Kule 30-ti leté války.

Čas od času nacházím kule na místě jedné z bitev 30-ti leté války,některé jako nové,jiné evidentně zasáhly svůj cíl.Tak jsem trochu zapátral a tady zkrácený a upravený manuál pro mušketýry.

 

 

 

O mušketě a jejím příslušenství.

V různých krajích mají zbraně různé odlišnosti podle toho, co tamním vojákům vyhovuje nejvíce. Rozdíly mezi některými konstrukčními typy doutnákového zámku, přičemž podstatné je hlavně to, aby bylo možno zbraň odpálit pouhým jedním prstem.Do výbavy patřily ještě kleště na odlévání kulí. Kule se odlévaly obvykle z olova tak,že z jedné libry (tj. zhruba 0,5 kg) jich mělo být vyrobeno osm. Vojáci se ovšem snažili odlehčit si už tak dost těžkou bitevní výbavu, proto prý často raději z jedné libry odlévali kulí deset.

Samozřejmou součástí muškety byl nabiják, který nesloužil střelci pouze k nabíjení zbraně. Na jeho druhém konci mělo být upevněno „škrabadlo“3 nebo alespoň závit, na který bylo možno zašroubovat kartáček k vyčištění hlavně. Jak jistě sami tušíte, její čištění bylo pro funkčnost velmi důležité. Zanášela se usazeným prachem a dalšími nečistotami vzešlými z časté střelby, neprospívala jí vlhkost, voda ani mnoho dalších okolností. U nečištěné zbraně mohlo snáze dojít k tomu, že se rozbila, případně praskla, což mohlo způsobit škodu nejen její majiteli, ale i jeho spolubojovníkům.

Pro případ, že by se při nabíjení vojákovi zasekla kule v hlavni, měl mít každý jedenCorporal celoželezné dusadlo, kterým mohl svým podřízeným mušketýrům zarazit kuli velkou silou až na konec hlavně, odkud se potom obvykle dala vystřelit. Kdyby tak neučinil, hlaveň by se mohla po odpálení roztrhnout.

Mušketýr nosil přes tělo bandalír, tedy pás z pevné kůže, na který bylo upevněno další příslušenství k mušketě. Bandalírů existovaly různé druhy, které byly široké 3–4 prsty. Na ně se upevňovalo jedenáct odměrek na střelný prach, které se vyráběly většinou ze dřeva, měly víčko a bývaly potaženy kůží. V případě této konstrukce prý prach nezvlhnul. Další možné podoby odměrek se nedoporučují:U odměrky, jejíž tělo bylo vyrobeno ze dřeva, ale dno z mědi nebo plechu, hrozilo, že kdyby se poškodila přes to přetažená kůže, dno by odpadlo. Celoměděné odměrky zase při nárazech do sebe zvonily a řinčely, což bylo velmi nevhodné např. při skryté střelbě nebo v noci.

Na bandalíru byla také zavěšena prachovnice. Měla obsahovat střelný prach roztlučený nadrobno a smíchaný s trochou síry, což mělo pomoci proti selhání zbraně při výstřelu.Jemnější prach se lépe zažehnul a snáze prošel zátravkou z pánvičky dovnitř do hlavně. Drsná neroztlučená zrna by zátravku totiž mohla ucpat. Když střelný prach na pánvičce odhořel, ale zbraň nevystřelila, bylo to proto, že oheň nemohl z nějakého důvodu projít zátravkou. Ta byla buď ucpaná, nebo došlo k chybě v konstrukci zbraně. Dnový šroub mohl být uvnitř upilovaný, nebo byl špatně zkonstruován tak, že se zátravka nacházela od jeho konce příliš daleko.

V obou případech při pokusech o vystřelení docházelo k tomu, že se prach na pánvičce nijak nedotýkal prachu v hlavni. K nevystřelení mohlo dojít i u relativně kvalitní zbraně, proto bylo lepší po nasypání prachu na pánvičku zbraní lehce zaklepat, aby se trocha prachu vklepala zátravkou dovnitř do hlavně. To zvýšilo jistotu výstřelu.Na bandalír dále patřil kožený sáček na kule, mastný hadr a příslušenství k čištění zbraně –např. k pročištění zátravky, která se po delší střelbě mohla ucpat, sloužila nejlépe jehla. Aby mohl voják svoji mušketu udržovat, nosil s sebou také malou cínovou lahvičku s olivovým olejem.

Střelec s sebou nosil také tři nebo čtyři kousky luntu, který měl být dlouhý maximálně 6–7 pídí (tj. zhruba 120–140 cm) , protože delší by prý překážel. Musel se o něj umět dobře postarat. Bylo třeba zabezpečit, aby zůstal co nejsušší i tehdy, když bylo vlhko nebo pršelo.

V těchto případech si měl uložit doutnák do kapsy či do váčku u kalhot, mohl ho dokonce zapálený nosit pod svým kloboukem, případně použil jiné úkryty. Každý mušketýr měl mít také tenkou plechovou rouru širokou tak, aby se do ní lunt vešel – na délku mohla mít zhruba jednu stopu (tj. kolem 30 cm). Skrz ni byly provrtány dírky. Pokud do ní voják zapálený lunt vložil, nebyl pro své okolí tolik viditelný, když měl jít v noci do útoku nebo na hlídku.

Na furketu, tedy vidlici sloužící k podepření muškety při střelbě, měla být upevněna malá páska, na kterou si voják zavěšoval furketu na levou ruku např. tehdy, když nabíjel zbraň.Tuto pásku měl mít každý dlouhou podle svých potřeb, podle své velikosti.

Mušketýr nosil na hlavě do boje obvykle klobouk, který ho alespoň částečně chránil proti úderům a dalším nepříjemnostem – například proti házení kamenů případně lití horké vody při obléhání. V těchto situacích mu mohla ještě lépe posloužit přilba. Při kontaktním boji proti pěchotě i při útoku jízdy mu nejvíc ran dopadalo právě na hlavu. Přilba ochránila hlavu, po které sice údery mohly sjet dolů, ale zranění na rameni nebo na ruce už většinou smrtelné nebylo. Většina typů přileb navíc obepínala bradu a na obou stranách zakrývala uši. Aby mohl jít mušketýr do boje s přilbou na hlavě, měl háček, na který si mohl pověsit svůj klobouk po dobu boje na bandalír.

Ohledně poboční zbraně upozorňováno hlavně na to, že má být krátká, což bylo nejdůležitější. Doporučovalo se , aby mušketýrovi po boku visel tesák nebo šavle, která ale neměla být delší než tři stopy. Bylo to důležité proto, aby v boji nepřekážela jemu ani žádnému z jeho spolubojovníků, a také aby se s ní snáze otáčelo.

 Poboční zbraně se užívaly především při různých vpádech, kde byly obratnější chladné zbraně než muškety. V případě nouze se jimi dal podseknout stromek nebo useknout větev na stavbu přístřešku. Nošení krátké zbraně bylo většinou také pohodlnější než nošení zbraně dlouhé.

 

Jak se má mušketa dobře brát, zakládat a připravovat.

.

Zpočátku voják stojí a zbraň má postavenou na zem po svém pravém boku, furketu má pověšenou na pásce na levé ruce. Zapálený lunt voják drží pod oba jeho konci v pravé ruce, odkud ho ale přebere do ruky levé. Při tomto úchopu je lunt v zásadě „zkrácen“ na polovinu –doutnající konec má  vykukovat (maximálně na délku malíku) mezi malíkem a prsteníkem, druhý konec mezi prsteníkem a prostředníkem, zatímco zbytek visí dolů.K ovládání a chránění doutnáku mají sloužit tyto tři prsty.

Doba první:

Po správném uchopení doutnáku má voják levou rukou, na níž visí furketa, uchopitmušketu zhruba v jejím středu a natočit ji tak, aby předpažbí zbraně (tedy ta strana, „kam se strká nabiják“11) směřovalo dopředu. S palcem nataženým podél hlavně zbraň zvedne do výše pasu, kde ji uchopí i pravou rukou. Voják si má v tuto chvíli uvědomit, kde se nachází těžiště jeho muškety, a naučit se ji v něm správně držet. V těžišti by ji měl uchopit ideálně už při jejím zvedání, protože potom nepotřebuje použít tolik síly.

Voják má nejprve natáhnout pravou ruku se zbraní do strany tak, aby se pánvička dostala do výšky ramene.Tuto ruku nechá pokrčenou a drží jí mušketu stále ve stejném místě; levou naopak natáhne přímo před sebe. Stále v ní drží furketu (palec má mít na jejím kování, ukazovák a prostředník furketu přidržují) a doutnák (ve zbývajících prstech levé ruky).

Doba druhá:

Poté má vykročit svojí levou nohou o dvě stopy (tedy asi 60 cm) dopředu, zatímco pravou nohu vytočí o 90° do strany. V tuto chvíli přenáší pravou ruku s mušketou ke svému levému rameni, kde ji drží stále v jejím těžišti. Levou ruku přenese k pažbě muškety a uchopí spodní část pažby (tzv. botku) tak, že furketa s luntem (které jsou stále v levé ruce) „visí“ po pravé straně zbraně dolů.

Doba třetí:

Nyní si voják pokládá mušketu na rameno, přičemž má mít vepředu opět pravou nohu.Položenou zbraň pak má vepředu trochu stlačit dolů, čímž zvedne ústí hlavně za sebou a nebude nikoho zbytečně ohrožovat. S mušketou na rameni voják může celkem pohodlně pochodovat. Furketu v levé ruce má mít vytrčenou do strany, aby mu při pochodu nepřekážela a nevrážel do ní.

Shrnutí:

Na první dobu se zvedá mušketa; voják vykročí dopředu pravou nohu. Na druhou dobu si připravuje lunt a furketu a vepředu má levou nohou. Na třetí dobu se pokládá mušketa na levé rameno, přičemž je vepředu pravá noha.

Voják má mít ústí hlavně muškety vždy dostatečně vysoko především proto, aby nijak nepřekážel svým spolubojovníkům: Zbraň takto sklopená nepřekáží těm, kteří pochodují za ním. Pokud by byla nabitá a omylem ji zažehla jiskra, v téhle výšce nikoho nezraní. Voják se s ní může snadno otočit a nikomu při tom nebude překážet. Jeho spolubojovníci můžou klidně projít pod jeho zbraní těsně za ním.

Z popisu vyplývá, že všechny předměty, které voják nese v rukou, jsou při pochodu s mušketou na rameni uloženy v levé ruce, pravá ruka visí volně podél těla. Tak tomu má být proto, aby měl voják při pochodu v případě klopýtnutí nebo nějakého jiného problému volnou alespoň jednu ruku, kterou může tyto problémy řešit.

Někdy je při pochodu držena furketa v pravé ruce. Voják s ní má při každém vykročení pravé nohy pevně klepnout o zem.

  1. 3 Jak dobře a obratně z muškety vypálit.

Doba první:

Nejprve je třeba mušketu sejmout z levého ramene. To voják provádí pravou rukou,přičemž na stejnou dobu vykračuje dopředu levou nohou. Zbraň se má sejmout tak, že ji voják nejprve sklopí do skoro svislé polohy a uchopí hlaveň pod pánvičkou mezi palec a ukazovák.Mušketa má být potom přenesena napravo od vojákova těla, přičemž pánvička se má dostat do výše jeho ramene.

Levá ruka mezitím drží furketu a doutnák tak, že palec ruky je natažen podél vidlicefurkety směrem nahoru. Voják ruku nejdřív natáhne dopředu a poté ji přenese k mušketě, kterou uchopí v jejím těžišti. (V levé ruce jsou tedy momentálně uloženy furketa, doutnák i mušketa.) Palec levé ruky se má přesunou z furkety na mušketu, ale tak, aby se nedotýkal žádného kování, protože případná nehoda (jako třeba roztržení hlavně při nabíjení) by vojákovi mohla ruku poranit.

Zbraň se má držet takto před tělem podél pravého boku, přičemž ústí hlavně má směřovat bezpečně ven a nahoru tak, aby nemohlo dojít k nehodě, kdyby omylem dopadla jiskra na pánvičku. Vojáka takto nezraní jeho vlastní zbraň, a kule neúmyslně vystřelená ze zbraně proletí nad vojskem a nikoho nezasáhne.Střílet se má na tři doby. Na první dobu voják drží mušketu levou rukou tak, že pánvička je ve výši pasu a je vytočená lehce ven od těla. Levou nohou postoupí trochu dopředu a sníží ji.

Doba druhá:

Na druhou dobu připadá manipulace s doutnákem, při které voják vykročí dopředu pravou nohou. Mušketýr vyjme pravou rukou lunt z ruky levé; jeho hořící konec nyní drží na hřbetní straně mezi dvěma prsty a přidržuje ho palcem. Má ho takto přenést k ústům a opatrně z něj ofouknout popel tak, aby popel nedopadal na jeho tělo ani zbraň. S ním by totiž mohla odletět i jiskra, která by mohla zažehnout pánvičku, nebo se dostat do odměrek se střelným prachem.

Ofouknutý lunt se zakládá do kohoutu, někdy také zvaného „drak“. Před každým střetem si má voják vyzkoušet zastrčit lunt do povolovatelného kohoutu, aby zjistil, zda kohout není příliš utažený nebo naopak povolený. Pro ideální ovládání zbraně musí lunt sedět pevně – kohout má být trochu užší než doutnák, protože ten se do něj snadno vmáčkne.

Doutnák je tedy založen do kohoutu. Voják ho ovládá dvěma prsty a přidržuje palcem.

Když je založený, má mušketýr ještě vyzkoušet, zda zapálený konec luntu směřuje přímo doprostřed pánvičky. Pokud ne, lze ho v kohoutu ještě posouvat. Kdyby neseděl správně, doutnák nezapálí pánvičkový střelný prach, a mušketa nevystřelí. Proti nechtěné jiskře se má pánvička chránit ještě dvěma prsty, který ji zakryjí.

Doba třetí:

Třetí doba má vypadat takto: Voják zvedne mušketu levou rukou k ústům. Nechá ústíhlavně trochu poklesnout, aby případný neúmyslný výstřel nezranil jezdce na koních. Ještě jednou ofoukne lunt a poté otevře kryt pánvičky. Mušketu dá opět dolů do předchozí pozice.Musí ale dbát na to, aby ji držel rovně, a nevysypal z pánvičky prach. Nesmí nechat ani poklesnout hlaveň, protože v tom případě by mohl případný výstřel někoho zranit. Po otevření pánvičky má voják uchopit pravou rukou mušketu u spouště, aby byl připraven kdykoliv vystřelit.Zatímco tedy přebere zbraň do pravé ruky, levou rukou pod ni strčí furketu. Mušketupoloží do vidlice furkety a přidržuje ji prsty, kterými v ní také může otáčet. Poté předstupuje levou nohou dopředu a současně staví furketu na zem. Ústí hlavně přitom nechá poklesnout dolů. Furketa má stát na zemi natočená tak, že jeden hrot její vidlice směřuje na pravou stranu, druhý na levou. Voják v ní drží mušketu levou rukou tak, že má palec na levé straně zbraně a zbytek prstů na straně druhé.

Před střelbou se mušketýr postaví do střeleckého postoje, který vypadá takto: Nohy odsebe vzdálí na šíři jednoho kroku – levou nohu vystrčí dopředu, přičemž pokrčí její koleno,zároveň pravou nohu natáhne dozadu a její špičku vytočí doprava o 90°.14

Patku muškety si opře do pravého ramene. Je důležité, aby to bylo skutečně do ramene a ne např. do horní části paže, protože tam by ho mohl zpětný ráz zbraně při výstřelu silně udeřit a paži tak třeba vykloubit. Wallhausen také dodává, že když se špatně opřenou zbraní vystřelí má se voják připravit na to, že druhý den nebude moci paži používat vůbec. Je tedy důležité, aby bylo tělo srovnané a natočené dopředu, a aby měl voják zvednutý pravý loket tak, že bude ležet ve stejné rovině, jako jeho zbraň. V této poloze má vypálit. Než tak udělá, má trochu oddálit svoji hlavu od muškety, aby mu zpětný ráz zbraně nerozedřel tvář, nebo ho na obličeji jinak nezranil.

Pro střelbu proti postupujícímu nepříteli si má voják zapamatovat, že má mušketou mířit tak nízko, jako by chtěl trefovat pěchotu do holení a jezdce mezi nohy a hruď. Mušketa se totiž při odpalování vždy zvedne výš. Pokud by hlaveň mířila příliš nízko, bude mít proti nepříteli nějaký účinek alespoň kule odražená od země. Pokud bude ale mířit nepříteli na hruď, vystřelínakonec příliš vysoko, což je u jednotek vidět celkem často. Při takovéto střelbě se prý zasahuje sotva ve čtvrtině případů.

 Mušketýři nebyli jedinými střelci v armádách třicetileté války. Soudobá výzbroj a výstroj vojáků byla značně nejednotná, proto bylo možno nalézt mezi vojáky i střelce ze starších a konstrukčně jednodušších typů palných zbraní.

Nalezené kule
Nalezené kule
Pro představu,malá koule má průměr 9mm což je dnešní běžná ráže
Pro představu,malá koule má průměr 9mm což je dnešní běžná ráže
Arkebuza s kolečkovým zámkem
Arkebuza s kolečkovým zámkem
Mušketa s doutnákovým zámkem
Mušketa s doutnákovým zámkem
Kulovnice s kolečkovým zámkem
Kulovnice s kolečkovým zámkem
6 hlasů
6 hlasů

Komentáře

Teda Vašku, paráda.
Zaujal mě ten lunt, neboť dodnes babky na vsích rády komentují ve stylu: ten váš kluk je hubenej jak lunt. A tak jsem extra kouknul ještě na ten lunt a byl to skutečně tenký provázek napuštěný hypermanganem či octanem. Zajímavé, moc líbí :-D

;-)i pěkná počtení,aneb,co se dá skoulet z pár koulí :-D :-D

Díky chlapci ;-) ;-) ;-)

sikulka, moje :-D

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru