Zahradník v Galilei našel velmi vzácný středověký prsten s vyobrazením sv. Mikuláše

Prsten byl nalezen v Jizre'elském údolí východně od Megiddy poblíž někdejší římské základny v místě s rušnou obchodní křižovatkou a cestou pro vojáky i poutníky významnou již od starověku. Křižácký Jeruzalém byl roku 1187 podmaněn islámskými silami Saladina a poslední křesťanské území Acre padlo v roce 1291. Prsten se dostal do Svaté země zřejmě až v době, když již byla pod muslimskou kontrolou...

Nálezcem je šestadvacetiletý zahradník Dekel Ben-Shitrit, který fotografii prstenu zveřejnil na Facebooku, kde upoutal pozornost Dr. Dror Ben-Yosefa, ředitele Výzkumného centra Dolní Galileje v Izraeli. Doktor Ben-Yosef v prstenu poznal výjimečný a historicky významný artefakt a doporučil nálezci, aby se s ním obrátil na Úřad pro starožitnosti Izraele (IAA). Prsten od mladého zahradníka převzala a zkoumala Dr. Yana Tchekhanovetsová, která v postavě s oholenou hlavou a biskupským pláštěm identifikovala svatého Mikuláše. Perfektně zachovalý artefakt předběžně datovala do období mezi 12. až 15. stoletím.

Dr. Yotam Tepper, odborník na starověké a římské silniční systémy v Izraeli poukazuje na to, že i když poslední křižáčtí rytíři odešli, nadále v oblasti existovala menší křesťanská společenství a cestu využívali taktéž křesťanští poutníci pro návštěvy Jeruzaléma a Galileje: „Víme, že hlavní silnice z římského opevnění směrem k hoře Tábor (Har Tavor) procházela právě tudy. Zdá se, že silnice také sloužila křesťanským poutníkům, kteří mířili k svatým místům na hoře Tábor, v Nazaretu a u jezera Kinneret (Galilejské jezero).“

Je tak docela dobře možné, že prsten patřil některému z křesťanských poutníků a přišel o něj při cestě na pobřeží nebo zpět. Poutníci sebou běžně nosili obrázky svatých, nicméně tak zachovalé artefakty, jako je tento prsten, jsou velmi vzácné. V minulosti mohly být cíleně vyhledávány a také obchodovány.

Nir Distelfeld, inspektor ochrany proti krádežím v Izraeli, který od nálezce prsten převzal, aby jej zařadil do sbírky národních pokladů, nešetřil chválou: „Děkujeme Ben-Shitritovi za předání tohoto významného artefaktu a současně vyzýváme ostatní, aby v podobných případech učinili totéž. Pokud se takto zachovají, obohacují a prohlubují archeologické porozumění minulosti, které patří všem. Úřad pro starožitnosti Izraele uděluje Ben-Shitritovi diplom příkladného občanství, kterým děkuje za jeho konání.“

Svatý Mikuláš byl ve východní pravoslavné tradici podobný západnímu svatému Kryštofovi, taktéž patronu všech cestujících, včetně obchodníků, námořníků a poutníků. Prsten nebo medailon sv. Mikuláše s atributy biskupského hávu a třemi zlatými jablky (symbolizujícími tři váčky s penězi, které měl sv. Mikuláš darovat chudému otci tří dcer, aby je uchránil před nevěstincem),  měly zaručit jejich nositeli ochranu na cestách.

Podle hagiografické tradice byl svatý Mikuláš poutníkem do Svaté země. Narodil se kolem roku 270 do bohaté řecké rodiny ve významném středověkém přístavu Pataře ve městě Lycia (dnešní Turecko). Vychován byl strýcem – opatem, aby se již ve velmi brzkém věku stal mnichem. Kolem roku 300 byl jmenován biskupem. O deset let později upadl do zajetí při pronásledování Křesťanů v Myře. Další zmínky z historie vypovídají jen stručně, zemřel 6: prosince roku 345 nebo 352. Uctíván byl především v Rusku asi od 8. století, o 200 let později se jeho kult dostal i do Německa, Anglie, Itálie a dalších zemí západního světa. Ve spojení se štědrostí sv. Mikuláše slavíme v předvečer jeho svátku na 6. prosince tím, že obdarováváme děti mikulášskou nadílkou. Tato tradice má v českých zemích kořeny již ve 14. století.

Video

Zdroje: atlasobscura.com, jpost.com, thehistoryblog.com, christiantoday.com, timesofisrael.com, YouTube.com

Roman Němec