ARCHEOLOGICKÉ ZPRÁVY 15. 2. - 20.2. 2010 NEJEN PRO HLEDAČE S DETEKTORY KOVŮ

18.2.2010

Nález drahokamů z Římské doby v blízkosti Upton Grey

Zlatý prsten a drahokam byly nalezeny na poli v blízkosti Upton Grey, datovány do Římské doby. Prsten byl datován do 3. Století a drahokam do 1. či 2. Století. Byly nalezeny 18. Ledna minulého roku p. Martinem Barkerem, instalatérem a amaterským hledačem pokladů z Middlesexu, za použití detektoru kovů.
Nálezy budou nyní oceněny experty z Britského Muzea. Již nyní je jejich předpokládaná hodnota několik stovek liber.
Ralph Jackson, kurátor oddělení pravěku a Evropy z Britského muzea, připravil zprávu k prostudování nálezů.  Díky průzkumu kamene se domnívá, že karneol nese obraz tzv. „mainady“ – ctitelky a průvodkyně boha Dionýsa (Bakcha).
Kámen byl pravděpodobně vsazen do prstenu s obsahem zlata kolem 94 a 97 %. Samotný prsten byl pravděpodobně součástí větší okrasné brože, jak vyplynulo z pátrání.
Angus Janaway, vlastník pozemku na kterém byl poklad nalezen se také zúčastnil. Sám řekl: „Znám Martina již delší dobu a myslím, že toto je jeho životní nález. Když jsem jej viděl poprvé, byl celý ještě od bahna, takže bylo těžko poznat, o co se jedná.“
Po jeho ocenění bude prsten nabídnut k prodeji Hampshirskému Muzeu. Výtěžek pak bude rozdělen mezi Korunu, p. Barkera a p. Janawaye.
Rob Webley, nálezový styčný úředník při Hampshirském muzeu řekl, že by předměty dohromady mohly mít cenu od £300 do £500.
Také řekl: „Je to unikátní kousek, který by museum rádo získalo. Doufám, že předměty budou vystaveny ve Williském muzeu v Basingstoku.“

16. února 2010

PŘI VYKOPÁVKÁCH NALEZEN MNICH, KTERÝ ŽIL V KILKENNY

Archeologové z Kilkenny objevili nové důkazy o rozšafném životním stylu středověkého irského mnicha.
Objev byl proveden během nedávno probíhajících vykopávek a prokázal, že alespoň někteří vysocí duchovní si dopřávali pečené labutě, bifteky a dovážená francouzské vína. To vše navzdory svému postavení v očích veřejnosti, která je považuje za muže, kteří vyznávají chudobu a kterým je souzen „jednoduchý život“. Byla také odkryta toaleta ze 14. století, známá jako „šatna“.
Archeologické vykopávky probíhají na pozemcích Rothe House (Červený dům) ,  v 17. století Irská obchodní residence nacházející se v centru Kilkenny. Vykopávky také odhalili důkazy o předchozím „městském domě“, který patřil Cisterciáckým mnichům.
Róisín McQuillan, manažer Rothe House řekl, že původní obydlí bylo „městskou předložkou“ opata z Opatství Duiske, důležitého Cisterciáckého kláštera ležícího při řece Barrow v Graiguenamanagh, nějakých 30 km vzdáleného. Vykopávky potvrdily, že úspěšní opati si užívali života „na vysoké noze“ zatímco zbylí mniši žili jednoduchým a asketickým životem v opatství. 

Nalezené kosterní pozůstatky prokázali, že opat jedl „pečenou labuť a nejlepší kousky hovězího, včetně bifteků. Starší mnich pil francouzské víno, symbol bohatství , dovezené z Bordeaux přes přístav New Ross.
Šatna byla malá místnost vystavěná na vnější zdi horního patra středověkého domu. Mechanismus toalety se skládal z díry v zemi obklopené dřevěným sedátkem. Odpad putoval korytem do kamenné jímky v zahradě.
Kuchyňské odpady byly také vyhazovány do stejného koryta.
Mezi nálezy, které tým odkryl, byly také kosti labutí a různých kousků hovězího, úlomky džbánů na víno dovážené z Bordeaux a neporušená stolička, ve které je vložena pecka, pravděpodobně z meruňky.

Ale nejvíce zarážejícím objevem byl zrezivělá opasková spona. P Ó Drisceoil řekl:“Stačí si představit ten okamžik před šesti stoletími, kdy se opatův opasek sklouzl a zmizel v toaletě. Přestože kožený pásek již shnil, spona zůstala neporušená.“
Vysvětlil, že „opatovy dobré časy skončily, když byl vykopnut“ a jeho městský dům i opatství byly zkonfiskovány státem, když Jindřich VIII rušil kláštery v Irsku podle zákona z řoku 1537.
Památka se poté stala majetkem zámožné rodiny Rothe, která postavila opulentní rezidenci, skládající se ze tří kamenných domů v Alžbětinském stylu. Rothe House (Červený dům) byl zrestaurován a je v dnešní době hlavní turistickou atrakcí.

