Nedělní skorospln aneb stírání rosy na kolejích...

Po horké neděli strávené pivním gaučingem ze mne Luny svit udělal náměsíčníka...

 Když jsem se večer na balkóně nadýchnul vlahého vzduchu plného vůní civilizace (výfukové plyny,sousedovic večeře...),když Luna spoza nejbližšího paneláku ukázala svoji sličnou tvář,tu s vědomím odpolední šichty tudíž ranního nevstávání jsem se nechal zlákat jejím voláním.Opatřivše se novou zásobou svěcené vody proti démonům noci (repelent),jsem prchal za svou touhou s kouzelnou holí v pytli na zádech.Však ejhle!!! Líný sedlák svláčenou polovinu pole nechal zarůst všelikerým býlím až po kolena a nesvláčenou ponechal nadále řepkovým strništěm.Zavzpomínaje na kamaráda co si šel pro Růženu Šípkovou s primitivním křovinořezem jsem se nadal odradit a zavolal: Obušku z pytle ven! Jenže z toho hajzlíka při minulé zteči někde upad kryt na baterie (na této součástce by tesoro mohlo zapracovat),čímž pozbyl svých kouzelných schopností a musel jsem ho vytáhnout a poskládat sám.A pak už sme jen spolu stírali rosu na kolejích.Těch od kombajnu i těch od traktorů...

Snad se to nedalo nazvat  nocí pokladů,ale čarovná noc to opravdu byla.

Kapky kolejní rosy...

Plomby olověné i Al elektrárenská (proč šetřit energii,raději šetřit za energii)...

...jen škoda těch poškozených.

Maruščiny mrtvolky (dobrý název pro kapelu?) a knofle...

...pokud to vpravo dole knoflík je.

Odznak,fajfkodeklík a snad zákopák z doby kdy jsme se zakopali za ostnatým drátem.

Olověná snadsoška,kousek snadlžíce,jiná ufa...