Zásady slušného hledače

Možná, že jste si právě dnes koupili svůj vysněný detektor a chystáte se vyrazit do terénu objevovat ztracenou historii Vašeho kraje. Rádi bychom Vás ještě na chvíli přibrzdili a seznámili Vás se zásadami slušného hledače.

Desatero slušného hledače

  1. Nehledám v lokalitách s archeologickými nálezy, pokud to není za přítomnosti archeologů.
  2. Všechny nálezy zaměřuji, fotím a publikuji.
  3. Při hledání nic nepoškozuji, lokalita po mém odchodu vypadá stejně nebo lépe.
  4. Při nálezu většího souboru předmětů, zavolám odborníky.
  5. Neodhazuji odpadky.
  6. Vždy zahrnuji díry, které jsem vykopal bez ohledu na to, v jakém stavu je prostředí, ve kterém hledám.
  7. Nezakládám oheň, nekempuji či neparkuji na místech, kde je to zakázané.
  8. Ponechám veškeré závory či ohrazení na pozemcích tak, jak byly v původním stavu.
  9. Neznečišťuji nádrže, studánky či jiné vodní zdroje.
  10. Vždy se snažím chovat tak, aby hledání s detektorem kovů mělo co nejlepší pověst.

Obecně chování v terénu

Jsou země, kde je hledání s detektorem povolené pouze na pohyblivých půdách – což jsou pole. Důvodem jsou takzvané nálezové okolnosti předmětu. Pokud se nějaká mince X let motá v ornici, její poloha se každý rok s orbou mění. Její vypovídající hodnota je tak především vzhledem k lokalitě. I zaměření běžným telefonem s GPS je v takovém případě v podstatě dostatečné. Jiná situace ale nastává v případě, že se pohybujete v lese a to speciálně v nějakých vyšší partiích. Zde je reálná možnost, že předmět může celá staletí ležet na stejném místě. Zaměření by tak mělo být co nejpřesnější a pokud se jedná o nějaký soubor předmětů, neměli byste se snažit je vyjmout, ale chce to zavolat odborníky (viz odstavec archeologie).

Předpokládám, že jste ale už vyběhli za Vaší vesnici, nebo město, na první pole v očekávání nálezů. Tady je potřeba říci několik věcí.  Naše ústava Vám dává svobodu volného průchodu krajinou. Neměli byste ale nic poškozovat a pokud možno by po Vašem průchodu měla lokalita vypadat stejně, jako když jste tam přišli. V případě, že odnesete kovové odpady, co najdete, mohla by vypadat i lépe. Naprostou samozřejmostí by pak mělo být, že na zasetém poli se prostě nehledá. Poškozovat něčí práci je už hodně za hranou slušnosti. Pokud vykopete jamku, je samozřejmostí, že ji po sobě zahrnete. Ideální případ je, když se předem dohodnete s majitelem pozemku, že se mu po něm budete pohybovat. V realitě naší postkomunistické země, kde větší část majitelů polí svoje pozemky pouze pronajímá nějakým pohrobkům JZD to občas není úplně snadné, což znám z organizací vlastních akcí. Většinou se to ale domluvit dá, navíc se často dozvíte i řadu informací o místní historii. Určitě by pak mělo vždy platit, že pokud si vlastník pozemku nepřeje, abyste na tom jeho poli hledali, měli byste se sebrat a odejít.

Shrnutí na závěr

Při hledání na poli je šance na poškození nálezových okolností minimální. Pro hledání bych tak vždy preferoval pole. Uklidit po sobě by měla být věc automatická. Když se budete pohybovat po loukách, nepoužívejte motyku, ale rýček. Drn je potřeba vrátit do díry tak, jak byl. Není nic horšího na sečení než louka plná hrobečků.

Detektory a archeologie

Hledání v místech archeologických nálezů je zakázané. Pokud toto pravidlo nedodržujte, je pro Vás zcela zbytečné následující odstavec číst. Pokud ale patříte mezi ty slušné hledače, pohybujete se pouze po lokalitách, které archeologickými nalezišti nejsou, pak byste měli postupovat dle následujících řádků.

I na lokalitách nearcheologických se ale samozřejmě řada archeologických nálezů učiní a tady by měla vždy následovat návštěva místně příslušného muzea. Spolupráce s archeology je dnes přes řadu různých opačných názorů v diskuzích na internetu zcela běžná. Řada řekněme osvícenějších profesionálů si uvědomila už před časem, že detektory nejsou jenom nutné zlo, co se tady objevilo, ale že přirozené nadšení části populace pro historii a archeologii se dá i smysluplně využít.

Vzhledem k tomu, že se na hledání s detektorem dá pohlížet jako na sběry, měl by každý hledač postupovat tak, aby se informace o nalezených předmětech neztratila. To znamená zaměřovat, fotit, vyplňovat nálezové zprávy (nálezová zpráva ke stažení ve formátu pdf).

Ještě před časem se podobná činnost mohla zdát být hodně nákladnou, pořídit nějakou GPSku nebyla věc zrovna laciná. Navíc opisování údajů v terénu bylo nepohodlné a neúměrně zdržovalo. To vedlo většinu lidí k tomu, že to nedělali a to i přes to, že se kolikrát jednalo o hledače, kteří s muzei spolupracují. Naštěstí technologie rychle pokročila a v podstatě dnes každý vlastní nějaký telefon s GPS a foťákem. Pro rychlé zaměření a vyfocení je to pomocník naprosto ideální a pokud se pohybujete na polích, je i přesnost zaměření v podstatě dostatečná.

Zvláštním případem jsou pak nálezy velkých archeologických souborů – depotů. Ať u se pohybujete na poli nebo v lese, pokud zjistíte, že předmětů je v odkryté jámě více, měli byste vždy přestat dál kopat. Místo přikrýt a zavolat odborníky. V sekci archeo na LP najdete seznam archeologů. Pokud jste ale velcí stydlíni a bojíte se jenom tak někam zavolat, rádi Vás nakontaktujeme. V ČR jsou dnes desítky archeologů, kteří jsou na spolupráci s hledači zvyklí. Pokud navíc Vy budete takto postupovat, pak se budete moci zúčastnit odborně vedených vykopávek, díky čemuž pochopíte, co vše musí archeolog udělat než předměty z půdy vyjme.

Shrnutí na závěr

Důležité je zaměřovat, fotit a publikovat. Nález, který zůstane někde v šuplíku jako by nebyl. Tedy on je, ale na lokalitě už znovu nenaroste a nikdo se o něm nic nedozví. Nevyjde žádná nová knížka, která by mohla bádání v daném tématu posunout...

 

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky