Nedávno objevená sbírka Olověných rukopisů

Osud židů, kteří následovali Ježíše, je jednou z hádanek historie monoteismu. Nový Zákon nám může napovědět mnohé o dilematech před kterými stáli Ježíšovi nežidovští stoupenci. Při zařazování spisů do Nového zákona, probíhala prudká debata o tom, kolik (pokud vůbec), židovských zákonů a zvyků má být v knize ponecháno.

V případě stoupenců Krista, kteří byli židé jak kulturně tak nábožensky, jsou důkazy nejasné. Lidé zde jmenovaní skutečně existovali. Část Listu Židům, z Nového zákona, je adresována lidem hluboce oddaným tradicím židovského chrámu. Ti uvažovali o tom, jak oběť jejich ukřižovaného Pána souvisí s obětováním zvířat. Dále je tu hrstka odkazů v textech křesťanů, kteří prchli na východ od Jeruzaléma před židovsko-římskou válkou v roce 66 n. l. Jedna zpráva hovoří o exodu k Jordánu po té, co byl křesťanský biskup Jakub napaden na chrámovém nádvoří.

Další osudy hebrejských křesťanů jsou, kvůli křesťanskému antisemitismu a odporu židů ke křesťanství, nejasné. Ve 4. století popisuje krvelačný kyperský biskup skupinu lidí, které označuje kvůli mozaikovému zákonu za kacíře, ale které kvůli víře v Krista nemohli židé vystát. Jako v mnoha konfliktech, ti co stojí každou nohou na jedné straně, jsou oběma stranami nenáviděni.
      
Nedávno objevená sbírka „olověných rukopisů“ může, pokud je pravá, vrhnout více světla na chybějící články křesťanské a židovské historie. Okolo sedmdesáti knih svázaných olověnými kroužky, každá přibližně o patnácti listech, byly údajně nalezeny spolu s dalšími artefakty v jeskyni v Jordánu nedaleko místa, kde se ukrývali hebrejští křesťané.

V současnosti jsou ve vlastnictví izraelského beduína. Jordánská vláda si však vyhradila právo na jejich vlastnictví, jelikož byly před několika lety nalezeny na jordánské půdě. K posílení sporů majitel nálezu prohlašuje, že byly ve vlastnictví jeho rodiny po celá století. Ziad al-Saad, ředitel jordánského ústavu pro památky. konstatuje, že se může jednat o největší nález od nalezení Svitků od Černého Moře v roce 1947. David Elkington, který o „olověných knihách“ píše knihu, jordánskou vládu podporuje v jejím postoji. Upozorňuje, že se jedná o nejlepší možnost, jak mohou být artefakty zpřístupněny vědcům. Oxfordská laboratoř po přezkoumání jednoho rukopisu tvrdí, že olovo může být staré až 2000 let.

Dva britští pověřenci ohledně Svitků od Mrtvého moře, Philip Davies a Margaret Bakerová, míní, po té co viděli obrazy rukopisů a jejich možné spojení s křesťanstvím, že je nutné brát je vážně. Pater Thonemann, oxfordský historik, po té co shlédl fotografii měděné rytiny, pravděpodobně nalezenou spolu s olověnými kodexy, se domnívá, že jde o sprostý padělek. Bohužel zatím nikdo nebyl postaven do pozice soudce a viděny byly pouze zlomky nálezu.
   
Pokud jsou ale pravdivé, říkají nám kodexy nemilý žido-křesťanský příběh. Nachází se v nich spis psaný starohebrejsky, který byl hojně používán židy k ceremoniálním účelům. Text je z větší části nerozluštitelný. Mohl být zašifrován. Popisuje židovský svátek Sukot, který je jak díkuvzdáním sklizně, tak oslavou židovského pobytu v Egyptě. Během festivalu oslavenci mávají palmovými ratolestmi (spojenými vrbovými pruty a myrtou) v jedné ruce a Etrogem, plodem podobným citronu, v druhé. Toto je pramen židům známý. Nelze jej však spojovat s křesťanstvím.    

Židovské svátky si v různých podobách našli cestu do křesťanského kalendáře. Zobrazení a jazyk ze Sukotu se objevuje v mnoha momentech v křesťanských svátcích. V příbězích Kristova narození, pokřtění, proměny Páně a nejočividněji na palmovou neděli, kdy křesťané mávají palmovými ratolestmi (nebo v Rusku vrbovými ratolestmi). Připomínají si Kristův příchod do Jeruzaléma na hřbetu oslice. V křesťanských komentářích k hebrejským posvátným textům je zdůrazněno, že Sukot probíhal během příchodu Mesiáše a také s příchodem všech národů, kteří ho přišli uctít, do Jeruzaléma. Obrazy Sukotu by tedy byly hebrejským křesťanům blízké. 
Nic z toho však neprokazuje spojitost s křesťany. Tyto náznaky mohou být složeny v alternativní teorii, která je podle britského týdeníku obsažena v židovské kronice. Tyto spisy patřily předchůdcům mystické tradice a známe je jako Kabalu. Olověné desky rozpoutaly debatu o odrazech některých židovských i křesťanských prvků. Poukázaly na jejich hlubokou, ale diskutabilní spojitost.