Příběh obyčejného vojáka - hlavním hrdinou v tomto příběhu je můj děd

Kategorie: První světová válka

Píše se rok 1914 a v Evropě propuká válečný konflikt známý jako 1. světová válka. V malé jihočeské vesnici nedaleko Písku žije mladý rolník Karel se svou rodinou. Je právě začátek července a na polích začínají sezónní práce. Zpráva o atentátu na rakouského arcivévodu a následníka trůnu se po vsi šíří jako mor a osud mnoha chlapů je právě zpečetěn.

Na svatého Bartoloměje (24. srpna) sedlák žito zaseje. Karel právě slaví své 18 narozeniny. Léto bylo suché a teplé a tak je podzim v plné práci. Zde poprvé zasahuje válka do rodiny mladého Karla a strašákem se stávají probíhající odvody rekrutů. Odvody se konaly každoročně v březnu a v dubnu. V případě potřeby však byly odvody vyhlašovány dodatečně a proto v listopadu 1914 byli dodatečně povoláni k odvodu dosavadní neodvedenci do věku 35 let.

Obsílku k odvodní komisi do Milevska dostává i mladý Karel. Je odveden. Odvod na vojnu býval důležitým mezníkem v životě každého dospívajícího muže. Před odvodem se nechávali mladí rekruti na památku fotografovat. Píše se březen r. 1915 a mladý Karel rukuje k 11. pěšímu pluku do Písku a s celým plukem ihned do rakouského Salzburgu.

Odvedenci  po příjezdu do Salzburgu zašli do zámecké restaurace. Popili na rozloučenou a poprali se s rakušáky. Druhý den dostávají informaci o okamžitém odjezdu na ruskou frontu. Všichni se dají ještě hromadně vyfotografovat. Bylo jich přesně 146 vojínů písecké „marškumpanie“ 11. pěšího pluku. Před odjezdem ještě Karel stačil poslat tuto fotografii rodině se zprávou, že odjíždí do 1. linie na ruskou frontu.

Ihned po příjezdu byl 11. pěší pluk písecké marškumpačky napaden donskými kozáky. Karel, jenž byl zvyklý od mládí na koně a krávy, věděl co má dělat. Proti koním se bránil puškou, kterou držel za lauf, aby na něj kozáci nedosáhli šavlí. Přesto přišel o ukazovák a palec na levé ruce a dostal průstřel ruky a nohy.

Z celého pluku přežili jen čtyři vojáci včetně Karla a ti byli ihned vzati do zajetí. Rodina obdržela úmrtní list.

Karel byl dán do vesnice Gornostajevka u Oděsy na práci k donskému kozákovi Šimanovskému. Karel, jenž byl od mládí zvyklý na tvrdou dřinu na polích a rozuměl všem pracem a dobytku se Šimanovskému velice zalíbil. Postupně si ho rodina tak oblíbila, že se ze zajatce stal málem rodinným příslušníkem. Šimanovský mu totiž po letech dobré služby nabízel svoji dceru a pokud zůstane i statek s celým hospodářstvím. Karla však táhla domů láska k rodině a k rodné vlasti.

Když německý červený kříž vyhlásil konkurz na převoz zajatců, byl Karel s delegací zajatců na návštěvě u později popraveného Trockého v Oděse. Zde dostali „bumášku“ s razítky, na kterou odcestovali vlakem do Vladivostoku. Po dlouhé cestě zpět do vlasti se Karel konečně na vánoce r. 1921 dostal domů a objal se s rodinou. Zde už ho nikdo nečekal, neboť od r.1915 měli schovaný jeho úmrtní list.

Když vstoupil do domu, všichni se v první chvíli zalekly ale radost ze setkání s mrtvým synem byla poté nepředstavitelná.

……………………………………………….

Karel se v roce 1930 oženil a měl 3 děti. Prožil šťastný život na malé vesnici obklopen rodinou. Zemřel náhle v červenci r.1971.

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Krásný příběh ;-)

Moc pekny, dekuju! ;-)

V březnu 15 se mohl v Solnohradu potkat s mým pradědou :-)
Ten ale takhle barvitou válečnou anabázi nezažil.
Moc pěknej článek.

Namor : Píšeš cituji -,,Obsílku k odvodní komisi do Milevska dostává i mladý Karel´´
Já jen pro zajímavost , že rekruti z okresu Milevsko spadali pod okresní doplňovací velivelství v Benešově.Proto je mi divné , že rukoval do Písku. Co já se dočetl tak rekruti z okresu Milevsko rukovali k 102. I.D v Benešově.

Parádní čtení. :-)

To george: třeba měl štěstí a nezažil táborské kasíno :-D Na táborských to vypadalo jako před první válkou ještě v roce 1993 :-D

georgetuma - opravdu netuším.
To co znám z vyprávění jsem v článku použil.Hodně věcí jsem psal z hlavy a tak nějak po „selsku“ :-)

Děkuji všem za hodnocení.

Původně měli být v článku doplňující informace k fotografiím, ale už se asi nevešli.
Tak info hodím sem do reakce pod článek.

Fotografie od zhora - dolů:
foto č.1 - děda Karel s polním kurátem
foto č.2 - vojáci 11.pěšího pluku z písecké „marškumpačky“ v počtu 146 mužů na poslední
společné fotografii v rakouském Salzburgu těsně před odjezdem na ruskou frontu.
foto č.3 - samostatná fotografie Salzburg březen 1915
foto č.4 - donský kozák Šimanovský s manželkou Marty. Fotografii dostal Karel na památku.
foto č.5 - radostné setkání s rodinou v lednu 1922 u fotografa v Milevsku
foto č.6 - u odvodu v Milevsku listopad 1914

Jojo, jak jsem zjistil tak můj děd se jim na to válčení vykašlal a nechal se v Rusku zajmout pro jistotu ihned. :-D Na válku pak vzpomínal jako na krásná léta strávená na statku, kam byl přidělen.

Hezké čtení a super fotky ;-)

Velice zajímavý článek.Musel tam být masakr, na té frontě .

Pěkně napsaný.A jsou známy případy kdy jako zajatci byli jediní použitelní chlapi v dědině.A než se vrátili tak tam splodili spoustu dětí. :-)

Jedním slovem super :-D

Děkuji všem.
Jsem opravdu rád,že se článek líbí.

Pěkný čtení ;-)

Hmm..pekné 8-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru