Cesta do hlubin husákovi klukovské duše.

aneb ,jak jsem vše prožil a přzil

Nemohu usnout . Tak si říkám ,že bych mohl někdy napsat zde na LP svoje vzpomínky na  dobu dětství za socialismu a dospívání po socialismu ,kdy se lámala politická ideologie cítím se zde dobře a na jedné lodi s kališníky . Vše co jsem zažil a viděl. Snad to nikoho neurazí a nepohorší stačí napsat a končím není problém Nic méně budu se snažit to podat vtipnou formou a myslím ,že spousty husáků a jiných socialistických dětí zažila třeba něco podobného.

Tak nejprve se chci všem omluvit za český jazyk 😝 . Naše výborné školství ,které jede  podle Marie Terezie nepoznalo disgrafika a dizlektika. Učitelé za socíka neměli ani páru co to je a brali to ,jako sprosté slovo.Což mělo samozřejmě za následek,že jsem byl ve třídě z češtiny úplnej debil. Diktáty samé 5 a červené barvy bylo v sešitě víc než na ruské vlajce. Naštěstí rozumná učitelka vždy měla ráda moje referáty o knížkách a věděla ,že hodně čtu ,takže 4 mě vždy na konci roku zachránila od propadnutí.

Ovšem tím to nekončí matematika mi, taky nešla na tu jsem, taky debil ,ale vejplatu sem si spočítat uměl to  zas jo a to je asi nejdůležitější ,jak říkal můj  děda. My bydleli do mích sedmi let na vesnici  kousek za Prahou svoboda ,příroda ,klid. Ač jsem narozen na Vinohradech v Praze v nemocnici považuji se za Pražáka za což se dnes pomalu začínám stydět a jsem rád ,že na autě mám Ústeckou značku. Lidé jsou tolerantnější  ,jak v Praze tak mimo Prahu .Jsem v Praze bud za vidláka nebo cizince zaplat pánbu. Ve druhé třídě jsme se konečně po dlouhých 8 letech nastěhovali do Pražského bytu psal se rok 1985 a mi vyhráli mistrovství světa v hokeji.Trijumf socíku. Což byla promne dost nepodstatná událost ,ale naši oslavovali ,jak na Silvestra.Po týdnu jsem nastoupil na školu. Pražská škola za socíku byla úplně jiná než na vesnici. Takže se zemne stal v krátké chvilce super debil. Moje rudá učitelka  Vávrová si jednou pozvala za krásného dne matku do třídy a řekla jí ,že jestli nepřidám otáčky propadnu.Což mojí mámu rozdrtilo a ona si vzala do hlavy ,že mě prostě pošteluje a poladí mozkový motor do maxima ,abych nerupnul. Černá můrá mojí matky .

A tak mi začlo 8leté peklo a kriminál. Ze školy rovnou učit. Mě to nešlo matka nasraná já unaven a ubrečenej. Mělo to za následek ,že jsem školu a učitelky nenáviděl. Vše ostatní jedničky ,ale matematika a čeština odřené 4 což bylo za komunistického režimu zásadní,kdo neuměl matiku byl vyřízený odpad. . Po ročním štelování motoru se někdy motor hodně zahříval a přetáčel.Mé otáčky padali na nulu což zas vytáčelo otáčky mé matky .Takové perpetu mobile. Takže sem toho na konci školního roku měl už  opravdu dost. Nasranej unavenej jsem se těšil na chalupu . Do lesů,rybníků na kluky a svobodu. Matka s otcem mně s mladším bráchou odvezli k babičce a dědovi na chalupu  a o víkendu jeli do Prahy roztáčet pětiletku a bojovat prací za trvalí mír,protože imperalisté nikdy nespí a ten Rýgan s Tečrovou stále provokují . Konečně jsou pryč.

Babička i děda byly salámisti. Mohl jsem si dělat co jsem chtěl a taky to podle toho vypadalo . Byly pravej opak mojí matky a otce. Prostě pohoda.

