To byl dnes zase den jako na houpačce

Dvě překvapení dne

Tak to byl dnes zase den jako na houpačce. Včera nepodceňuji přípravu, vybírám zajímavé místečko na poli a objednávám si velkou svačinu (mega kebab) na druhý den. Nicméně dělám velkou chybu a po půl roce si dávám odpoledne kávu, kterou doplňuji coca colou. V noci zjišťuji, že vůbec nemohu usnout a tak čučím na telku a ještě v 6 hodin do rána zapínám další film. V kolik usínám vůbec netuším, probouzí mě v 8 hodin ráno řvoucí budík na telefonu. Kdyby ten telefon nestál tolik, tak by letěl z okna. Už večer jsem měla ale takový dobrý pocit, že to zase dnes cinkne a tak sice z nechutí vstávám po necelých 2 hodinách spánku z postele. Ráno si dám své oblíbené ranní kakao, 3 cigaretky uvařím si čaj do termosky, hodím do batohu svačinu a v klídku odjíždím na vybranou lokalitu. Cesta trvá nekonečně dlouho a po 40 minutách konečně dojíždím na místo. Parkuji přesně u lokalizovaného místa a ještě si dávám ranní čaj na povzbuzení. Srkám horký čas a všímám si toho, že vítr si poměrně dost pohrává s nedalekými stromy a tak se mi z vyhřátého auta ani moc nechce. Nakonec samozřejmě vystupuji z auta a než se stihnu párkrát nadechnout, mám u nosu nudli jako oprať. Nasazuji hned čepici a hledám bundu a ...... bunda není k nalezení. Už je mi docela zima a bunda stále nikde. Prohrabávám celé auto a s hrůzou zjišťuji, že bunda zůstala doma :-( Přemýšlím do dál, neboť vítr je pěkně nepříjemný a je mi zima. Prohledávám auto a nacházím starou letní bundičku, kterou na sebe rychle nasoukám, nicméně evidentně tato bunda není určena na toto počasí, neboť cítím, jak mi bundou profukuje a je mě stále větší a větší zima. Nakonec se rychle rozhoduji, že to přeci jen tak nevzdám a rychle se přezouvám. Při uvazování do pracovních bot praská tkanička, kterou musím navázat a jen tak tak boty drží na noze, neboť se bojím za tkaničky více zatáhnout. Ani se nedivím, tyto boty se mnou toho už hodně zažily (nebudete věřit, ale mám je 17 let a tkaničky jsou původní).Sbírám odvahu, beru rukavice, lopatku a detík a vyrážím na pole. Zapomněla jsem dodat, že bunda má jasně žlutou barvu s černými pruhy a tak na hnědém poli svítím jako papoušek s nudlí jako oprať. Po nějaké době konečně padá alespoň jeden krásně zachovalý měďák a vylézá sluníčko. Konečně ... velká úleva, neboť signálů bylo po skromnu a tak se člověk ani kopáním nezahřál. Od té doby mi konečně přestaly téct nudle a bylo mi konečně teplo. Po chvíli přichází signál, nesignál, který mě ze zvědavosti zaujal natolik, že se rozhodnu podívat, co se pod cívkou nachází a přichází první překvapení dne .... malý křehký ukousnutý stříbrňáček. Ten mě dobíjí energií a chytám druhý dech a mávám cívkou jako o život. Přibližně do 15 hodin padá pár knoflíků, přezka, pár blomb a nějaké artefakty (celkem nic moc) a po 15té hodině přichází další signál, nesignál, který opět kopu. Po vykopání díry se signál ztrácí a není nikde. rozkopávám vykopané hromádky a signál prostě nikde. Už chci zahrabat díru a ještě přeci jenom lopatkou vyhrábnu zbytek načechrané hlíny z díry a signál je opět na světě. Zaklekám do pole a dohledávám signál a po chvíli vidím v ruce něco kulatého. Rychle kolečko lehce ožmoulám a přichází druhé překvapení dne ... další stříbrňák. Tentokrát už se neudržím a z plných plic si zakřičím radostí (raději se ještě před tím ale otočím jestli náhodou někdo není kolem, abych nebyla za blázna, že dřepím v poli a křičím). Poté už se pomalu vracím k autu, neboť spěchám na rodinnou oslavu. Ještě dnes po rodinné oslavě rychle čistím ty moje dva mazliky a zjišťuji, že vůbec nevím co jsem to vůbec našla. S určením mi určitě pomůžete, že kamarádi :-) Nakonec z hrůzostrašného začátku dne a 2 hodinách spánku se vše v dobré obrátilo a rozhodně nelituji, že jsem se dnes do přírody vydala a přeji každému hodně úspěchů a hledačského štěstí :-) Jane PS: na ukousnutém stříbrňáku vyražený rok 154? na druhém stříbrňáku mi přijde vyražený rok 1661 nebo 1662 popřípadě 1681 nebo 1682