Rakouské Interregnum (1246–1251) – coins

Rakouské interregnum označuje období bezvládí po roce 1246, kdy vymřela vládnoucí dynastie Babenberků. Smrtí vévody Fridricha II. Bojovného zanikla přímá mužská linie a rakouská i štýrská vévodství zůstala bez jednoznačného dědice. Tato situace vyvolala ostrý zápas mezi několika evropskými panovnickými rody a měla zásadní význam pro další vývoj střední Evropy.

Příčiny

• Roku 1246 padl v bitvě u Litavy (na hranicích s Uhrami) rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný, poslední mužský potomek Babenberků.

• Po jeho smrti zůstala v dynastii pouze ženská linie – především jeho neteř Gertruda Babenberská.

• Nebyl jasný právní nárok na dědictví, což otevřelo prostor pro cizí uchazeče.

Průběh (1246–1251 n. l.)

• O rakouské a štýrské země soupeřili zejména:

  • Hermann VI. von Baden, manžel Gertrudy Babenberské,

  • Béla IV. Uherský, který chtěl rozšířit moc Arpádovců,

  • Přemysl Otakar II., syn českého krále Václava I., který měl sňatkovou vazbu na Gertrudu, a později na její sestřenici Markétu Babenberskou.

• Země se ocitly v chaosu, jednotlivá města a šlechta lavírovala mezi jednotlivými uchazeči.

• V roce 1251 byl nakonec uznán jako rakouský a štýrský vévoda Přemysl Otakar II., čímž se rakouské interregnum uzavřelo.

Mincovní situace

• V době bezvládí nebyl jasný mincovní pán, což vedlo k určité nestabilitě.

• Některá města a šlechta razila mince jménem Babenberků ještě několik let po jejich vymření.

• Mince z tohoto období jsou obtížně přiřaditelné konkrétním panovníkům a představují cenný pramen k poznání složité situace ve střední Evropě.

Hodnocení

Rakouské interregnum (1246–1251) bylo obdobím, kdy o rakouské země soupeřilo hned několik mocných rodů. Tento konflikt ukázal strategický význam rakouských a štýrských území a připravil půdu pro vzestup českého krále Přemysla Otakara II.

Zajímavosti

• Rakouské interregnum bylo jedním z klíčových okamžiků, kdy se české království stalo rozhodujícím hráčem ve střední Evropě.

• Přemysl Otakar II. se stal díky svému sňatku s Markétou Babenberskou „dědicem“ rakouských zemí a položil základ mocenského vzestupu českého státu.

• Konflikt o babenberské dědictví pokračoval i po roce 1251 a měl dlouhodobý dopad na vztahy mezi Přemyslovci, Arpádovci a Habsburky.

Shrnutí

Rakouské interregnum (1246–1251 n. l.) bylo obdobím bezvládí po vymření Babenberků. O rakouské a štýrské země soupeřili Badenští, Arpádovci i Přemyslovci. Období skončilo nástupem Přemysla Otakara II., který byl uznán jako rakouský a štýrský vévoda. Mincovní produkce tohoto období byla roztříštěná a odráží složitou politickou situaci.

Všechny zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členů lovecpokladu.cz.