejvíc právě okolo Chleb ,Chářovice,Dunávice , Krusičan ,Úročnice , Vazovnice,atd... Bohužel některé vyhodilo vnitro do vzduchu v 70-80letech nasbíranou municí v této lokalitě a dovezenou z VVP . Příkladem je velký bunkr u hráze Nemanského rybníka mezi Chleby a Chářovicemi.Ten sloužil i pro ochranu vozidla kterým přijela pozorovací skupina v době ostrých střeleb..Přímo v areálu kravínů u dunávické křižovatky je taky pěkný bunkr.Ten vyhodili do vzduchu neůspěšně . Zvedl se a zase si sedl celý zpátky.Těch bunkrů je daleko víc než je uvedeno na Netu.

To George: velmi zajímavá informace ohledně většího počtů bunkrů - to mě velmi zajímá, neboť všechny objekty, které jsem uvedl ma netu, jsem našel podle výřezu dobobé německé mapy, kde nebylo uvedeno více objektů, než přávě ty zveřejněné...bylo by možné se nějak mailem domluvit a sdělit jejich polohu...upřímě řečeno jsem mírně pesimistický ohledně většího počtu...osobně vím jen o jednom, a to je spíš jen základová skořápka vychodně od Chleb, pod odstřelenou pozorovatelnou v prostoru vlevo od silnice Chleby-Týne? Můj mail brigadyr@seznam.cz. Předem díky

Bunkrů je tam opravdu víc. Nejsevernější byl asi 5km. od CHlistova v těsné blízkosti Benešova. V prostoru krusičan byl sestřelen na konci války bf 109, přesná poloha dopadu není známa. nemá někdo nějaké informace o koncentračních táborech v prostoru cvičiště?

Dobrý den,

chtěl bych se Vás zeptat zdali by jste mohli udat přesnou polohu bunkrú a napsat zdali se v tomto prostoru může hledat minohledačkou a případně kopat , a zdali je pozemek státní či soukromí.

To Gallas: opět tradiční otázka...je to skutečně další, do střelnice patřící objekt? Můžete blíže specifikovat polohu neuvedených objektů, např.odměřením GPS souřadnic z mapy.cz? Nejlépe na mail brigadyr@seznam.cz. Je třeba totiž striktně odlišovat obslužné objekty střelnic od možných "bojových objektů". Externě pro Muzeum Podblanicka zajišťuji sběr materiálů k problematice této stavební činnosti, která mimochodem spadá do "mého oboru" mapování německých objektů pro obluhu střelnic v Protektorátu (Brdy. Milovice, Vyškov, Benešov. jakékoliv tipy na dosud neznáme objekty uvítám.

Co se týče umístění objektů...většina z nich je na polích, která patří mnístním JZD, čímž jsou poměrně dobřw přístupná, některé objekty se však nacházejí v těsné blízkosti obytných domů a některé jsou přímo na soukromých oplocených pozemcích (pastvinách...)...při troše obezřetnosti je navštívit lze..nicméně nikdo asi nebude mít radost, kdyby tam někdo kopal...

Některé dobře přístupné objekty:

Loc: 49°48'20.302"N, 14°38'37.958"E

Loc: 49°48'18.05"N, 14°38'11.308"E

Loc: 49°48'10.187"N, 14°37'42.301"E

polohu bunkrů ted bohužel nevím. asi před deseti lety jsme se pokusily dostat do podzemních prostor v sv. části cvičiště. po dosažení deseti metrů jsme narazily na zával.

po náhodném sledování čt1 v pondělí 22.10. jsem nechápal o jakou lokalitu jde. skoro vše ve hodilo i na sv. okraj areálu cvičiště.

ps. poslední zpráva o této lokalitě a sktivitě příslušníků ss je zde týden před koncem války. tato činost je potvrzena.

to Gallas: a o jaky pořad šlo?...opravdu ani přibližně nemůžete specifikovat bližší polohu...

To Gallas, jednalo se na Čt 1 22.10 v 21.30 o Šumavu,konkrétne Františkov u Borové Lady ,pořad mužeš okouknout na internetovém ČT a je to pořad Reportéři...........jinak v prostoru SS Truppenübungsplatz Beneschau - koncentrační,pracovní a nápravný tábory jsou i na mapě prostoru ,ale jsou to oficialne ,

Bystřice u Benešova,Hradištko,Křepenice,Lešany,Olbramovice,Vrchotovy Janovice............ cockum@seznam.cz

Nevíte někdo o nějakých Německých pozicích v eVýchodních Čechách?dikas lvivr@seznam.cz

TO Ladas : Východní Čechy jsou na pozice hodně chudé. Zato tam ale bylo spoustu lazaretů :)

to brigadýr-polohu bunkrů zkusím nějak určit. je známa jejich původní podoba a vybavení? děkuji Gallas

to gallas: pokud máte na mysli původní podobu německých objektů pro obsluhu střelnic na území benešovského cvičiště, tak víceméně odpovídá současnému stavu, tak jak jsou zachyceny na fotografiích v mých článcích (nyní jsou původní články přesunuty na nové stránky www.brigadyr.net, články o cvičišti se opět nacházejí v sekci Vojenské objekty). Zřejmě byly objekty stavěny až po roce 1943, čemuž napovídá i jejich zjevná nedokončenost-řada objektů není opatřena zemním záhozem, větší objekty (prakticky všechny strojovny) jsou nedostavěny. Co se týče vnitřního vybavení, bylo shodné s vybavením instalovaným ve stejných objektech na ostatních cvičištích (Brdy, Milovice, Vyškov). V případě strojoven bylo vnitřní vybavení tvořeno motoricky poháněnými lanovými navijáky, v případě pěchotních úkrytů a pozorovatelen byly instalovány ruční kladkové navijáky, průzory byly uzavírány jednoduchými mechanickými uzávěry. Co se týče benešovska, je otázkou zda bylo vybavení plně instalováno . v případě nedokončených strojoven zřejmě nikoliv, v případě ostatních objektů byly pravděpodobně instalovány ruční navijáky případně uzávěry průzorů, což dokládají zabetonované kotevní šrouby a traverzy. Nicméně do dnešní doby se již nic nedochovalo, veškeré vybavení, zda se bylo podle určitých náznaků hned po válce demontováno a odvezeno neznámo kam a zřejmě i místním obyvatelstvem v mnoha případech byly vytrhány i kovové zárubně dveří.

Rád bych se zeptal jak se bude ta kniha jmenovat a kdy by měla vyjít...Díky...

Kdokoliv má zájem se na bungry podívat a nezná polohu rád ho tam navedu

pár jich mám hned za barákem.

admin@chrastany.com

proč tu není ani jediná zmínka o tom,že část 4.divize ss polizei měla přijmací a výcvikové středisko v kasárnách v Mladé Boleslavi,kde byl ubytován i prapror divize ss Bohmen und Mahren a na konci války tu bylo od 4-10.května zřízeno velitelství ustupující 20.divize ss (estonia)???1.května bylo z Mladé Boleslavi vyčleněno 50 mužů ss(strážní jednotka škodových závodů) a doplnilo vznikající divizi Wallenstein v prostoru Benešova.

Nemáte někdo ponětí o pozicích SS u Olomouce? U města Šternberk vím o jednom bunkru, ale těžko říct k čemu sloužil. Je zasypanej. Funkční zůstala jen betonová střílna. Taky tam prej byly železné doly, tak mě napadlo, jestli to tam není i s tohoto důvodu ( ostraha nuceně nasazených atd.) Poradí někdo? xreruchaj@seznam.cz

Ahoj chlapi,nemate nahodou podrobnejsi informace ohledne sestrelu te 109tky0 u Krusičan?
Zdravi fockewulf.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na LovecPokladu.cz účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru