Rozjímání nad smyslem hledání

Dnes jsem si při navrhování nejlepších nálezů za uplynulý měsíc zrekapituloval, proč vlastně chodím hledat

Když jsem začínal před pár lety hledat na popud ztráty hodinek při lesních pracech s půjčeným detektorem (klasickou vojenskou minohledačkou) a následném jejich nálezu, dal jsem si pro sebe dohromady takový soubor hledačských okolností, které musí být splněny pro úspěšný nález. 

Okolnosti zní následovně:

1. Někdo musel někde být 

2. Když tam byl, musel něco ztratit, schovat nebo o to přijít v boji 

3. Podmínky v místě musely být takové, že se předmět uchoval do dnešní doby

4. Hledač má k dispozici v momentě nálezu přístroj, který zvládne předmět vyhledat

5. Přístrojem přesně trefí místo, kde se předmět nachází 

6. Dokáže vyhodnotit a rozeznat předmět od nepořádku a nevyhodí jej zpět ale vezme jej sebou, případně zaznamená nálezové okolnosti, ať už jen pro sebe nebo pro někoho jiného do budoucna.

Postupem času a s přibývajícími nálezy se tato posloupnost náhod a štěstí rozšířila ještě o:

7. Nalezený předmět nemusí být originál ale může se za ním skrývat falzum z novověku ale i například falzum dobové, které z takového předmětu učiní natolik unikátní nález, že nic lepšího snad najít ani nelze.

Už jen soubor těchto výše popsaných náhod je tak široký, že každý, kdo něco najde detektorem, by měl mít radost z každého nálezu jako takového a neřešit jeho potenciální dnešní hodnotu, protože ta je zanedbatelná vzhledem k vynaloženému úsilí při jeho hledání a řešit hlavně hodnotu, kterou má daná věc pro nálezce. 

Mrzí mě při procházení fb stránek různých skupin hledačů, že je mezi námi stále velké množství lidí, kteří tento koníček provozují za účelem zisku a spoustu artefaktů, pokud to nejsou kolečka a nebo věci, po kterých jiný touží, nedokáží ani řádným způsobem ocenit a skončí bůhví kde. Naštěstí je působení těchto hledačů téměř vždy krátkodobé, protože tolik pokladů v tak malém zemi snad ani není a většina to vzdá po pár týdnech bez nálezu. Nemoraliziji ani nechci do těchto praktik nijak zasahovat, jen mě to prostě mrzí.

Na druhou stranu rozumím i argumentu, že by měli být za svou práci oceněni a proto se snaží vše prodat i když v rozporu s nastaveným  zákonem. Smysl hledačské vášně v takovém případě ale nevidím a nechápu jej.

Jsem hodně postižený místem, kde žiji a kde chodím hledat. Nacházím spoustu věcí z doby starší, než se první mince začaly vůbec vyrábět. Dopracoval jsem se k nim ale stovkami, možná i  tisíci hodinami usilovného pročesávání terénu. Nebaví mě procházet staré mapy a koukat, kde vedla cesta nebo kde by mohlo být staré hradiště. Jedu autem a koukám, jak se vlní pole, kde teče potok nebo kde kouká nad úroveň terénu samostatný výstupek nebo kopeček. Pak mrknu do mapy, jestli to není místo archeolokality a pokud ne, hurá, jdem si zahledat. Tato místa procházím i několikrát s různým nastavením detektoru, někdy s větším někdy s menším úspěchem.

Jsem kaskadér v ohledu souhlasu s majitelem pozemku, zkoušel jsem i pro souhlas dojít, neúspěšně, buď není majitelem nebo ho to nezajímá. Většinu času trávím na polích, kde znám zemědělce obdělávající tyto pole a jediný souhlas, který mám, jen od polesného z místní obory. Pokud jedu někam dál, tak riskuji, že budu vyhozen ale ZATÍM jsem měl asi štěstí a nikdo se mnou neměl žádný problém. Vše zahrabu a borčus odnesu. Jen myslivci, ti mě už z honitby vyhodili 2x, protože bylo brzy ráno.

Samozřejmě mám radost z každé mincičky, kterou najdu, o to víc, když je stříbrná (zlatá) a v pěkném stavu. Dodnes jsem PG nenašel a proto k nim asi nemám takový vztah jako jiní a líbí se mi tedy nálezy trochu jiného typu. Mám srovnání i s hledáním v mém rodišti, v Sokolově, kde radost najít měďák v lese = radost najít bronzovou sponu na poli na jižní Moravě. Zase se mi tam podařilo najít německé ID. Zkrátka jiný kraj, jiné nálezy.

Postupem času jsem si vybudoval solidní vztah s archeology, se kterými hromadu artefaktů konzultuji a následně i odevzdávám. Stále však narážím na vnitřní rozpor, kde cítím z jejich strany nedůvěru a stále mám pocit, že jsem jen zloděj, který semtam něco pustí, aby měl klid a že je vlastně odevzdáváním zahlcuji prací, na kterou momentálně nemají pracovníky a čas. Proč nosí jen keramiku a bronz, kde jsou ty dukáty, oboly a groše? Nenechává si to doma, neprodává to? Dál a dál ale bojuji proti těmto myšlenkám a snažím se pouto mezi námi posilovat.

Jak bych to tedy celé uzavřel? Chození s detektorem je pro mě uvolněním z každodenního shonu doma a v zaměstnání, kdykoliv vyjdu a začnu mávat, najednou se kolem mě otevře úplně jiný svět. Přemýšlím, jak tam lidé chodili, co nesli, vezli nebo koho pronásledovali, jak na to místě žili, jak tam vyráběli atd. Samozřejmě, že ne každý den je posvícení a někdy se po promarněných několika hodinách bez nálezu vracím domů naštvaný a pokud je těch dní několik po sobě, prodávám detektor a končím 🥵. Neprovozuji tuto činnost, abych se obohatil a když vidím prodejní ceny různě kolující po internetech, tak bych měl možná na cigára a pivo 😂. Právě moment, kdy se povede cokoliv pěkného vytáhnout ze země, mi zase vlije živou krev do žil a to mi dává sílu pokračovat dál. Stejné je to pak i při odevzdávání nálezů do muzea. Ten pocit, že jsem udělal něco navíc, bez vidiny zisku a možná trochu přispěl k objasnění dějin života, který tu byl před námi, to je ten hnací motor.

Co člověk to názor, i tady na fórech zní různé. Odevzdávat nebo ne? Co všechno? Každý má na svůj názor právo, já to mám nastavené takto a jsem s tím v pohodě. Nehodnotím, nerozkazuji, každý svého štěstí strůjcem.

Ať se daří a ať vás dál baví, když to pípne.

Zarovy hrob objeveny v roce 2025 vyzdvizeny archeology letos.

Ostruha

Nalezy v lese