ČESKÉ MINCOVNICTVÍ V OBDOBÍ PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA

Období po mnichovské dohodě bylo pro naši zemi jedno z nejtemnějších. Mračna se stahovala také nad mincovnictvím. Od roku 1940 se začaly razit zinkové mince, jejichž nízká kvalita jakoby naznačovala bezvýznamnost našeho národa pro tehdejší nacistické vládce…

Ihned po zřízení Protektorátu byla jako zákonné platidlo určena říšská marka. Souběžně s ní platila i česká koruna, jejíž poměr mezi markou (1 marka → 10 korun) stanovila říšská rada. Ve skutečnosti však platební dohoda mezi Říšskou bankou a Národní bankou pro Čechy a Moravu započala finanční vykořisťování Německem. Tato zlodějská akce spočívala v tom, že Národní banka sice vyměňovala Němcům marky za koruny, ale ty už nemohla dále posílat do oběhu. Získané marky převáděla do Berlína, kde jí byly připisovány jako aktivum.

V roce 1940 se začaly razit v továrně na kovový nábytek firmy Vichr a spol. (Lysá nad Labem) zinkové mince, které se velmi podobaly těm předválečným. Ovšem zinek sám o sobě je absolutně nevhodným materiálem pro ražbu mincí. Snadno koroduje a silně napadené mince se můžou i rozpadnout. Nejzávažnějším poškozením je tzv. mor (bílá nemoc), který se projevuje bílými skvrnami.

Všechny protektorátní mince v krásné zachovalosti jsou vzácné. Chceme-li zamezit oxidaci zinkových mincí, musíme je natřít parafínovým olejem, zaponovým lakem nebo olejem na zbraně. Počty ražených mincí podle ročníků nejsou známy.

V on-line katalogu ji naleznete pod odkazem:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=1171

V on-line katalogu ji naleznete pod odkazem:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=1172

V on-line katalogu ji naleznete pod odkazem:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=1173

V on-line katalogu ji naleznete pod odkazem:

http://www.lovecpokladu.cz/detail-mince?id=1174

Mimo mince byly samozřejmě v oběhu také papírové bankovky, mezi které jako první patřila papírová koruna tzv. mobilizační 1 K autorů Bohumila Heinze a Bedřicha Fojtáška, která byla pro případ války připravena k emisi v roce 1938, k jejímu vydání však nedošlo. V roce 1939 přistoupila Národní banka pro Čechy a Moravu k jejímu přetištění, a to v dvojím provedení: ručním a strojovém. V oběhu od 9. 2. 1940 až 31. 5. 1940. Vzhledem k tomu, že již 10. 4. 1940 byla do oběhu uvedena nová protektorátní koruna, není důvod, který NBČM vedl k přetištění mobilizační emise zcela jasný.

Co se týče korunních poukázek, ty byly vytištěny v Sovětském svazu a do oběhu vstupovaly průběžně s osvobozením Československa prostřednictvím sovětských vojenských jednotek a nově zřizovaných československých úřadů. Protože byly připravovány narychlo, patří po výtvarné stránce k nejhorším československým penězům.

Po roce 1945, když byla naše země osvobozena od vlády nacistů, stále platila říšská marka a protektorátní koruna. Na Slovensku se platilo slovenskou korunou a v části obsazené Maďari tzv. pengem

Sovětští vojáci používali jako platidlo poukázky a američtí zase markové poukázky. 12. července pak byla obnovena platnost mince, a 25. srpna i bankovka první republiky.
Nezbytným krokem pro stabilizaci peněžního systému byla jedině měnová reforma, která se uskutečnila 1. listopadu 1945. Všechny peníze v oběhu se vyměňovali v poměru 1:1 za státovky bez data, které byly vytištěny v Anglii pro exilovou vládu. Bankovky v hodnotě 100 a 1000 se již tiskly v Praze. Částky, které převyšovaly 500, byly nuceně vloženy na vázané vklady, které mohly být uvolněny jen v případě nezbytnosti. Vklady zůstaly zablokovány a počátkem další reformy roku 1953 byly zrušeny. Mince o hodnotě 25, 10, 5, 3 a 1 haléř, se tajně tiskly v Lenigradu.

www.richtera.cz, http://pagesperso-orange.fr, www.mesec.cz

J. B. Uhlíř: PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA V OBRAZECH