Černá hodinka...

...nebyla zas až tak černá.

Jednou za čas člověk musí vyhovět i touhám domácího babince po změnách interiéru a to pak vedle práce tak nějak okrajuje volný čas.Když už se vidění rozostřuje a ruce začínají třást je načase chytit klacek a zmizet ven třeba i ve tmě.Aspoň na takovou "černou" hodinku.Políčko zamořené železem neustále popraskává v sluchátkách a člověk si opakuje slova kolegy Soliduse že každé pole ukrývá svůj stříbrňák.A taky že jo. Když vykouknul,nebylo už nutno se dál bránit vlezlému větru,páč zvědavost mě stejně vyhnala domů... Tož ať vám to ještě pípá. Harymar

Dvacka

Pepanus sekundus

Sovjetskoj razrjad

Bylo i trošku šrotíku...

...škoda té olověné svátostky.