ZITTWERKE SEMIL

Počkej až půjde kolem mistr Cobasico. Možná ti k tomu řekne víc než pan Chvátal z muzea.

Pana Cobassica také čekám. Jen myslím, že v muzeu mají přístup k těm zaměstnaneckým číslům.

Já ti k tomu víc neřeknu. ...

https://www.youtube.com/watch?v=U8P9OhyfLf8&t=58s

https://www.youtube.com/watch?v=o_VEY0pLs5o

Podle mě jsi ji měl ale červenou, a to je myslím montáž. ...

Popis po jedním z videi:

VÁLEČNÁ VÝROBA A NUCENÉ NASAZENÍ V SEMILECH v Libereckém kraji.

Bílá místa konce války (1944-5).

Tomáš Mařas.

Pamětník František Tomíček.

Režie Jan Chleboun.

Dvouleté bádání semilského historika Tomáše Chvátala po tzv. bílých místech na mapě dějin města Semily je u konce. Málo známou kapitolu semilských dějin, spojenou s válečnou výrobou v továrně s krycím jménem Zittwerke, se mu spolu s dalšími okolnostmi konce druhé světové války v Semilech a Chuchelně podařilo popsat v nové knize edice Paměť Semilska: Bílá místa konce války (1944-5): Válečná výroba a nucené nasazení v Semilech. Ta byla slavnostně pokřtěna v Muzeu a Pojizerské galerii Semily ve čtvrtek 7. května.


Kniha semilského historika Tomáše Chvátala s názvem Bílá místa konce války (1944-5): Válečná výroba a nucené nasazení v Semilech se stala sedmým svazkem edice Paměť Semilska, která vychází za podpory města Semily.


"Kniha mapuje málo známé okolnosti týkající se mimo jiné táborů nucených prací v Semilech a nasazení českých lidí v semilské továrně Zittwerke v Řekách," prozradil Miroslav Šnaiberk, ředitel Muzea a Pojizerské galerie. "Realizace stejnojmenné výstavy se posouvá s ohledem na koronavirovou krizi na 17. července 2020. To by měl být hotový také trailer k dokumentárnímu filmu, na kterém začínáme pracovat s režisérem Janem Chlebounem a jehož premiéru bychom rádi naplánovali do semilského kina na podzim letošního roku."


Knihu Bílá místa konce války (1944-5): Válečná výroba a nucené nasazení v Semilech je možné zakoupit v muzejním obchůdku (možno objednat i zaslání dobírkou na [email protected]), v knihkupectví Křižovatka, a také v distribuční síti Kosmas.


Zdroj: Semilské noviny a Česká televize.


Vytvořeno / změněno: 14.5.2020 / 14.5.2020

Zittwerke Betrieb Semil (ZBS) Semily-Řeky. Výroba dílů a opravy motorů Junkers Motoren Jumo 205, Jumo 211, Jumo 213 a proudového motoru Jumo 004.
Na jaře roku 1944 se vedení říšského leteckého průmyslu na území protektorátu Böhmen und Mähren rozhodlo, že vzhledem ke stále se stupňujícímu nebezpečí náletů, rozdělí výrobu do menších samostatných výroben na více míst. Jedním z těchto míst, kam byli následně přiděleni i čeští pracovníci, byla i zabraná prádelna v Semilech. Její prostory byly v rychlosti náležitě upraveny a z obyčejné prádelny vznikla takřka přes noc plnohodnotná dílna pro opravu a dokonce i částečnou výrobu proudových motorů Jumo 004 (pohonné jednotky Me 262). Mezi českými konstruktéry, kteří byli tehdy přiděleni do Semil, nechyběl ani ing. Svoboda, instruovaný tehdejším vrchním ředitelem Avie ing. Novákem, který již vycítil blížící se zánik Velkoněmecké říše, aby tam okoukal co jen bude moci a získal všechno, co se získat dá. Byl to samozřejmě velmi nebezpečný úkol, ale pakliže se mělo české letectvo po válce opět postavit na vlastní nohy, nebylo možné otálet a vlastenecky smýšlející spolupracovníci německých konstruktérů, mezi něž patřil i ing. Svoboda, se dali do shánění nejrůznějších plánů, výkresů a výpočtů týkajících se především novinek. Touha po konkurenceschopném poválečném českém leteckém průmyslu byla u některých z nich natolik silná, že se dokonce neomezovali pouze na vlastní pozorování, nýbrž dali svůj život v šanc a získávali cenný technický materiál přímo od Němců, třeba i za masové lístky. Nezbývalo jim však mnoho času …
18.4.1945 se zaměstnanci rozutekli domů. Ze 4 000 jich 800 nenastoupilo. Podrobnosti.
Dokonce ještě v přehledu stavu zásob paliva IX. (J) Fliegerkorps z 27.4.1945 se uvádí, že v Semilech jsou 3 m³ paliva J2 a dalších 23 m³ je na cestě. Palivo bylo nutné pro zkoušky motorů.
Bohužel neznáme ani plánované, ani skutečné počty produkovaných motorů.
Po válce se zde našlo 16 ks částečně sestavených, ale použitelných motorů a dalších 8 pravděpodobně ve vyšším stupni rozpracovanosti. Vedle toho se zde nacházelo 119 ks motorů Jumo 211 pro Ju 88.
Opravy leteckých motorů v kasárnách v


V Libereckém kraji se i na dalších místech za 2. světové války vyráběly letecké motory. Například v Liberci a Smržovce.

Firma Argus Motoren měla zázemí v Liberci od samého počátku války v roce 1939. Původně se jednalo o podnik Luftapparatebau - LAB, která je později označována jako ARGA a ARGUS Motoren GmbH Berlin Reinickendorf. Jednalo se o různé odnože jednoho závodu.
Na konci roku 1943 se začalo uvažovat o přemístění výroby divize Argus Motoren z Berlína, kde se vyvíjel a vyráběl pulsační motor Argus As 109-014 používaný ve střelách V1 (Fi 103). Část výroby byla přenesena do Liberce v roce 1944, do areálu bývalé textilky čp. 80 na současné třídě Dr. M Horákové a do areálu bývalých Energomontáží, dnes firmy DTZ, v ulici U věže.
Mitteldeutsche Motorenwerke GmbH Smržovka (okres Jablonec nad Nisou). Podíl na výrobě motorů Junkers Motoren Jumo 205, Jumo 211, Jumo 213 a proudového motoru Jumo 004.

Díky Cobe,dokument moc pěknej. Díky nálezu tohohle odznaku jsem zjistil zase něco nového o svém okolí. O téhle fabrice jsem absolutně nevěděl. Pokusím se zjistit něco přesnějšího . Kdyžtak doplním.

Občas o Zittwerke vyprávěl hajnej Hošek kterej bydlel v drážním domku nad fabrikou a měl ji z výšky jako na dlani. Jen kdyby tenkrát člověk nebyl blbej a dělal si alespoň poznámky

Já myslím, že v muzeu nastřádali docela dost informací. ... Od nás ze vsi tam taky dělali lidi. ...

Tak pan Chvátal z muzea mi sdělil, že podle tvaru a barvy odznaku to byl český nuceně nasazený pracovník v tajném oddělení montáže tryskových motorů Jumo 004. Jméno bohužel k dispozici nemá.