Skvělý text, fotografie. Díky za něho Cobrety :)
Zkušenost a praxe k nezaplacení
Kategorie: Nálezy detektory kovů a záchranné výzkumy v ČR a SR
Není žádné tajemství v tom, že se již řadu let zajímám o svátostky a křížky. Tedy nejen jaké jsou varianty, druhy a způsoby výroby, ale i jejich osudy. Některé jsou běžné, některé málo vídané, a především je jich obrovská variabilita. Při svém samostudiu jsem již několikrát zvažoval i způsoby jakým byly asi nošeny a uchovávány. Dnes již s určitou jistou můžeme doložit, že se využívalo jejich ochranitelských možností, byly přibíjeny na vrata, do chlévů staveb i střech kostelů. Nebudu zde vyjmenovávat všechny možné varianty, chtěl bych Vám zde přiblížit poslední a v zásadě definitivní úlohu.
Díky archeologickému výzkumu městského hřbitova v Jihlavě, jenž bylo nutné provést před výstavbou Horácké multifunkční arény, jsem dostal příležitost aktivně se zúčastnit na výzkumu a malou měrou i snad vypomoci, ale především na vlastní kůži si vyzkoušet práci v terénu. Touto cestou bych rád poděkoval vedoucímu tohoto projektu panu Mgr. Jakub Těsnohlídek a Bc. Petr Běhoun, který mne školil a učil, jak se provádí exkavace a preparace hrobů. Tedy se mi stal po dobu mého působení jakýmsi mentorem.
Běžný člověk si při výkladu pojmu „archeologické vykopávky“ asi nejdříve představí človíčka se špachtlí a štětečkem. Je to představa hezká ale ruku na srdce to již ten pomyslný vrchol poměrně slušné dřiny. Ono upravit si terén pro preparaci je na fyzičku dost náročná práce. Což mohu osobně potvrdit. Výzkum, kterého jsem se účastnil byl v týdnu kdy teploty přes den neklesli pod 30 stupňů ve stínu, takže zemina po částečném odkrytí těžkou technikou dost rychle vysychala a „škrábání“ malou ruční motyčkou se dalo přirovnat k hlazení betonu špachtlí. Což i mě, který běžně lítá po poli a stále něco vykopává, dalo slušně zabrat.
Chtěl bych zde vyzdvihnout i sehraný tým, který mne do určité míry vzal na chvíli mezi své a já tak mohl načerpat informace, rady a zkušenosti z oboru Antropologie a přidružených věd.
Ale zpět k tomu, proč jsem si tuto práci chtěl vyzkoušet, a odpověď je zcela prostá. Jak anebo jakým způsobem se vlastně nebožtíkovi do rakve devocionálie ukládaly? Logicky vzato, pokud někdo celý život nosil medailonek s madonkou nebo křížek či růženec, většinou si představíme, že je měly zavěšeny na krku. Ano za života tomu tak v převážné většině bylo, ale milodary (tedy: amulety, svátostky, křížky a růžence) u nebožtíka vykazují polohu zcela jinou a opět díky této mé zkušenosti daleko logičtější. Drtivá většina nálezů má tyto milodary (budu je tak nazývat jednotně), v oblasti pánve.
 |
 |
Většina nebožtíků mívá ruce překřížené v oblasti pasu a buď jim byly milodary vkládány do dlaní, anebo byly ruce omotány šňůrkou, na které byly přivázány. Postupným rozpadem někdy došlo k tomu, že se původní poloha posunula hlouběji na dno rakve. Logickým vysvětlením je i fakt že na rakev působí velký tlak a váha zeminy nad víkem. V několika případech je to krásně vidět, kdy je víko osazeno zdobenými prvky – třeba v případě mosazné plechové aplikace ve tvaru Krista. (viz. přiložené foto)
Jedná se o tenký lisovaný plech, který byl přibit na vnější víko hřebíčky. Časem došlo k rozpadu a vyplnění dutiny (hrobové jámy) zásypem hrobu. To zapříčinilo právě efekt, který vidíme i na fotkách že Kristus leží přímo na hrudní části nebožtíka. V extrémních případech tak mohlo dojít i k vzdálenému přesunu části zdobné aplikace.
Hřbitov byl využíván od roku 1559 do roku 1868 a odhady hovoří o nižších stovkách tisíc pohřbů. Je tedy jasné a výzkumem i doložené že se pohřbívalo i v několika vrstvách a mnohdy i vzájemně přes sebe v rámci plného využití jasně definovaných prostor hřbitova.
Možná někomu přijde tento článek nevhodný či snad dokonce morbidní – rozhodně to ale není záměr, nýbrž přiblížit Vám osobní zkušenost práce archeologů. Tato práce je vykonávána, s největší možnou šetrností a úctou k zesnulým. Pohled na lidské ostatky může v někom vyvolávat i nepříjemné pocity ale věřte, že je to jejich denní chléb a v letním období kdy bylo opravdu vedro na padnutí to rozhodně není procházka růžovým sadem.
Fotografie nálezů milodarů:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Závěrem moc děkuji za osobní setkání a příjemný pokec s Bc. Petr Duffek a všem studentům Archeologie, kteří na výzkumu naplňovali své praxe v terénu.
Pro ty kdož by měli zájem o podrobnější informace o tomto Archeologickém výzkumu přikládám i oficiální odkazy, kde si můžete přečíst či vyslechnout vše zajímavé.
Každopádně to pro mne neskončilo jen praxí v terénu, ale dostal jsem i další příležitost na popisu a katalogizaci nalezených medailonků a křížků. Přikládám fotografie z laboratoře.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Vedoucí výzkumu: Mgr. Jakub Těsnohlídek
Můj mentor: Bc. Petr Běhoun a moje maličkost
Potřebné nástroje na finální začištění
Pohled na dokončený hrob
Foto-dokumentace
Popis situace
Článek je zařazen v kategoriích:
- Archiv der Artikel > Archeologie a nálezy detektory > Nálezy detektory kovů a záchranné výzkumy v ČR a SR
Komentáře
Skvělý článek. :) Zajímalo by mě, z čeho byla vyrobena ta malá nazelenalá lebka focená z boku a o jaký předmět se jednalo? Nějaký korálek k růženci?
Paráda. Úplně jsem se vrátila v čase na svůj první výzkum jako zaměstnaného archeologa, kdy jsme odkrývali zbytek hřbitova v Praze kolem kostela sv. Štěpána. Myslím rok 1998 nebo 9. Byly tam krásně zachované pohřby ze 13. století (zachované kostry), které ale byly prakticky úplně bez ničeho, a pak mladší fáze z 18. století, kde tedy kosti dost utrpěly, ale zato zbylo docela hodně z pohřebních výbav, byl tam krásný růženec třeba, snad dokonce analogiemi doložený jako dovezený z Jeruzaléma, křížky, mince..... Pohřby matek s novorozenci... To není morbidní, to je prostě život a to, co po něm zbyde podle mě. A my detektoráři, co se vrtáme v zemi, si myslím, že něco takového za morbidnost nemůžeme považovat. Díky za pěkný článek a krásnou fotodokumentaci! Zase někdy někde!
To VlkHledac: Je to vyrobeno z kosti (jen to jaksi chytlo barvu z měděné oxidace), a ano je to korálek z růžence "Adamova Lebka"
Tak to je moc zajímavý... Díky té barvě to skoro vypadá jako nějaký leštěný polodrahokam. :)
To cobra: používal jsi detektor a pokud jste dělali hroby, používal jsi nějakou menší cívku (6"/5")?
To Elmara: Detektor se používal výhradně na skrývku s normální standardní cívkou, v hrobech jen a POUZE dohledávačka v případě že na odhalených kostech byla přítomnost oxidu měďnatého, tedy kupříkladu na ruce prstýnek který následně zklouzl níže, nebo při dohledání fragmentů v případě rozlomení (kovové čelenky a pod.) 
Škoda, citlivost 6" nebo 8" cívky pro EQ 900 a Manticore v režimech prospekce je až šílené a dají se dohledávat i ty nejdrobnější kovové drátky z tkaniny. Ty už dohledávačky nevidí.
