Jak jsme si skvěle (ne)zatestovali na polygonu

Tak takový příběh se musí stát zrovna nám, když si něco naplánujeme. V neděli jsme se s Nordem dohodli na nějakém společném testování detektorů. Domluvili jsme se na pondělí, s tím, že Nodík dorazí do Uherského Brodu kolem poledního, naložíme stroje k testování a vyrazíme na naše polygony. Plán byl promyšlen do detailů, s tím, že započneme hloubkové testy u Brodu a pak se vrhneme na separaci a pokud vyjde čas, tak přejedeme na náš svahový polygon, kde i něco natočíme na kameru.

Takže vše domluveno, plán testů promyšlen, vše do puntíku naplánované, prostě pohoda, dlouhej kouř. Ale znáte to jak to v životě chodí, člověk míní a život mění, to platí a zásah vyšší moci přijde jako blesk z čista jasna. V pondělí po obědě přijíždí Šimon a vzápětí i Nord. Svěřuji Nordovi své CTxko a další proprietky, které budeme potřebovat na naše testy a ještě rychle se Šimonem odjíždíme na prodejnu obsloužit zákazníka, který si dojel pro detektor. No bohužel, nedorazil zrovna nejlepším dopravním prostředkem, do onoho příchozího ultra deštivého počasí, se zrovna motocykl moc nehodil. Tímto ho zdravým a doufám, že dorazil domů i s detektorem v pořádku. Tak a můžeme vyrazit na testování, jen co se přiblížíme k vozidlu, začalo jemně poprchat, žádná hrůza, jenom maličká letní přeháněčka, takový drobný zahradnický deštík, to přeci za pět minut přejde, vždyť do teď bylo jasno, tak o nic nejde, těch pár kapek vydržíme. Jenže těch kapek nějak neubývalo, spíš naopak, tak co teď. Nord pod tíhou okolností říká,  mám nápad přejedeme ke mně na polygon a  i když pár kapiček spadne, tak se schováme pod moji krásnou zánovní pergolu s polykarbonátovou střechou a případně i pod ní můžeme dál testovat. No, říkám to zní lákavě a ještě tam dostaneme kafíčko od paní domácí, tak tedy jedeme. Naskočili jsme do vozů a míříme směrem na Bílé Karpaty. U obce Bánov, kde jsme vyjeli na horizont, který nám zprvu zakrýval výhled, se nám pomalu zastavil tep, protože se před náma se rozprostíralo naprosté inferno, sodoma a gomora, jinak se to nazvat nedá. Šimon se mě s úsměvem na rtu dotazuje, zda náhodou nejedeme tamtím směrem a ukazuje na to peklo před námi, tak mu s radostí odpovídám, ano Šimi, tak nějak tím směrem máme namířeno, ale to stáhnou ty hory, nicméně jistotu ve svém tvrzení postrádám.

Nato následuje telefon od Norda, který byl už půl kilometru před náma, že mu stěrače nestačí stírat ty hektolitry vody co z hůry tečou a jestli to raději neotočíme zpět na Brod, kde se vyjasňuje. Chvíli zapřemýšlíme se Šimonem a říkám, když už jsme tady tak to dojedeme, ta hrůza nás obejde, takže pokračujeme v cestě na polygon. Pod Rasovou už stojí vyplašení řidiči po krajnici a odmítají dál pokračovat, z lesů se valí bahno a kamení a naše auto zasypává asi tuna  ledového krupobití, nicméně pomalu pokračujeme do cíle cesty. Do cíle už zbývá pár mizerných kilometrů, to už přeci dáme, stejně na kopci odbočujeme do leva a tomu krupobití ujedeme. Ještě si v duchu vzpomeneme na pána co si před chvílí koupil detektor, nasedl na svůj motocykl a vyrazil k domovu. Říkám, ty vole, tak tohle na mašině asi nedá, když mi se tady třepeme jak drazí psy v autě. No potěš, je to tvrdý chlap, já bych se asi posral, motorku někde hodil do křoví a zalezl sto metrů pod zem.

Po chvilce jsme u Norda, ten jako správný hostitel, už čekal s pláštěnkama pro hosty a kafé se také vařilo. Sedli jsme si tedy pod pergolu a smutně pozorovaly jak kroupy bubnují na na tu odolnou polykarbátovou střechu. Po chvilce jsme neslyšeli už ani sebe na vzájem a proto jsme raději stáhli krovky a zalezli do suchého pohodlí Nordova domečku. Popíjeli jsme kafíčko, diskutovali o všem možném, i tom, že sousedovi nějak začíná plavat ten nově vysazený trávník za domem. Nord hrdinsky otevřel dvířka a nakoukl před dům, načež slyším kur.. auta, rychle.

Tak vynořím čumák ze dveří co, že se to dějě a nějak to nepobírám. Kde je do prdele silnice co jsme po ní přijeli a nebyl támhle náhodou most přes tu vaši místní strouhu. No to se mi snad zdá všude je jen nějaké moře, či co. Já si vždycky přál chatu u vody, ale né zrovna teď a tady. Kluci rychle naskakují do aut a přeparkovávají je do svahu nad domem, stihli to za pět minut dvanáct. Po chvilce přichází obrovská přívalová vlna a bere vše co jí stojí v cestě, potulné psy, mostek pod náma, stromy, popelnice, zaplavuje okolní domy a garáže. Takže zcela určitě nějaké to testování nepřichází do úvahy, nějaký čas stojíme jak opaření a nezbývá nám, než čekat v povzdálí. Proud vody je obrovský a byla by sebevražda se o nějaký hrdinský skutek pokoušet. Naproti soused z novostavby vyhazuje pytle s pískem před vchod a my smutně hledíme jak voda zaplavuje vše oklo nás. Tak to je v hajzlu pomyslím si, domů se nedostaneme, pomoct taky nemůžeme, zbývá nám jen vyčkávat. Asi po dvou hodinách se začala situace obracet k lepšímu a voda začala pomalu ustupovat, tok místního „potůčku“ se navracel zpět do koryta, pes kterého vlna odnesla přibehl celý od bahna, promáčený, ale zdravý, jen trochu zmatený, jak to dokázal to nepochopím.

Pozdeji se dozvídáme, že praskla i hráz rybníka nad obcí proto to bylo tak brutální. Naštěstí se nikdo  neutopil, ale majetkové škody, které voda za tak krátkou chvilku natropila docela zřejmě nemalé. Nord se Šimonem se snažili pomoct při uvolňění horního mostku, jenž byl zablokovaný nějakými trámy, které voda přinesla a já dostal za úkol vše zadokumentovat.

No jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, zde platí jen polovičatě, protože ty hory nad obcí tu potopu svým způsobem měli na svědomí. Všem ,kterých se letošní povodně dotkly, přeju hodně síly a do budoucna ať se jim podobné situace vyhnou velkým obloukem.

Hába
Mgr. Oldřich Habrovanský ( Detekt Moravia -Uhersko Brodská pobočka LP)

Video - autor Nord