HONBA ZA ROMMELOVÝM POKLADEM

Kategorie: Poklady

Ilustrační_foto

Druhá světová válka mimo nepopíratelného neštěstí, přinesla i velké množství legend o ztracených pokladech. Většina z nich se s největší pravděpodobností nachází na území evropského kontinentu, ale existují i výjimky. Například poklad německého polního maršála Erwina Rommela …

Obecně víme, že Rommel měl na starosti nacistické vojenské operace v severní Africe. Říkalo se o něm, že je obratný a odvážný muž, proto se mu také říkalo „pouštní liška“.

Také Rommelova armáda sebou na cestách nesla různé cennosti. Jenom na ostrově Djerba sebrali židovskému obyvatelstvu 43 kg zlata. Ty pak společně s ostatní kořistí poslal skrze ponorku na Korsiku. K cíli však nedorazila. S největší pravděpodobností ji zasáhla americká puma a ponorka šla ke dnu. Stát se tak údajně mělo 8. května 1943.

Existuje i jiná zcela odlišná verze. Peter Fleig (některé zdroje uvádí Flegr) – potápěč sloužící u SS, tvrdil, že 16. září pomáhal skupině čtyř důstojníků ukrýt šest muničních beden v jeskyni umístěné pod vodou na východním pobřeží středozemního ostrova Korsiky. Bedny obsahovaly drahokamy, zlato a platina v prutech. K přesunu došlo těsně předtím, než byl Rommel poražen spojeneckými vojsky. Poté co Fleig a čtyři důstojníci skryli boxy, zamířili na západní pobřeží Itálie, kde byli ihned zatčeni spojeneckými jednotkami. Důstojníci odmítli spolupracovat resp. vyzradit místo, kam ukryli drahocennosti. Nakonec byli zastřeleni. Fleig zůstal naživu zřejmě jen z toho důvodu, že neustále tvrdil, že ho vlastně k tomuto činu donutili a netušil, co se v bednách skrývá. Podle jiné verze, kterou o sobě rozšířil sám Fleig, se vztyčným bodem stal Castellammare v neapolském zálivu, tady neměl být potápěčem, ale ubytovatelem. Co se v bednách skrývá, se údajně dozvěděl díky plukovníku Ludwigu Dallovi, který před vyplutím kontroloval jejich obsah.

Že byl Fleig záhada sama o sobě potvrzuje ještě řada dalších verzí. Z jeho dalšího vyprávění vyplývá, že poklad měl být uložen v trezoru v Bastii a k jeho uložení došlo až těsně před vyplutím. Všechny tvrzení spojuje snad jen fakt, že se jednalo o okované bedny o velikosti 80 x 40 x 40 cm a obsah tvořily: mince, zlaté a platinové pruty, zlaté nádoby, svíčky, sošky, kalichy, piastry a cca 20 000 karátů vzácných diamantů. Odhadovaná cena těchto cenností se odhaduje na bezmála 20 miliónů liber a váha na cca 10 tun.

Ilustrační_foto

Kde se poklad ukrývá, měl pak Fleig dokonce vyzradit francouzským okupačním úřadům sídlícím na území Německa. Po skončení války pak nelenili a vydali se bedny hledat. Francouzi měli dokonce disponovat i přesnými souřadnicemi a na misi se vydali společně s Fleigem. V žádném případě však tento muž nebyl žádný mecenáš, ba naopak. Živil v sobě vidinu třetinového podílu z nalezené kořisti, proto celé toto divadlo. Když pak dorazila celá expedice k ústí řeky Golo, čekalo jí velmi nepříjemné překvapení: žádný dům, žádný maják, jen velké množství stromů. Posedlost však pokladem byla tak velká, že se skupina v žádném případě nechtěla vzdát. Vyhledali si místo vzdálené tři kilometry a určili si tři orientační body: zvolená skupina stromů, kostel obce Poretta a starý maják, který už tu dávno nebyl, vyskytovalo se tu jen písčité dno. Fleig bere nohy na ramena, prchá. Odnáší si i kameru a dalekohled. Nakonec končí ve vězení v Bastii, ale ne na dlouho. Podařilo se mu utéct a poté ještě navykládat novinářům řadu nesmyslů. Honba za pokladem však teprve začíná…

1952 – připravuje se významná expedice, ovšem jachta Starléna je u břehu Bastie nabourána poštovní lodí Sampiero Corso se k cíli se vůbec nedostala. Krátce nato byla vypravena druhá jachta Fiancée du Gitan pod velením Henri Helle, účastníka předchozí expedice. I tato jachta je však poškozena a není schopna plavby.