Moc hezky se to čte a taky pěkná fota! 👍
Ano, s archeology v terénu člověk roste. Děkujeme za článek a zajímavé fotky. Jen bokem. U mědi a bronzu jsme zvyklí na zelenou patinu. Tak by se mohl někdo udivit nad tou modrou barvou u některých nálezů. Měď barví do modra a v dávných dobách se jí barvilo první sklo a ještě dříve fajáns, než přišel kobalt. Tady bych řekl, že daný kov obsahoval i antimon a ve spojení s vlhkostí vzniklo modré zbarvení korozní vrstvy. Ale nejsem odborník a pouze se domnívám. Zajímavé je i to žebrované zdobení korálků. Vůbec poprvé se s tímto zdobením setkáváme v době halštatské.
Jak píše Maca, jsou i pohřby matek s novorozenci. Ale archeologie se setkává i s případy, kdy byla pohřbena těhotná žena, která zemřela před porodem či při něm. Poté vlivem jistých procesů a při nich vytvářejících se plynů dojde k odloučení miminka z těla matky až po pohřbu. Poslední mi známý případ je z právě probíhajícího výzkumu v okolí kostela svatého Jakuba v Poličce.
Pěkný článek i foto paráda
To quo vadis: drtivá většina svátostek a křížků má namodralu barvu, jedná se o tzv. Azuritovou konkreci a ta vzniká za velmi specifických podmínek. Ale nemyslím si že by to tu do podrobna bylo potřeba vysvětlovat. Tedy né že bych nechtěl ale už je to dost speciální téma. 
Prostě a jednoznačně napsáno - pokud někdo najde svátostku s typicky Modrou barvou, zcela jednoznačně se jedná že byla součástí hrobové výbavy. A teď mám na mysli jakoukoliv nálezovou situaci 
cobra-nedavnou jsem kopnul Ag prsten -na pamatku ze sv hory v modrem smaltu ,kdyztak me napis,poslu ti fotku
To jacob: Ale modrý smalt (tedy pokud jsi poznal že je to skutečně smalt) , což v tvém případě ani nepochybuji, tak není co řešit - já psal o azuritové konkreci která je specifická pro určitý vznik na mosazných potažmo měděných svátostkách. Těch bronzových je v reálu opravdu velmi málo...
Zajímavý článek, pane Cobro. 
Takže arénu staví v místech, kde staletí pohřbívali naše předky?
"Prach jsi a v prach se obrátíš". Přesto mi někdy připadne, že je ta archeologie na úkor toho, nechat mrtvé odpočívat. Je to jen zamyšlení, jak si to přebrat. Každý na to bude mít svůj úhel pohledu.
cobra-to je jen schoda barev😂V mem pripade se nejedna o korozi😂Jen me to napadlo ze jsem nedavno nasel vec z tveho oboru😂
O vikendu to dam do nalezu.
To Hehous: Ono to rozhodnutí o rozšíření arény ale není z důvodu Archeologů ale města. Povinností každé stavby je ale archeologický průzkum, a jelikož se vědělo že se jedná o původní pohřebiště tak zákonitě došlo k nástupu archeologů a vyzvednutí ostatků a následné prozkoumání. Ve finále po ukončení průzkumu byli ostatky podle evidenčních čísel, přeneseny a pohřbeny na novém hřbitově. Bohužel všechny hroby již neměly náhrobky - tudíž se neví o koho konkrétně se jednalo. Proto pouze ty evidenční čísla.
Jj, pochopil jsem, že si archeologové nestaví arénu. 
Měl jsem spíš na mysli vykopávky hrobů, kdy jde jen o to získat informace. Ale to se v Čechách nejspíš tolik neděje..
cobra - úžasné čtení, zajímavé fotografie. Tohle se ti Milane moc povedlo, dal jsem to na jedno nadechnutí.
Růženec z kostěných korálků s kostěným křížem se mi asi líbí nejvíc.
Jinak..., smrt a její přítomnost nikoho pohoršovat snad ani nemůže. Každý se s tím v rodině setkal a mnohokrát ještě setká. A jednou si kmotra přijde pro každého z nás a koho hrobař Jarin spustí na dno jámy, ten má tu možnost, jako v tomto případě, že jeho kosti ještě jednou spatří světlo světa a študáci historie budou zkoumat proč a jak.
Já bych chtěl být za 100,200,300 let „vyhrabanej“ a přenesenej v kartonový krabici někam do tepla akademického ústavu. Jen ať študáci a páni profesoři nad mými kostmi mudrují, jakou smrtí tahle kostra zhynula. Kdybychom ctili pravidlo -mrtvým klid-, nic se nedozvíme. Každý správný kostlivec (ať už Kelt nebo voják wehrmachtu) by měl být poctěn, že jeho starým kostem bylo opět dopřáno teplo slunečních paprsků.
Po tolika letech znovu slunce a jeho dotyk. Já myslím, že exhumace je úplný TOP, co může každá správná kostra po smrti ještě prožít
Cobra- pěkný příběh a ty nálezy 
kdysi jsem byl přítomen vykopávkám pohřebiště co jsem našel na našem pozemku , jen jako čumil tak si trochu umím představit ten zážitek...
Měl bych dotaz, o svátostkach nic moc nevím ale zajímalo by mě od kdy , nebo od jakého století se začali objevovat..
To Missel1: Svátostky obecně můžeme zařadit od počátku 17. stol. až do současnosti. Největší rozmach ale jednoznačně proběhl v období Baroka 17.- 18.stol. Samozřejmě jsou i starší křesťanské medailony ale ty měly spíše funkci poutních odznaků. Poutní odznaky jsou ozdoby, které nosí někteří z těch, kteří podnikají křesťanskou pouť na místo považované církví za svaté. V pozdním středověku se staly velmi populárními mezi katolíky . Obvykle byly vyrobeny ze slitiny olova, prodávaly se jako suvenýry na křesťanských poutních místech a nesly vyobrazení vztahující se k tam uctívanému světci. Výroba poutních odznaků vzkvétala ve středověku v Evropě, zejména ve 14. a 15. století, ale po protestantské reformaci v polovině 16. století upadla. Od poloviny 19. století byly nalezeny desítky tisíc kusů, převážně v řekách. Dohromady tvoří největší soubor středověkých uměleckých předmětů, které se dochovaly dodnes. A následují křížky jenž jsou známé již od ranného středověku. Například křížek typu"Mikulčice" nebo "Libice" a dalších....
Cobra - děkuji za vysvětlení 👍
Moc pěknej příspěvek a zajímavé informace .👍
pro Cobru: rozebírat není potřeba, to osloví jen asi dva lidi a já děkuji za nasměrování, dohledám. Jinak za jiných okolností může měď barvit i do červena a to je také na hlubší rozbor jednomocné, dvojmocné ... mědi ...
Taky se zeptám, pokud to nevadí. Ty nalezené artefakty skončili kde? Doufám, že jsou zpátky u těch kosterních ostatků, protože jinak jste okradli nebožtíky.
To Hehous: Ono co je lepší? Investor chce někde stavět, ale bylo tam pohřebiště - tak se provede výzkum a pohřby se vyzvednou a zdokumentují, nebo se to vyhrabe jen tak? Protože stavba má přednost.... veeelká spousta budov stojí na bývalých hrobech (namátkou Katastrální úřad v Praze, velký obchoďák v Hostivaři v Praze....). A druhá věc - v Rudolfově potřebovali odvlhčit kostel a jak ho obkopávali, tak nás museli zavolat, protože těsně za zdí za apsidou ležel nebožtík a přišli na to až když mu chudákovi ukopali nohy. No tak jsem ho něžně vyzvedla a teď hajá někde v krabici a má klid a kostel je opravený. A kolik hřbitovů bylo úplně oficiálně zrušeno, nebožtíci přeneseni někam jinam... Anebo už ve středověku zrušili hřbitov a kosti naskládali do kostnic případně si s nimi někdo hrál, viz kostnice v Kutné Hoře.... Takže co to je "nechat mrtvé odpočívat"?
Zander: po těch stoletích už je vlastnické právo takového nebožtíka poněkud diskutabilní
To Macamica: Jsem moc rád že jsi to vysvětlila právě ty. Jakožto odborník a je úplně jedno zda to děláš do dnes nebo ne. Skládám poklonu
Máco děkuji. Měl jsem to upřesnit.
Byla to jen myšlenka, jak na to pohlížet, když jde o vykopávky hrobů, nekropolí pouze pro vědecké účely. Myslel jsem to spíš všeobecně.
Máco takovou odpověď jsem si přibližně představoval, děkuji
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.