V lese

Na sklonku října

Buďte pozdraveni, kolegové!

Po několika měsících lovu pokladů na polích, loukách a jiných otevřených prostranstvích přišel čas si opět připomenout přítmí a intimitu lesa. Počasí hrálo do karet. Dva dny pršelo, takže na polích stála voda, ale v lesích mokro nebývá na obtíž. Víkendová předpověď slibovala krásné počasí a když slunce zasvítí na podzimem zmalované stromy, je to skutečná pastva pro oči. Dohodl jsem se s Lenkou, Mtabasem a kolegou Mirkem, že zavítáme do rozlehlého, starého bukového lesa.

Druhý den ráno jsme si na smluveném místě otevřeli pivko, zapálili cigárko a krátce pohovořili o událostech posledních dnů. O chvíli později jsme plní elánu vyrazili lesu vstříc. Původní plán byl ujít asi dva kilometry hlouběji do lesa, ale instinkt nás brzy svedl z cesty. V duchu úsloví "Když to cítíš, tak to zkus" jsme zapnuli detektory, popřáli si dobrý lov a vyrazili odhalovat lesní tajemství.

První hodina ukázala, že místo nebude marné. Našel se řetízek, přívěsek, Františkův šestikrejcar, AB knoflíky a po nálezu značené sekery přišel čas na první pauzu. Po dalším pivním a nikotinovém občerstvení se první chopil detektoru Mtabas a jal se zkoumat okolí. Zhruba tři metry od místa, kde jsme kempili mu přišel divný signál, skákající do železa. Místo označil a šel lovit dál. Kolega Mirek se tam chystal, neboť jej železo oslovuje, ale zakecal se s Lenkou a tak jsem tam nakráčel já, že lesíku pomůžu od odpadu. Equinox mi hlásil malou barvu, nízké ID. O chvíli později jsem se musel smát, protože z mělkého drnu jsem vytáhl stříbrný šestikrejcar. Protože to přeci jen nebyl můj nález, nabídl jsem ho klukům, ale ani jeden nejevil zájem. Chvíli jsem se styděl, že jsem Mirkovi vlezl do signálu a vykousl mu pěknou minci, ale jelikož jsem tak učinil v dobré víře a navíc jsem starý loupežník, brzy jsem si odpustil.

Procházeli jsme nádherným lesem, hýřícím barvami. Na jednom zvláště pěkném místě jsme si řekli, že tady za to pořádně vezmeme. Při dolování středověké podkovy uložené hluboko v kořenech a kamení jsem si zle nalomil lopatku. Tím pro mě prakticky skončily hluboké cíle, protože bych lopatku zlomil a pak musel při každém signálu někoho otravovat. Zatímco jsem vzpomínal, kolik toho tahle lopatka nakopala, slyším Lenku. Kleje, slušných výrazů jako šafránu. Sakra, to musela něco trefit lopatkou. Vydal jsem se k ní a skutečně: V ruce měla tříkrejcar Karla VI., rozpůlený s chirurgickou přesností. Začal jsem zkoumat, jak ho co nejšetrněji slepit, když v tom se z jedné jeho poloviny utrhl malý trojůhelník a spadl kamsi do hluboké vrstvy listí. V tu chvíli jsem začal klít i já...

Další přestávka se tedy nesla v duchu dohledávání stříbrného plíšku o rozměrech 3x3x4mm. Dohledávání se účastnilo sedm detektorů. Equinox 800 s 15" cívkou, XP Orx, Vanquish 340, Teknetics patriot a dohledávačky Pro-Find 35, Pro-Find 15 a Nokta pointer. Toto malé lesní klání mělo nakonec velmi překvapivého vítěze. Nox, ani Orx se nehlásili ani s vyšťavenou citlivostí v gold režimech. Stejně tak pohořel Vanquish a všechny dohledávačky. S droboučkým plíškem už jsem se v duchu rozloučil, ale Mtabas poladil starého patriota a světe, div se ten maličký kousek skutečně detekoval! Díky a uctivá poklona, Pane mistře!

Hledalo se až do pozdního odpoledne a povedlo se ještě pár pěkných nálezů. Lenka našla falzum tříkrejcaru Ferdinanda II. a vysypanou kapsu socialistických mincí, kluci našli pár mincí a velmi pěkných želízek. Když jsme dorazili k autům, měli jsme nachozeno něco přes osm kilometrů. Dali jsme si ještě rozlučkové cigárko, shledali, že akce se nadmíru vydařila a rovnou jsme domluvili další mávačku. Při odjezdu jsem měl ještě menší problém, když jsem se při otáčení dostal čumákem auta na podmáčenou trávu a uvízl jako Mastodont v asfaltovém jezírku. Mtabas pomohl zatlačit a jelo se domů.

Když to tedy shrnu: Mtabas pořešil pivko pro všechny. Mtabas našel stříbrňák, který jsem zrekvíroval. Mtabas dohledal titěrný kousíček z tříkrejcaru. Mtabas mě vyprostil z bahenní pasti. Ať počítám, jak počítám, závěr je jasný: Je dobré Tě mít, ty kluku ušatá!

Díky moc za vydařenou akci a brzy zase v terénu!

Ať se daří!