Dědkové ví 
Děda si to "půjčil" 🤣
Ahoj!
Letos to je 80 let od konce války. Jakožto nadšenec do války jsem od mala sbíral věci. Co si pamatuji děda mi říkal samé příběhy z války. V garáži byla bedna. Děda vždycky říkal: "Před domem nad zastavil obrněnec (Hakl sdkfz. 251) vyskákali Němci a vtrhli do domu. Chtěli aby je můj táta schoval ale ten je poslal pryč. Dostali trochu jídla a šli. Čekali jsme do příští noci. Bali jsme se aby se nevrátili. Došel jim benzín. Byl už konec války. V noci jsme to prolezli. Vytáhli jsme bednu s nářadím,Mein Kampf a další věci." všechny tyhle věci se mi dochovaly dodnes. Bedna byla v garáži. A dědovi se nelíbila škaredá žlutobéžová kamuflaz. Vzal barvu a natřel ji. Po letech z vyprávění jsem se pokusil najít všechen německej werkzeug co tady na statku je. Vše se podařilo dohledat. Po badani jsem našel že na bedně je zkrátka Fli-Mo (flieger monteur) měli to opraváři letadel. Podle návodu na internetu jsem našel kompletní vybavení. Všechny klíče, kompletní sady. Krásně značený rok výroby 1939. Všechny jsou dobové (ověřeno internetem) no ale na klicich je něco vyryto. Vzhledem k tomu že na klicich je zkrátka LW soudím že internet nelhal. Luftwaffe a bedna sloužila jim. Ale je tam taky WLLPIN LW a na jiné sadě je L. P. P. III 103. Nevím jestli to je letka ještě se na to kouknu. Tento předmět je krásnou ukázkou historie a rodinných příběhů.
Artifact category
| Identified category: | |
|---|---|
| User feedback: |
Technology and accessories for technology (1 názor), Side keys (1 názor), Soldier's daily necessities (1 názor)
Strumpletz12: Soldier's daily necessities, TienYtong: Technology and accessories for technology, poklady2: Side keys, Admin's vote (?) |
Log in and help identify this find.
Photo
3 votes
3 votes
Post
Statek? Sakra, to měl děda zatáhnout do stodoly toho hakla. Mohl s tím orat a tahat dřevo z lesa a dnes bys měl luxusní důchodový připojištění 😉🤪
Idler, kdepak hakl. Natáhl všechno jiné než toto ale soused o pár baráku dál odtahl motorku Zundapp a privaril k tomu kola. A má čtyřkolku 🤣
Tak k mému dědovi na konci války přijeli rusáci. Nakvartýrovali se na statek bo potřebovali zaopatřit koně. Co vím z vyprávění tak byl děda rád,že zachránil hodinky. Najedli se,napili a ráno jeli ku Praze.
To tady se ani neukázali, to víš někteří pamětníci říkají že se vlastně ti Němci chovali slusneji (bavíme se o těch vojákách) než ti kozáci kteří neuměli ani číst a psát jen se ožírat. Kradli rabovali hůř než ti Němci. A takových storek znám 
Jj… můj děda nejdřív za hajdrichiády dostal nakládačku od gestapa a v 45. zase málem kulku mezi lopatky kvůli bicyklu, který se líbil Váňovi… A druhej děda málem skončil 5.5.45 v Javoříčku…
Mojí bejvalky děda dodejchal začátkem května ve žďáru. Prý jela německá kolona a pár chlapů vyběhlo z hospody. No a němci jim to vysvětlili. Mají tam i pomník. Blbá smrt na konci války.🤷
Kluci je třeba sednout a pokecat. Já bych mohl také vyprávět co a jak. Můj děda se dožil 102 let. Ten zažil Peklo ☝️😱🙏😭😭😭 přežil lágry a pak ho málem zabili Komanči ☝️🙏🙏 je to fakt těžké. Ať se daří bejci. ☘️☘️☘️
Můj byl ročník 1902. Takže si to užil do sytosti taky. Ale nic ho nezlomilo.
Aspoň nemusel do první války. Ten můj 1899 bojoval s Italy rok a půl.
Musíte vycházet z faktu, že ačkoliv tyto příběhy mají velkou historickou hodnotu, tak je to pořád folklor, který se utvářel léta po tom co se vlastně stalo. Je dobré mít nad tím určitý nadhled. Tady v Landshutu se zase mluví takhle o Američanech a Francouzích,, že ukradli co mohli, včetně psů a koček co pak upekli a znásilnili tu snad všechno od mimin po stoletý bábi.
"Davaj časy" se asi dělo, ale v kontextu války to bylo o ničem. Ani nucený odchod Sudeťáků s 50 kg zavazadly do blízké země, kde se mluvilo jejich jazykem, nebylo zdaleka to nejhorší..
Já si dokonce chvilku psal s pilotem Luftwaffe a autorem knihy Willi Reschkem a od blízkých pamětníků se dozvěděl něco o bombardování američany v Písku a východněji... S Němci snad všichni vycházeli úplně za dobře 
Já si dokonce chvilku psal s pilotem Luftwaffe a autorem knihy Willi Reschkem a od blízkých pamětníků se dozvěděl něco o bombardování američany v Písku a východněji... S Němci snad všichni vycházeli úplně za dobře
Tubanson. Moje rodina je ze sudet a jsme Němci, ale nebojte. Starý prapradeda co byl úplně Němec nesnášel ty NSDAP a na začátku okupace za ním přišli a řekli: "ty ses Němec a statkar, pojď do spolku povedeš ho" děda ne vykopal. Za oplátku mu zebrali vše no co se dá říct. Ale v rodině máme spoustu vojáků. Od mé maminky šli ze východu s Rusy praděda se svobodou. Znal se a ním osobně. Jezdil dokonce za ním na návštěvy. A z tátovy strany (Němci) dva mladí synové bratra toho starého prapradedy museli narukovat. Jeden byl u ponorek ve Švédsku. A druhý byl vysazení na Krétě (byl Fallschrimjager) když přišla jeho řada na vyskok z letadla,priletel strapnel a uriznul mu nohu můj táta si ho ještě pamatuje jak za nimi jezdil. Strejda Hans se mu říkalo. Moc milí stryckove to byli. Ale o válce nikdy nechtěli mluvit.
Díky za shovívavost. Napsal jsem to na dnešní dobu poněkud nesmlouvavě, ale snad patřím mezi ty, kteří do života za války a těsně po ní dokáží jakž takž nahlédnout. Historii naší rodiny jsem studoval řadu let a dění za protektorátu a třetí republiky mě zajímalo obzvláště. Babička byla sudetská Němka od Falknova, coby horlivá sociální demokratka to před válkou neměla snadné ani s okolím ani se svým jediným bratrem, který se naopak brzy stal kovaným henleinovcem. Po válce babička získala průkazku antifašisty a díky smíšenému manželství s mým původně polským dědou byli jedni z mála, kdo mohli v kraji zůstat.
Její bratr s rodinou skončil v sovětské zóně- pozdější NDR.
Chápu, pradeda taky si vzal Česku a proto za okupace on chránil ji. A po válce protože byli smíšení tak je nechali. Ale ve vedlejší vesnici se jeden NSDAPák zabil a přitom povrazdil rodinu. Je postřílel a sebe pověsil ve stodole za trám. Před tím zapálil chalupu. V okolo severních sudet jsou vesnice které mají pár obyvatel v některých statcich po Němcich žijí stále lidé ale ty ostatní jsou opuštěné. Docela mě zajímá co tam zůstalo po nich