Klášterní kovárna.

Ten dotyčný ale nebude kovář. Není to spíš dávno bývalá kovárna vedená jen na ukázku?

Těžko říct v tomto případě,ale na klášterech byla práce u některých řádů poměrně běžná.A mám i pohlednici přímo kněze přímo u práce.

áno, kovárny u klášterů byly dříve z důvodu soběstačnosti, kováři měli širší záběr, bo opravovali zemědělské nástroje, vyráběli různá kování, kovali koně, a zhotovovali vše potřebné pro chod kláštera, jako i opravovali vozy a povozy, vyráběli nářadí pro různá řemesla, ale dokázali vytvořit i nějakou tu sakrální parádu
- u výhně stáli většinou mistři kováři, ale i řeholníci, kteří ale nebyli pomazáni, bo ten pravej a čistokrevnej flanďák měl fyzickou práci zapovězenou /bo by si ublížil, nebo fyzicky vyčerpal a pak by se nemohl ministrantům kvalitně věnovati/
ps
kněžská zhýralá honora toto církevní právo "nemakat" porušila nuceně v dobách komunismu, kdy tydle šášuly nahnali do kováren, kde konečně poznali, jak se na chléb tvrdě dělá a kdyby bylo na mě, tak tam stojí i dnes

Máti jako dírě ,zažila když do špitálů nastoupily řeholnice.S těma prý bylo peklo.Děti tloukly,kradly jim jídlo.Nutily je modlyt a furt jen vyhrožovaly a za práci nevzaly.Když byla v lázních v Marijánkých,tak mě byly tři roky a jednou za půl roku jeli na návštěvu.A já jim neřekl jinak než čarodějnice. Pak mi to zakázali,já vlítnul do prvního kostela co byl po ruce a zahulákal-Ježíšku,já už budu hodnej.Hned ve vratech sem jednu potkal a hned sem jí řekl zase čarodějnice.

Míro, z téhle ujeté modlící se pakáže, nikdy nic dobrýho nevzešlo - na prvním místě bylo heslo - ručičky nebojte se a pak to šlo přes strašení a okrádání chudých, až po ty jejich vyhlášený pedofilní kurvárny

Jo ty byly až do začátku padesátých let.V té době byly u nás na těžších odděleních. No dle vyprávění mého pradědy který je osobně zažil ve špitále před válkou tak opravdu chováním jak která.Ale nadšený moc nebyl.