Čtvrtek a pátek jsem strávil prospekcí zahrady kamarádky, která obývá původní starý, částečně roubený dům. Byl jsem zvědavý co mě čeká za podklady, sudeťák se zase bohužel nekonal. Jako první nálezy padli ty kompletní náboje, ještě jsem si z kamarádky dělal srandu, že byla součástí nějakého odboje. 😉 Následující den začali padat mince, které udělaly radost. Pomalu jsem se blížil k záhonkům, ktere už byly sklizené. Tedy mohl jsem rýpat i tam. Kousek před záhonky jsem vykopal svou první stříbrnou lžíci o váze 23,2g. Pak jsem skočil do záhonu o velikosti 3x5 metrů a po chvilce slabí signál 10, dohledávačkou jsem vyrýpnul malinký tenoučký plíšek, kdy jsem hned věděl, že je to stříbro. Sice pomlácené, hold kamarádka se tou motikou umí pěkně ohánět. 😉 Hned podle krabičky, kterou jsem vyndal tak věděla, že je to něco extra. Na místě jsem ještě nevěděl o co přesně šlo až doma jsem při bádání zjistil, že je to 10 fenik Maxmiliána II. Emanuela z roku 1689, váhu má pouhých 0,6 g a průměr v nejširším místě 19 mm. Opět mi byly nálezy ponechány majitelem zahrady, abych prý měl památku za což jí děkuji. Já prostě ty svoje sousedy a sousedky miluju. 😘 Ať Vám pípá jen to hezké.
Post
There is no post in the chat.