1954 – do celého příběhu znovu zasahuje Fleig, který navštěvuje marseilleského advokáta Cancellieriho a nabízí mu společnou výpravu za pokladem. Nakonec však „náš“ floutek znovu mizí. Do expedice byla totiž zapojena firma Lowell H. Voorhiese z Janova, specializovaná na vyzvedávání plavidel. Brzy však dostává Lowell Voohries dopis, který obsahuje výstřižek z novin, v němž se dozvídá, že bývalý major SS Rolf Dietrle byl uvězněn na území SRN. A na vloženém listu stálo: „Očekávejte ode mě zprávu – Peter Fleig“.

V té době se měl Fleig spojit s Edwinem Linkem, který vplul do Středozemí s průzkumným plavidlemIlustrační_foto Sea Diver – jedno z nejlépe vybavených plavidel pro práci pod vodou, na dně se nachází okna, jimiž je možné sledovat potápěče při práci. Zároveň byly v trupu zkonstruovány vodotěsné komory, odkud potápěči vplouvali na moře. Na palubě se nacházely kompresory na vzduch, detektory na hledání kovových předmětů. Elektronické přístroje pro zkoumání mořského dna a také destilační aparáty pro výrobu pitné vody. Lodní záď se pak otevírá a potápěči tuto vymoženost používají jako vchod při návratu z moře na palubu.  Z kabiny se dodává směs kyslíku a helia, aby bylo zabráněno opojení z čistého kyslíku, k čemuž docházelo v hloubce okolo 60 metrů. Vyrovnávání tlaku umožňovalo potápěčům zvolna se ponořovat i bez skafandru. Musejí však i v této hloubce dýchat stejnou směs kyslíku a helia jaká je aktuálně v kabině. Všechny tyto technické vymoženosti měli přispět k nalezení pokladu, ale nestalo se tak tehdy a vlastně ani dnes.

1961 – na Korsice je zřízena potápěčská škola. Během toho období se pod taktovkou tohoto centra uskutečnilo několik výzkumů, ale zajímavé je, že škola nikdy neměla žádné studenty.  Majitel školy byl nakonec nalezen mrtvý. Smrtící zbraní se stala jeho vlastní harpuna.

Fleig měl údajně prohlásit, že vše co kdy tvrdil, byla lež. Poklad se má nacházet v jednom zastrčeném italském klášteře v horách, což potvrdily i další svědectví, jež poskytl italský partyzán Louis Bordes, který měl být v noci ze 17. na 18. září roku 1943 se skupinou partyzánů ve vesnici Poretta. Spojenecké vojsko tehdy bombardovalo německý konvoj, který vplul do Itálie. V té době se měl Bordes stát svědkem toho, jak muži přehazovali přes palubu velké bedny, jejichž pád do vody vždy pozvedl loď, což on sám dosvědčil.

Celá tato záležitost zřejmě zůstane navždy zahalena množstvím mýtů. Co zdroj, to pomalu jiný výklad a jiné teze…

Závěrem se ještě hodí vyvrátit ještě jeden mýtus. I když se celému této záhadě říká Rommelův poklad, on sám s tím má jen velmi málo společného. Celou kořist totiž nastřádalo tzv. Devisenschutzkomando, jež pouze Rommelovu armádu doprovázelo.

 



www.detecting.org.uk

www.fandango.com

http://thelongestlistofthelongeststuffatthelongestdomainnameatlonglast.com/

www.spiegel.de

Ravík, S.: Poklady mezi námi

 

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Hezkej článek ale na konci 3 odstave máš špatnej letopočet 1843 nemělo by tam být 1943 ? ale to je v poho.

ZAJÍMAVÉ.

montyyy623: dík za připomínku :) jasně, má tam být 1943 :)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru