Nějaké něco...

...na závěr muniční klošparády.

Po dešti lezlo po nebi sluníčko,rtuť v teploměru taky lezla nahoru a kloši taky lezli.Ještěže ti hajzlíci nejsou tak tvrdí jako klíšťata,takže mi spůsobovalo jisté zadostučinění ty trapiče vraždit.Chabá náplast na nervy pocuchané neustálým kopáním projektilů,sem tam patron(oni je snad po první válce sbírali do sběru-velký nepoměr mezi počtem kulek a patronů),a sundáváním klošů.Možná je to tím že chodím převažne do lesa,ale je k nevíře jakou radost mi spůsobila trhačka z pivní plechovky.Byla totiž první!!! A pak k uzoufání olovo,plumbum a zase olovo...
    Po hřibech ani památky,no vlastně jen památky v podobě odřezků,takže ani spojení (ne)příjemného s užitečným.Prostě ne každý den svítí sluníčko i když zrovna svítí.Když jsem po pár párech hodin přišel na dohled  lesní rádoby asfaltky, kopnul jsem signál a konečně něco jiného.Nějaké něco. Nevím jestli je to brož,nebo odznak a tak se obracím na Radu starších o radu...

Aspoň něco...

...zezadu...

...mírně zboku.