Markomanské války

Dovoluji si sdílet krátký článek o období tzv. markomanských válek, který jsem nedávno napsal pro fcb stránky naší skupiny Wulfaswaiut zabývající se životem "našich" Germánů a to zejména v období 2. stol. Markomanské války se nemalou měrou dotýkají i našeho území a naší historie.

  Dějiny tzv. markomanských válek jsou stěžejním obdobím historie, na které se zaměřujeme co do prezentace aspektů života germánských kmenů z území současné České republiky. O co ale přesně šlo a co si představit pod pojmem markomanské války? Většina lidí zajímajících se o historii antiky a doby římské o tom nějaké povědomí a znalosti má, ale přesto se pokusím o stručný popis oněch událostí pro ty, kteří se o tohle období dějin zatím blíže nezajímali.
  Markomanské války byly sérii konfliktů mezi germánskými a sarmatskými kmeny na jedné straně a Římskou říší, odehrávajících se v letech 166 - 180 n.l. V pol. 2. stol. panoval v oblasti Podunají mezi Římskou říší a Germány mír a čilé obchodní vztahy. Vzrůstající napětí, které vyvrcholilo vpády germánských kmenů na území římských provincií způsobil vnitřní tlak v nitru Germánie vyvolaný přesunem kmenového svazu Gótů při ústí řeky Visly, což spustilo řetězovou reakci přesunu dalších germánských etnik na nová území. To vyvolalo jednak nárůst počtu loupeživých vpádů do římských provincií, ale i žádostí o vojenskou podporu Říma a možnost usazení se na jeho provinčním území. Jako jedna z příčin tohoto prvního stěhování národů, resp. jeho počátku se uvádí i zhoršení klimatu a životních podmínek na území Germánie. 
  Samotný vleklý válečný konflikt se rozhořel za vlády císaře Marca Aurelia (121 - 180 n.l.) a postihl široké území od tehdejší Raetie až po Dácii. Byť se na barbarských vpádech podílela celá řada kmenů, tak jako hlavní iniciátoři a protivníci Říma jsou uváděni Markomané, Kvádové a Sarmaté (někdy se v římských pramenech uvádí označení konfliktu bella Germanica et Sarmatica, čili války germánské a sarmatské). 
  První rozsáhlejší útok ze strany barbarů byl podle římských historiků podniknut hordou až 6000 Langobardů a Obiů na území Horní Panonie. Útok barbarů byl odražen, ale předznamenával vývoj dalších neblahých událostí příštích let. Řím v této době válčil proti Parthům na východě říše a neměl dostatek vojenských rezerv, aby na vpád Langobardů a Obiů odpověděl drtivou odvetou, vše nakonec vyřešilo diplomaticky u mírového jednání, ovšem dohody se záhy projevily, jako neudržitelné a v letech 169 - 171 n. l. došlo k ještě ničivějším barbarským průnikům na provinční území. Mohutný útok Markomanů a Kvádů prolomil limitní obranu a zatlačil římské jednotky na ústup. Následně Germáni porazili římské legie v Panonii a táhli dále na jih, kde po Jantarové stezce pronikli až do severní Itálie, kde obléhali a v některých případech zcela vyplenili římská města. 
  Teprve po značném úsilí císaře Marca Aurelia se podařilo průběh bojů zvrátit, zatlačit útočící Germány na ústup a nakonec přenést boje mimo území říše. Římskou ofenzivu probíhající v letech 172 - 175 vedl císař Marcus Aurelius osobně. V roce 172 překročili Římané u Carnunta (dnešní Bad Deutsch-Altenburg v Rakousku) pontonový most přes Dunaj a podnikli úšpěšné odvetné válečné tažení proti Markomanům. V roce 173 následovala trestná výprava proti Kvádům. 
  Po období relativního klidu vypukl v roce 177 konflikt s novou intenzitou a bývá zmiňován, jako druhá válka markomanská.
 O této fázi markomanských válek nemáme podrobnější informace kromě té, že se odehrávala z větší části na území barbarů. Vojenské operace opět vedl císař osobně společně se synem Commodem. Podle antických autorů byla v této fázi válek na území Germánů trvale usazena římská okupační armáda o síle 40 000 mužů - tomu nasvědčuje i mohutná římská pevnost na Hradisku u Mušova, o které si povíme podrobněji někdy příště, protože se jedná o jedinečný důkaz rozsáhlého působení římských vojenských sil na našem území. 
  17. března roku 180 náhle umírá římský císař Marcus Aurelius a jeho nástupce Commodus nadále nepokračuje v ofenzivní politice svého otce. Končí boje proti Germánům a situaci řeší uzavřením mírových dohod. Následně z barbarských oblastí stahuje římské vojenské jednotky. Od skončení markmanských válek už na území Evropy Řím nikdy nedosáhl někdejší dominance nad barbarskými kmeny a poprvé se výrazně projevily limity jeho vojensko-politické strategie.

Zdroje:
B.Komoróczy, M. Vlach - Příběhy civilizace a barbarství - Pod nadvládou Říma
V. Salač ed. a kol. - Archeologie pravěkých Čech, svazek 8 - Doba římská a stěhování národů
Wikipedie - Markomanské války, Marcus Aurelius
Za názornou fotografii legionářů z období markomanských válek díky Petru Škorpíkovi z Legio X Gemina Pia Fidelis z.s.

Hlava markomanského náčelníka na bronzovém kotli z tzv. knížecího hrobu z Mušova. Šlo o pohřeb tehdejší germánské elity a mezi množstvím bohaté hrobové výbavy byl i bronzový kotel zhotovený na politickou objednávku v Římě a využitý patrně, coby dipolomatický dar Římanů místnímu germánskému náčelníkovi. Na bronzovém reliéfu hlavy markomanského náčelníka si můžete povšimnout účesu s tvz. svébským uzlem, což byla typická úprava vlasů bojovníků některých germánských kmenů - včetně Markomanů.

Římský císař Marcus Aurelius.

Ukázka výstroje a výzbroje legionářů z období markomanských válek - naši "ne"-přátelé z Legio X Gemina Pia Fidelis z.s.

Mapa zobrazující průběh válečných operací během kofliktu.

Germánští bojovníci z období markomanských válek.