15. února 2010

3000 LET STARÝ VRAK LODI DOKAZUJE, ŽE EVROPSKÝ OBCHOD BYL V DOBĚ BRONZOVÉ ÚSPĚŠNÝ

Objev jednoho z celosvětově nejstarších lodních vraků dokazuje, že Evropský obchod byl úspěšný dokonce i v Době bronzové, jak potvrdili odborníci.
Plavidlo, které vezlo měděné a cínové pruty používané k výrobě zbraní a šperků, se potopilo u pobřeží blízko Salcombe v Devonu pravděpodobně v roce 900 před Kristem.
Ale teprve v loňském roce tým amatérských archeologů vyzvedl náklad na povrch.
Objev nebyl oznámen, dokud se tento měsíc nekonala mezinárodní konference v Plymouth, Devon, věnovaná lodním vrakům.
Předpokládá se, že zboží, 259 měděných a 27 cínových prutů, byly určeny pro Británii, ale získané byly z několika různých zdrojů v Evropě.
Objev ukazuje na vysokou úroveň propracovanosti námořního obchodu v Evropě, dokonce i ve starověku.
Pruty z této doby nebyly doposud v Británii nikdy nalezeny.
Bronzový meč a tři zlaté náramky, známé jako Torcs, byly nalezeny u vraku lodi, ne příliš vzdáleného od proslulého vraku „Salcombe Cannon“, který byl objeven v devadesátých letech 20. století.
Tým předpokládá, že se jednalo o loď poháněnou vesly a posádka se skládala pravděpodobně z 15 osob.
Prvním náznakem starověké přepravy na dně moře byl nález již malých kousků mědi.
Inženýr Jim Tyson, který se zúčastnil ponorů, řekl:“Máte v ruce něco, co nebylo na denním světle po 3000 let. Poslední člověk, který tak učinil, musel zahynout ve vraku lodi.“

Také dodal, že tento nález ukazuje na nespornou komunikaci a obchod. Tito lidé obchodovali stejně jako my v dnešní době.“Nedaleký vrak Salcombe Cannon ze 17. Století, který je chráněn, vydal největší Evropskou sbírku Marockých zlatých mincí ze 17. století.
Další plavidlo datované do doby Bronzové,které bylo již dříve v Salcombe nalezeno, vydalo pouze 53 artefaktů.
English Heritage a Receiver of Wreck byly seznámeny s nejnovějšími objevy.
Britské muzeum se má postarat o nalezené artefakty a nechat je ocenit před vyplacením částky týmu.
Experti Oxfordské univerzity analyzují náklad ke zjištění jeho přesného původu.
Ben Roberts, expert na Dobu bronzovou při Britském muzeu, řekl tisku:“Je to neuvěřitelně vzrušující nález. To, co zde máme, je opravdu skvělým důkazem obchodu. Nedostává se nám mnoho takovýchto vraků.“
„ Je velmi vzácné získat přehled o této úrovni obchodu. Je velmi pravděpodobné, že na lodi byla také zvířata a lidé.
„Téměř nikdy jsme neviděli takový důkaz obchodování přes kanál. Je to velké množství nákladu.“

15.2.2010

BADATEL NALEZL DŮKAZY STAROVĚKÉ VODNÍ CESTY PROPOJUJÍCÍ ATLANTIK S PACIFIKEM

Badatel tvrdí, že nalezl důkazy o staré vodní cestě mezi Atlantikem a Pacifikem, která existovala již před stovkami  let než byl Panamský průplav koncipován.
Někteří její považují za osmý div světa, Panamský průplav je vodní cestou mezi Atlantikem a Pacifikem.
Nyní, dle zprávy v The Times, plukovník John Blashford-Snell, badatel, tvrdí, že našel důkazy o jiné, mnohem starší vodní cestu mezi oceány. Takovou, která existovala o stovky let dříve než byl Panamský průplav koncipován.
Několik set kilometrů na severozápad, v Nikaragui. Trasa, která zahrnuje řeky, jezera a luhy, byla objevena Blashfordem-Snell.
„S velkým úsilím je trasa sjízdná, ale vyžaduje více šetření“, řekl badatel.
Právě nyní plánuje novou expedici, aby zjistil, zda je skutečně možné se dostat na lodi z jednoho pobřeží na druhé, aniž byste se dotkli země.
Pokud ano, prokáže se něco významného, že staré mapy, které zobrazují cestu mezi oběma oceány, a která byla již dávno zamítnuta jako vymyšlená, byla víc přesná, než se předpokládalo.
Například mapa z r. 1774 od Thomase Kitchina, vypadá že zobrazuje kanál, po kterém mohou lodě plout mezi dvěma oceány.

Expedice plukovníka Blashford-Snella měla najít důkazy o tom, že kanál již jednou v Nikaragui existoval.
Plukovník, který strávil dva týdny v Nikaragui minulého měsíce se svým čtyřčlenným týmem řekl, že nalezl místa, kde vody různých říčních systémů – jedna teče na východ do jezera, jiná na západ do Pacifiku – jsou vzdáleny jen několik set yardů,
Zdánlivě neřešitelnou otázkou však nicméně bylo, jak se dostat z jedné řeky do druhé. Poté náhodou potkal místního rybáře, který mu pomohl celé tajemství rozluštit.
Mariano Hernandez jim řekl, že podnikl cestu ze středu úžiny mezi jezerem Nikaragua a Pacifikem, když v jezeře rybařil. Cesta byla možná jen v období dešťů, kdy se země promění v jezero až 2m hluboké.