Nasadil jsem červené trencle bílé triko a tenisky ,když jsem se zašpinil vykoupal jsem se vtom vlomu a byl jsem čistý ,jak okvětí bílé lilie.Boty na suchý zip ,který vynalezli zlí kapitalisté z jůesej :-) ,když chtěli letět raketoplánem do vesmíru. Mě jen zajímalo,že se nemusím otravovat s kaničkama.Ráno 🌄 snídaně chleba ze sádlem kakao. Potom honem ven na kolo a za klukama. No dělali jsme klukoviny. Lezli po ztohu . Zapalovali jsme ho, chodili se koupat do lomu ,skákali ze skal z 8m do vody před holkama. Přeci jen se hormony začli ozívat. Na třešně já dělal největší hovadiny. Jezdil na kole bez brzd, Kluci se sázeli ,že neprojedu přes hlavní silnici při plném provozu. Měl jsem vždy štěstí a projel ač sem některým řidičům spůsobil infarkt . Honili se s klacky vlese,hazeli posobě kamením . Nutkno podotknou ,že jsem měl vždy dobrou trefu a kluci se báli ,jak jsem vzal do ruky kámen. I šerm mi šel s klackem až na zlomenej zub vše OK. V poledne byl oběd já jezdil později měl jsem jiné starosti . Babička nikdy nic neřešila. Dávala mi neuvěřitelnou volnost. Chodil jsem domů v 1hodinu večer v hadrech zalezl do postele a ráno hned na kolo 🚴 a vymejšlet s klukama blbosti. S klukama a v partě bylo fajn blbli jsme .Prali se ,chytali ryby a někdy si na úrovni si povídali spali venku. Rozdělanej ohen večer v lomu a chození po žhavích uhlících skákání přes ohen. Kluci cigára ,ja vždy odolal ,protože doma všichni hulili jak továrna 🏭  v Setůze v Ústí. Vlese bungr. Rozbijení oken lidem co nás práskali v národním výboru vesnice no byla to pecka . Odřené nohy až do září ,jedli jsme zeleninu rovnou ze záhonů,loupali kukuřici z pole.Pluli na vorech po velkém rybnáce a stavěli jsme motokáry .Vše natlučené a bolavé,ale byl jsem štastnej.

Poslední týden v srpnu si nás rodiče 👪 odvezli do Prahy a já začal opět trpět ,jak Václav II na Bezděze. Příprava na školu ,sešity,žákovská ,pera tužky. Prostě vše k blití.1. září jsem opět nastupoval k výkonu trestu. Matka již zahřívala motor a ladila formu.Já zatím ani nenatankovál a umíral v lavici a byl pěkně nasranej,že mi to zas začlo. Chtělo se mi z celého sistému školství zvracet 🤮  z učitelů a celého toho ancáblu. Věděl jsem ,že jediné co mě může zachránit je nemoc nebo čekat na zimní prázdniny. Dotoho začli vždydávat  v Československé televizi nevětší depresárnu seriál My všichni školou povinní. To už jse si připravoval smičku v pokojíku.

Nemohl jsem se vždy dočkat na 140KG tlustou soudržku učitelku na matiku Wágnerovou pod nosem bulka . Fousy ,jak František Josef 1. Smrděla ,jak hadry od cikánů ,prostě nesouložící zakomplexovaná simpatačka. Bylo mi  opět na blití.

 Tak to zas začlo pěkně od začátku,učení a učení. Čím více jsem se učil tím více jsem byl blbej. Jediné co mi trochu pomohlo ,že jsem udělal životní krok k záchraně a přihlásil se do pindoura (pionýr). Což rudý smradlavý golem na matematiku trochu ocenil a matka byla prozatím trochu uklidněná a takto to šlo až do 8 třídy. Nikdy bych čas nevrátil . Škola za socialismu a v hluboké totalitě byla opravdu zážitek. Spoustů zvás to potvrdí nebo možná já byl jedinej koho to sra..

Proto ,když moje sluníčko vylezlo z maminy ven a začlo svítit zas ve Vinohradech ,kde to bylo super. Ihned jsem věděl,že jí budem platit soukromou školu ,aby neprocházela tím peklem co jsem zažil já. Tohle bylo naše nejlepší rozhodnutí. Holka co se těší do školy po škole si zpívá. Tohle je promně ten nejlepší pocit. Nakone jsem se oženil s ing VŠE v Praze žádná plzen za víkend :-).  obor matematické modeli jo život je paradox. dokonce žena někdy, tak jednou za rok utrousí že mi to někdy myslí to musím ,ale pořádně natankovat a poštelovat motor a občas to chce i servis. :-)kalich

Fotky zdroj internet.

 

 

4 hlasy
4 hlasy
neznámý
936 9

Komentáře

;-)naše generace má spoustu skušeností,spoustu zážitků,což dnešním mladejm hodně chybí,oni jsou jen onlain.Kdybychom se v té době při těch běžných vylomeninách natáčeli,tak znás sou dnes bohatí jůtubeři :-D :-D :-D

Ano, ano měli jsme mnoho zážitků.
Jsem bývalé panelákové dítě. Bydlení prakticky 10 let na staveništi, což byl pro nás ráj.
Neustále se stavěli bunkry, aby se zase rozbíjeli za velkých bitev kamením, pak i cihlami ale nikdy se nikomu nic vážného nestalo.
Po odjezdu na chatu jsme zase honili kola, lezli po všech možných stromech a zabrousili i do
opuštěného dolu.
Pořádali jsme nájezdy na třešně, jablka a další jedlé plodiny.
No a puberta? To jsme se také museli před holkama předvádět, kdo skočí z větší výšky do přehrady, kdo vydrží déle pod vodou.
A škola? Ruštinářka nás tak štvala, že jsme ji pak odnesli Trabanta za roh těsně mezi stromy.
Nebo jsme házeli ze čtvrtého patra školy šprcky naplněné vodou na chodník. To bylo radosti
když to někoho zmáchalo. Na konci roku již tolik radosti nebylo.
A to by se dalo psát dál a dál, je toho hodně, vrstevníci vědí.




No ale ta čtvrtá fotka je z letošního jara ne? :-D :-D :-D

Kalich:
Pěkný a pravdivý vyprávění. Užili jsme si fajn dětství v klukovských partách ,bez žádných mobilů či počítačů, když jsem chtěl mluvit s Karlem ze sousední vsi sedl jsem hezký na kolo ,20 min šlapal,řekli jsme si co podnikneme zítra a hezky stejnou cestou zpět. Proto byl málokdo tlusťoch bez fyzičky. Fotbal jsme vydrželi hrát do tmy,až už nebylo vidět na míč. Chytali jsme malý čudly na řece do ruky a pak je na klacku pekli. Pak jsme byly starší a honili holky na tan. zábavách,kterým vládl bigbít. Po matuře,to se psal rok 1983, náš ročník splnil dvouletou povinnost vlasti. A to je asi všechno co nám ten krásný čas mládí přinesl.Myslím že kdyby dnešní maminy viděly jak se cpeme zelenejma jablkama,pijem vodu z potoka a v zimě cucáme rampouchy jako zmrzlinu tak by asi vomdlely,ale my to v pohodě přežili.
Kalichovi i Zubařovi dík za jejich vyprávění. Mám jen takový smutný pocit, že současný on line kamarádi nebudou mít na co vzpomínat. Ale třeba se pletu,čas nezastavíš.........🕓🕓🕓

:-DHáló?To je linka důvěry?Ano,Moji rodiče mě týrají.Třeba včera mě zavřeli dvě hodiny venku. :-P :-D

Krásně jsi to napsal, je v tom fantastický nadhled.

To já češtinu měl moc rád a je to myslím i vidět :-)
Jářku..., vedlo se mi ve škole náramně. Do první třídy jsem nastoupil až v sedmi letech (nar. v polovině září) ale záhy se propracoval nejprve na nejlepšího žáka třídy a někdy ve 4.třídě na nejlepšího žáka školy. Jednička stíhala jedničku, jinou známku jsem neznal. Visel jsem v prosklené vitrině v aule školy jako horník, co splnil plán na 125%. Bez knížky jsem neusnul a pomalu spřádal plány o tom, že až doštuduju, bude ze mě archeolog. K tomu jsem začal hrát na akordeon a na dožínkách vyhrával zasloužilým soudruhům a soudružkám zemědělcům. Zkrátka, zázračné dítě každým coulem, které dělalo rodičům jen radost.

Zlom přišel v šesté třídě a já přinesl na vysvědčení první trojku.
To není možné, bědoval pan otec. Musela se někde stát chyba. Nejprve vinil tu drzou učitelku, která mi lískla trojec na vízo, po procitnutí padla ovšem vina na mě. A to byl konec zázračného dítěte. Čím víc mě honil do učení a nadával do blbců, tím více trojek a později čtyřek jsem mu nosil pod nos. Nepoznaný vzdor, který jsem objevil, mě naplňoval dobrodružstvím. A když přišly na řadu fyzické tresty, dílo zkázy na nebohém pubescentu bylo dokonáno.

V 17 letech jsem sekl panu otci s harmonikou, neb heavy metall zněl mým uším liběji. V dřevníku jsem tajně mlátil do starých hrnců a na koště zkoušel metalové piruety ve stylu Kirka Hammetta. Naštěstí jsem měl v sobě poslední zbytky pudu sebezáchovy a v květnu 89 zdárně odmaturoval. Toho nebýt, zastřelil mě pan otec jateční pistolí a zahrabal pod starou hrušeň stojící v rohu zahrady vedle posledního našeho psa.

Ano, těch několik krásných let ve školních škamnech bylo nezapomenutelných. Člověka ve zdravém vývoji nebrzdila žádná aplikace na mobilním telefonu a nejdůležitějším středobodem vesmíru bylo žít jako Kopčem a nebo Vinnetou.

Krásná doba, neskutečně krásná. Ale jen proto, že jsme byly mladí.
Nikdy se nevrátí, pohádka mládí. Ze všech pohádek ta nejhezčí....

Namor:
Hezký početní, ty knihy z mládí v tobě za zanechaly bezva styl s lehce humornou nadsázkou. To se mi líbí. Podle toho kdy jsi odmaturoval jsi jen o maličko mladší,to znamená že dobře víš co jsme prožívali v sedumdesátkách a osumdesátkách min. století.( min. století,to je strašný) Kdo to nepoznal na vlastní kůži nepochopí......🚶🏃🤼🚴

Kalich, kočka - díky za kladné recenze :-) :-)
Kočka - no bylo to prostě super. Chtěl bych být jako Kája stále mlád, být stále mlád....

Tak se mi tu vybavilo celé dětství :-O ;-) A na pijonýrský tábor sem se těšil celý rok jak potkám zas kolegy z jinych kmenů a vymjeníme si nějaké skušenosti.To bylo jako teď MISTR HLEDAČ ;-) ;-) ;-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru