Datování archeologických předmětů

Před nějakým časem jsem slyšel pořad, ve kterém jeden archeolog popisoval, jak ho bývalá tajná služba STB pozvala na utajené vykopávky v prostorách jakéhosi kláštera. Když ho tam vezli, důstojník mu prozradil, že nalezli kosti a ty jsou velmi staré. Archeolog byl zvědav jakou asi technologii STB pro určení používá a těšil se na nějaké utajené Hi-Tech datování, ale dočkal se doslova neuvěřitelného vysvětlení. Pracovníci STB vykopané kosti opírali o zeď a pak je prudkým dupnutím lámali. Pokud kost při prasknutí zněla suše, byla zařazena do kategorie staré, pokud ne, byla ta kost nová ....

Takže takhle tedy ne

Nálezem předmětu archeologické povahy vše vlastně začíná. Pro archeology je nalezení předmětu stejně důležité jako nálezové okolnosti. Ty jim umožňují nejenom pochopit celou situaci nálezu, ale také přispějí k přesnému datování. Jednotlivé metody mají své odborné názvy, kterých se budeme držet.

1. Stratigrafická metoda – metoda vychází z předpokladu, že vrstvy půdy, ve kterých je předmět uložen, na sebe časově navazují. To znamená, že předměty hlouběji jsou starší a předměty mělčeji mladší. Metoda je velmi přesná. V mnoha případech ale dojde v důsledku lidské nebo nějaké další činnosti k promísení jednotlivých vrstev. Klasickým případem tady může být třeba obdělávané pole, kde se předmět doslova motá v ornici a s každou orbou k uložení do nějakých časových vrstev nedojde.

2. Typologická metoda – jak už vychází z názvu, jde zde o porovnávání typu. Stejný typ římské spony, který byl jednou správně určen díky Stratigrafické metodě, je pak určován na základě typologie. Z toho vyplývá, že pokud nebyl doposud nalezen v nějaké historické souvislosti, je typologické určení velmi problematické. Díky vývoji jednotlivých předmětů v čase lze pak úspěšně určovat i poměrně přesně stáří předmětu.

3. Chronometrická metoda -  je jich řada. Tou nejznámější je radiokarbonová metoda, které se tak často věnují média  a další je dendrochronologická metoda. Díky těmto metodám lze předměty řadit na pomyslné časové ose. Metody bohužel nelze aplikovat na většinu předmětů, navíc jejich použitím vznikají další náklady. Otázkou taky někdy je, zda nemůže dojít k poškození předmětu.

4. Radiokarbonová metoda – snad se mi podaří popsat metodu co nejjednodušeji. Metoda sleduje poměr mezi izotopem uhlíku 14C a 12C. Díky fotosyntéze se uhlík 14C dostává do rostlin a z nich pak následně do zvířat. Ve chvíli, kdy organizmus (rostlina, zvíře, člověk) zahyne, začíná proměna izotopu 14C na 12C, přičemž poločas rozpadu je 5730 let. Z toho vyplývá, co se díky této metodě vyčíst dá a co již ne. U prehistorického předmětu s odhadem datování 40 tisíc let zpět již žádný 14C nezměříme a tak je tato metoda nepoužitelná. Určené změřené stáří je pak pouze kvalifikovaný odhad s přesností na cca desítky let.

5. Dendrochronologie – asi všichni znají letokruhy v kmenech stromů. Síla jednotlivých ročních přírůstků je jedinečná a pokud máte k dispozici referenční kousek kmene s letokruhy, budete schopni přesně na rok určit, jak starý je kousek dřeva, který jste našli. V současnosti jsou k dispozici příklady letokruhů až do stáří 12 400 let. Metoda je to velmi přesná a dovoluje archeologům určení stáří s nevídanou přesností.

Z uvedených textů jasně vyplývá, proč jsou pro datování tolik důležité takzvané nálezové okolnosti. Pokud bych to shrnul, když hledač nalezne někde v lese bronzový depot, měl by po tom, co odkryje první předmět a uvědomí si o co jde, zavolat odborníky. Takový postup už se daří a v letošním roce bych mohl jmenovat několik takových velice správných postupů. U nálezů na polích jde pak především o lokalitu. Jsou státy v Evropě, kde je hledání právě z tohoto důvodu povolené právě jen na polích (takzvané pohyblivé půdy). U takových nálezů je nejdůležitější přesná lokalizace. Na to stačí i GPS v mobilním telefonu, udělat pár fotografii nálezového stavu a hlavně nehodit věc doma do šuplete. Ať se na to totiž budete dívat z jakéhokoli úhlu, hledání s detektory je v podstatě trochu vědecká práce. Je tak potřeba dodržovat alespoň ty nejzákladnější postupy.

V příštím roce dojde k řadě klubových akcí LP, které budou sjednoceny a umožní všem hledačům zažít hledání s odborníky, aby si tak každý mohl vyzkoušet, jaký je v tom přínos a jak to vlastně funguje. Díky tomu dojde i k uvolnění číst příspěvky v klubu tak, aby se akcí mohli zúčastnit všichni, pro které je důležité především hledání.