Germánské šperky

Během pátého století se po celé Evropě usadily germánské kmeny. Ostrogóti, Vizigóti, Vandalové, Frankové, Langobardi a mnoho dalších, kteří žili na východní straně řeky Rýna, a Dunaje byly pod vlivem pozdních Římanů, což se projevilo i v technickém zpracování šperků. Dobře rozeznat je můžeme pomocí ozdobných stylů, které jsou odlišné od práce římských zlatníků. Dobrou znalost o germánských špercích máme především díky způsobu pohřbívání. Mrtvé totiž ukládali do hrobů i s různými předměty včetně šperků. Šíření křesťanství tyto rituály změnilo a od 7. a 8. století, se proto musíme spoléhat na jiné zdroje informací.

Pro výrobu šperků používali řemeslníci především zlato a stříbro. Výjimkou však nebyly i šperky z pozlaceného nebo postříbřeného bronzu. Velmi populárními se staly drahé kameny. Safíry, smaragdy i granáty zdobí germánské šperky. Poslední zmiňované tedy granáty se používaly velmi intenzivně. Germáni kladli velký důraz na barvy. Velká poptávka byla i po perlách z orientu i sladkovodních perlách ze Skotska. Z byzantské kultury postupně germánští mistři přebírali i techniku smaltu.

Hra s barvami a světlem, to je charakteristická pro germánské šperky. Typické germánské zlatnictví však přebíralo i asijské prvky. Předměty velmi nákladné na technické zpracování, bohatě zdobené geometrickým dekorem se vytvářelo tzv. cloisonne – technika přihrádkového emailu. Jedná se o techniku příbuznou malířství, kdy se na podložku kladou kovové drátky, které se přiletují, a tím se tvoří kresba. Do vniklých políček se nanáší barevné sklo. Techniku si oblíbili především Gótové (východogermánské etnikum), kteří se ve 3. století usídlili v severním Černomoří v rozsáhlé oblasti mezi Dunajem a Donem. Postupným stěhováním tohoto etnika na západ začali přejímat tuto techniku zpracování i ostatní germánské kmeny.

 Velmi oblíbené byly v období mezi léty 500 až 1000 zvířecí motivy. Husté dekorace vypadaly na první pohled chaoticky, ale věnujeme-li motivu větší pozornost, můžeme odhalit skryté obrázky.  Později se začal vyskytovat i druhý styl, kdy se mezi vzory začala objevovat zvířata spletená svým tělem nebo jeho částí. Ani křesťanství příliš neovlivnilo u germánských kmenů dekorační styly. Jedinou výjimku tvoří kříž, který se zařadil mezi velmi oblíbené motivy.

Germánské šperky měly často nějaký účel a nesloužily jen jako dekorace. Nejčastěji se totiž vyráběly knoflíky, brože, jehlice, opasky nebo tzv. fibuly (podlouhlé spony ke spínání pláště na ramenou, skládají se ze dvou částí - vetší obdélníkové a menší hruškovité, spojených vypouklým obloučkem). Ženy nosily prsteny, náramky a náhrdelníky. Méně oblíbené byly náušnice. Hodně často archeologové nachází i jantarové perly, kterými si ženy zdobily oděvy nebo z nich vyráběly náhrdelníky.

 Ukázka spony nalezené v proslaveném anglosaském hrobě v Sutton Hoo roku 1939. Jedná se o klasický způsob pohřbívání, kdy byl mrtvý do hrobu pohřben společně s předměty, které ho měly doprovázet do světa mrtvých. Konkrétně z tohoto hrobu známé mnoho dalších krásných předmětů včetně této zlaté spony.

Nejvýznamnějším nalezištěm Vizigótských šperků je tzv. Guarrazarský depot nacházející se blízko Toleda ve Španělsku. Zahrnuje jedenáct bohatě zdobených korun. Zlatníci ve službách krále Recceswitnth a Swinthila na výzdobě opravdu nešetřili. Na koruně se také nachází kříž, což značí, že si křesťanství našlo cestu i ke Germánům.