Josef II. (1765–1790) – coins

Císař Josef II. (1741–1790) byl jedním z nejvýznamnějších osvícenských panovníků habsburské monarchie. Jeho vláda, která trvala od roku 1765 jako spoluvládce své matky Marie Terezie a od roku 1780 jako samostatného císaře, byla charakteristická hlubokými reformami, které měly proměnit tradiční absolutistickou monarchii v moderní stát. Zde je podrobný popis jeho panování:

Osobnost a filozofie vlády

Josef II. byl osvícenský reformátor inspirovaný myšlenkami racionalismu, pragmatismu a osvícenské filozofie. Chtěl vytvořit stát, kde by vláda sloužila veřejnému blahu, ale zároveň si zachoval pevnou víru v absolutní moc panovníka. Sám se označoval jako „první služebník státu“.

Byl energický, neúnavný a tvrdohlavý, což se odráželo i ve způsobu, jakým prosazoval své reformy. Přestože jeho snaha byla mnohdy dobře míněná, jeho rychlé a často nekompromisní změny narážely na odpor a vedly k neklidu.

Hlavní reformy a politika

1. Centralizace a správa říše:

   • Josef II. se snažil centralizovat vládu a oslabit autonomii jednotlivých částí monarchie (např. Uhry a Rakouské Nizozemí).
   • Zaváděl němčinu jako úřední jazyk, což narazilo na odpor v mnoha částech monarchie, zejména v Uhrách.

2. Toleranční patent (1781):

   • Významný krok k náboženské svobodě. Umožnil protestantům, pravoslavným křesťanům a židům vykonávat své náboženství, i když s omezeními.
   • Zrušil mnoho klášterů, které se nevěnovaly vzdělávání nebo charitě, a jejich majetek použil k financování školství a zdravotnictví.

3. Zrušení nevolnictví (1781):

   • Jedna z jeho nejvýznamnějších reforem. Sedláci byli zbaveni osobní závislosti na vrchnosti, mohli se svobodně ženit, stěhovat a učit své děti řemeslu nebo posílat je do škol.
   • Přesto zůstali povinni odvádět robotu a daně, což vedlo k částečné nespokojenosti.

4. Reforma justice:

   • Zjednodušil právní systém a zavedl rovnost před zákonem.
   • Omezil používání trestu smrti a mučení.

5. Hospodářské reformy:

   • Zavedl pozemkovou daň, která měla být spravedlivě rozdělena mezi šlechtu a poddané.
   • Podporoval industrializaci a moderní zemědělství.

6. Zdravotnictví a školství:

   • Zaváděl státem řízené školy a podporoval vzdělávání pro širší vrstvy obyvatelstva.
   • Budoval nemocnice (např. Všeobecná nemocnice ve Vídni) a zlepšoval veřejnou zdravotní péči.

7. Reforma armády:

   • Zavedl brannou povinnost pro všechny vrstvy obyvatelstva, což narazilo na odpor šlechty.

Zahraniční politika

Josef II. byl spíše reformátor než válečník, přesto se pokusil o expanzi habsburského vlivu:

• Rusko-turecká válka (1787–1791): Josef II. se spojil s Kateřinou II. Velikou proti Osmanské říši, ale válka přinesla značné ztráty a oslabila monarchii.
• Snažil se o připojení Bavorska, což se nepodařilo.
• Habsburské Nizozemí a Itálie byly zdrojem neklidu a odporu proti jeho centralizaci.

Problémy a odpor vůči reformám

Josefovy reformy narazily na odpor šlechty, církve a mnohdy i prostých lidí. Jeho pokusy o změny byly často uspěchané a nedostatečně vysvětlené, což vyvolávalo neklid v monarchii. Po jeho smrti byla většina jeho reforem zrušena jeho bratrem a nástupcem Leopoldem II.

Smrt a odkaz

Josef II. zemřel 20. února 1790 vyčerpaný a nespokojený. Jeho epitaf, který si přál na náhrobku, výstižně shrnuje jeho vládu:
„Zde leží Josef II., který všechno obětoval, ale nic nezískal.“

Přesto jeho reformy položily základy moderního státu a ovlivnily další vývoj monarchie. Byl obdivován osvícenskými mysliteli, ale pro své poddané zůstával rozporuplnou postavou.

• Zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členů lovcepokladu.cz
• Mincovnictví Josefa II. - rozsáhlý článek věnovaný mincím Josefa II. na LP