Jářku..., to jsou příběhy až strašidelné. Jak zde již někdo napsal, naše generace nedokáží vnímat podobné podněty již tak intenzivně, přesto mnoho z nás zažilo něco, co lze jen těžko vysvětlit. Já osobně mám zážitky dva a nikdy na ně nezapomenu 
Nebudu rozepisovat tak, jak mám ve zvyku, protože to nikdo číst nechce. Tak je ve zkratce.
První příběh je starý asi 7 let. Šli jsme se synem na místo, které jsem vytipoval na základě vyprávění mého kolegy z práce. Bylo tehdy vážně moc pěkně, obloha vymetená a les přívětivý. Však jen do té doby, než jsme přišli do úzké rokle s potůčkem. Po překročení potůčku se najednou zvedl silný vítr, setmělo se a začalo hustě pršet. Velmi nepříjemný až svíravý pocit nás vyhnal z lesa ven a najednou bylo zase krásně a obloha vymetená. Bylo však po hledačce.
Příběh druhý je starý asi tři roky. Mám velmi dobrý orientační smysl a v životě jsem se v žádném lese neztratil. Až jednou a na ten moment nikdy nezapomenu. Místo vzdálené od komína ani ne 10km, já v lese lehce před polednem asi tak 300m od auta. Z ničeho nic těžká panika a já absolutně netušil, kde jsem. Pobíhal jsem z místa na místo, Fanky za mnou (ta nic nepociťovala) a já skutečně nevěděl, jak odsud. Napadlo mě podívat se do telefouna na mapy. Poloha jasná, cestu vidím. Ušel jsem asi 30m a už vidím mezi stromy auto. Uff...
Tmy jsem se nikdy nebál a nebojím. Celou zimu chodím přes les do práce (samozřejmě před sluncem východu) a stovky hodin jsem strávil v noci na rybách. Nikdy bych však nešel hledat v noci s detektorem a také jsem nikdy nebyl. Nevím proč ale zvláštní pocit z nočního hledání s detektorem mě v tomto limituje.
Věřím v nadpřirozené jevy a bytosti a také věřím, že les má své strážce a skřítky. A vaše příběhy jsou moc zajímavé.
Podivná věc, kterou si neumím vysvětlit.
Zdravím, asi před týdnem jsem vyrazil na mou druhou noční hledačku. Minule jsem byl na poli, tak jsem si řekl, že tentokrát vyzkouším les. Bydlím na vesnici, takže les mám kousek za barákem. Vyrazil jsem k večeru, venku už byla trochu tma. První hodina hledání byla fajn, nálezy sice nic moc ale bylo tam krásně. Ovšem čím déle jsem tam byl, tím byla větší tma a já jsem byl hlouběji v lese. Pak jsem uslyšel nějaké podivné šustění. Prvně jsem tomu nevěnoval nějak moc velkou pozornost, ale ten zvuk byl čím dál více hlasitější. Zastavil jsem se, kolem byla tma.. viditelnost jen tak na 2 metry. Zapnul jsem svou čelovku a porozhlédl jsem se po okolí. Nikde nic, podivný zvuk naráz zmizel. Když jsem chtěl znovu hledat, tak jsem uslyšel prasknutí větvičky a dupání někde za mnou. Okamžitě jsem se ohlédl, srdce mi bušilo a já jsem měl opravdu nahnáno. Bohužel nic jsem nezahlédl. Řekl jsem si, že už to pro dnešek stačilo. A rychle jsem se vydal pryč z lesa. Celou dobu jsem měl pocit že mě něco sleduje. Neohlížel jsem se za sebe a rychle jsem vyběhl na louku které leží hned u lesa. Ještě jsem tak dobrých deset metrů běžel po louce. Pak jsem se zastavil a ohlédl k lesu, možná jsem už byl tak vyděšený a má představivost fungovala na sto procent, ale přísahám bohu, že jsem tam uviděl něco stát. Velikostí by to odpovídalo na člověka. Když jsem to zhlédl, tak jsem okamžitě na místě strnul, srdce mi začalo bušit ještě více. Divná postava pak zmizela v lese.
Stalo se vám někdy něco podobného, nějaký podivný zážitek z večerního hledání? Dejte mi prosím vědět 
Zurück zum Chat
Beitrag hinzufügen
Um einen Beitrag hinzuzufügen, müssen Sie sich anmelden. Wenn Sie noch kein Konto auf dieser Webseite haben, registrieren Sie sich.