Poldův krejcar

Včera byla sobota 1. máje a manželka povídá hned u snídaně. „…Tákže máme před sebou krásný slunný den a ty bys mohl konečně vyčistit to čerpadlo v zahradním jezírku - co už Ti říkám od března, dále posekat trávu, pomoct mi se sázením kytek, připravit věci na večerní opékání s přáteli…a taky bys mě snad měl políbit pod rozkvetlou třešní - když máme ten první máj, ne ?

¨… Áno áno ovšem a začal bych pěkně od konce, to nezabere tolik času. Právě jsem si všimnul, že doma máme poslední pivo a ten červený Vavřinec, co ti tak chutná už také dochází…neměl bych zajet do obchodu? ¨…No tak dobře, ale né že zase budeš celý den chodit po poli s tím detektorem, víš co je tady práce... ¨ Neboj, do půl třetí budu doma a když něco pěknýho brzy najdu, tak i dřív…

Před polednem se dostávám na svůj kopeček za městem. Chodím sem rád, protože je tady klid i když v poslední době začal trochu zlobit, pahor jeden. Nechce se mu dávat kolečka! Jó vystřelený nábojnice, zohýbaný mosazný plíšky nebo hladký knoflíky mi přihrává pod klacek jedna radost. Ale minci už jsem nenašel týden.

A tento průběh má i dnešní hledačka. Nechápu, žádná velká bitva se tady nikdy neodehrála – tak proč tady nacházím pořád tolik vystřelených nábojnic? Budou dvě hodiny a já konečně nalézám po delší době kolečko. Jenže jaký – sežraný zinkový Protektorát. Zasunuji je zklamaně do ledvinky a ani nefotím. Tu najednou telefon, volá kolega hledač: „…představ si, ten plíšek, co jsem včera našel má nějaký docela pěkný reliéf a dokonce si myslím, že by to snad mohlo být i…z l a t o! „…No vidíš, gratuluji a já tady žmoulám tady ten polorozpadlý zinkový Protektorát a za chvíli musím končit, protože mám toho dnes ještě hodně naplánováno…“

Obracím se ze svahu dolů směrem k autu a jezdím zasmušile cívkou po trávě. Konečně nadějný signál sedmdesát, dokonce chvilkama až osmdesát. To by mohlo být snad i stříbro! Měď mívám kolem šedesáti. Vyrejpnu pravidelný obdélníkový drn trávy a je to už v něm! Vidím malé tenké kolečko se světlou hranou… Černošedý stříbrňáček, konečně! Na místě není poznat co to je, ale je to tak velikost grešle, možná krejcaru, nějakých 16 milimetrů. Ale malý ryby taky ryby! Stříbrňáček vyfotím a dávám raději do peněženky, ať ho někde nevytrousím.

Nálada se mi zvedla o sto procent a cestou k autu je mi skoro do zpěvu. Jak málo někdy stačí člověku ke štěstí...

Ať se vám daří:-)

Angaben über die Münze

Identifizierte Münze:	Leopold I. (1657–1705) – 1 Kreuzer (1 Krejcar) (č. 1237)

Ansichten der Benutzer

Durchschnitt:	16,0 mm
Gewicht:	0,90 g
Gebiet der Prägung:	České území (1 Meinung)
Landesherr:	Leopold I. (1657–1705) (1 Meinung)
Prägungsjahr:	1700 (1 Meinung)
Nominal:	1 Kreuzer (1 Krejcar) (1 Meinung)
Material:	Stříbro (Ag) (1 Meinung)
Nr. der Münze:	Leopold I. (1657–1705) – 1 Kreuzer (1 Krejcar) (č. 1237) (1 Meinung) Zlatokop777: 1237