Archeologická pohádka...

...bohužel však se špatným koncem.

Bylo jedno malé království a v něm se archeologové i jejich brigádníci měli co ohánět. Stavělo se o sto šest, tu se koplo, tam se hráblo a tak se na světlo boží dostalo občas i to, co by jinak zůstalo skryto snad na věky.  V pohádkách se to slovo neobjevuje, ale dnes se tomu říká boom, čili v naší pohádce boom stavební.

A tak došlo k tomu, že doslova na jednom plácku byl objeven starý vodní příkop, hřbitov odpadlíků od církve všeobjímající a univerzální, dále pak zahloubený dům či jakési provizórium z počátku vzniku hlavního městečka onoho malého královstvíčka a pak také základ jedné z bran z počátku novověku (z 1. pol. 16. stol.), kterou se vstupovalo do města a která byla za starého mocnářství stržena i se zbytkem hradeb, aby bylo městečko krásnějčí, páč měl na přátelskou návštěvu přijet samotný císař pán. Všechno to objevené bylo řádně vyzkoumáno, zdokumentováno, co šlo vyzvednout a zachránit, bylo vyzvednuto s zachráněno a to ostatní, to vzal čert. Vlastně ne. To bychom satanášovi hodně křivdili, neboť nelze všechno svádět na čerty. Skutečně téměř vše padlo za oběť onomu neuchopitelnému stavebnímu boomu, protože se stavělo na místě vodního příkopu, na místě hřbitova i na místě, kde stála zemljanka. „Něco by se ale přece jen mohlo zachránit a uchovat pro generce budoucí, ne?“ ptali se archeologové sami sebe. A jak se tak bezradně rozhlíželi kolem „No ano, zbyl nám přece ještě ten základ staré brány a ten by mohl zůstat zachován“. Jenže nastal problém veliký, převeliký. I na tom místě se mělo stavět a projekt nepočítal s tím, že bude objeven nějaký základ staré brány, ač se na tuto možnost již dopředu upozorňovalo, protože se vědělo, že tam brána stávala. Navíc členové hutě stavební namítali, že není přece vůbec jisté, že to je základ staré brány. „Co když to je něco daleko mladšího?“ ohrazovali se. A teď babo raď. Bohužel žádná baba nebyla zrovna po ruce a tak se přímo na místo dostavila komise. No, co vám budu povídat. To byla sešlost, radost pohledět. Ani jsem je nestihl spočítat, tolik jich tam bylo. Konšelé, úředníci, podúředníci a stavitelé v oblecích, dámy v kostýmcích, i pan architekt přišel, archeologové  a další jiní odborníci, v džínách a vytahaných svetrech, i z jiných krajů, aby posoudili, zda ten základ je skutečně starý. A přišlo se na to, že skutečně je. Tedy pokud jsem dobře pochopil, s určitotí hraničící s jistotou. Archeologové a památkáři se rozplývali - „Ó, schön, wunderbar, beautiful, splendid.“ No, byl to pohled pro bohy. Zatímco odborníci se usmívali, členové cechu zednického se jen stěží do úsměvů nutili, snad jen ze slušnosti a zdvořilosti.

Obě skupiny se dohodli, že se dohodnou a než se dohodou, ať pány stavitele ani nenapadne, aby se toho základu byť jen dotkli. Uváhy byly asi takové: Zbourat a na místě dál podle plánu stavět nebo zakomponovat do základů nové stavby a to tak, že by se ta nepříjemná věc překryla betonovou deskou, zůstala by zachována, ale zrakům veřejnosti skryta. Toto kompromisní řešení by muselo ale zaplatit to malé chudé královstvíčko a přišlo by ho to bratru asi na dva šťavnaté melouny. Cizokrajné a drahé ovoce.  Ale než rozhodneme, tak nesahat a nebourat, jinak ty ty ty a bu bu bu!!!

Nastala krutá a tuhá zima, sněhu bylo, i nějaký ten mrazík dal o sobě vědět a tak se stejně stavět nedalo a královstvíčko žilo v klidu a míru. Zdálo se, že zlí stavbaři zlobit nebudou. Co se dělo v zákulisí bohužel nevíme. Ani podrobnosti o dalších diplomatických jednáních nám nejsou známy. I přišlo jaro a s ním obleva. Zmrzlá zem povolila a roztál i led na naftě v nádržích stavebních strojů. A že bylo hezky a ptáčkové tak krásně zpívali, oslavujíc pomalý, ale jistý příchod jara, vydal se do ulic i archeolog,  aby se nadýchal čertvého vzduchu a vstřebal tu krásnou atmosféru, která se vůkol linula. Byl šťasten a bylo skoro jaro. Žádné štěstí však netrvá věčně. Štestí archeologovo trvalo jen do té chvíle, než ho jeho kroky zavedly na staveniště, kde na výzkumu s ostatními kolegy a brigádníky prožil stovky hodin za každého počasí. Základ středověké brány byl pryč. A to je ten špatný konec této pohádky. Kde se stala chyba a kde se to zvrtlo? Nevíme? Ať je to jak chce, královstvíčko přišlo o jednu ze svých unikátních památek.

Na první fotografii, ta část s nádechem do zelena, je zbytek základu středověké brány. Další probarvená část je pravděpodobně součást tehdejšího opevnění - barbakán. Díky sněhu a blátu to není moc vidět, ale když bylo sucho a vše bylo pěkně začištěno, působilo to impozantně a zajímavě.

Inoboediens

 

 

 

 

Archeologická pohádka...

Archeologická pohádka...

Archeologická pohádka...

 

 

 

Komentáře

Kdo má peníze, má moc a kdo má moc, ten může úplně všechno. Víc se ani říci nedá.

Je to hnus a potom nám někdo chce něco zakazovat!

moc hezky jsi to napsal...

Klasika, podobné "kompromisy" bohužel nejsou výjimkou a povídání našich "příhod z natáčení" z naší praxe by vydalo na pořádné posezení. Takhle to prostě bohužel chodí:(

hezky napsáno.jenom škoda že to království nechtělo zachovat kus svý historie.

Ten kdo tohle naridil a ma na svedomi zasluhuje trest nejvyssi,ale jak se rika:Bozi mlyny melou pomalu ale jiste,stejne uz do smrti spat klidne nebude..Jinak moc pekne napsana pohadka,skoda toho maleho kousku zbytku kralovstvicka.

Pohádka se špatným koncem..........., ale moc pěkně napsaná. A kolik je asi případů, kdy stavbaři nic nenahlásí a pokračujou dál?

To Aurumann a Vlk: Většina stavařů má z podobných věcí spíš legraci, protože pokuty udělované památkovými úřady jsou relativně nízké a tudíž lze říci, že se v zásadě "vyplatí" udělat to takhle:( Podobných případů jsou řádově desítky ročně, možná i mnohem víc, neviděl jsem statistiku. Ne každé město má svého archáče, který může stavební činnost ve starém centru neustále sledovat - dojíždějí tam třeba pověřené osoby ze sousedství a pak mohou podobné zásahy do země poměrně snadno uniknout. Je to stále stejné - pokud tu nebudou lepší zákony ochraňující zájmy společnosti (a jím zachování historických památek beze sporu je), budeme si minulost nadále bagrovat a vozit na skládku. Podotýkám, že archeologické výzkumy v ČR stojí investory stále menší částky než v jiných státech vyspělé Evropy.

HAndreas, nevím, ale proč má archeologický výzkum platit investor? Sice je možné, že tady ty výzkumy stojí investory méně, ale nejsou v zahraničí nějak kompenzováni, nebo dotováni jinak? Nebo nedostanou potom z těch nálezů nálezné? Mě totiž selským rozumem furt nevychází, když bude nějaká malá firma stavět třeba malou provozovnu a ejhle, ono tady archeo nález a teď to budou archeologové třeba rok zkoumat a ošetřovat. Stavba zastavená, investor zadlužený, nemá kde začít podnikat.......

Ještě k dobru dávám tento svůj komentář. Ať si ho přečte pouze ten, kdo má odolnější nervovou soustavu. Ale na podobná vyjádření úředníků jsme v našich luzích a hájích zvyklí. Když se archeolog dotázal Městského úřadu, odboru výstavby, oddělení státní památkové péče na to, proč byl zničen archeologický nález a tím mimo jiné znemožněn i odběr potřebných vzorků, bylo mu odpovězeno toto:"Pokud jsem dnes na místě samém viděla správně, tak došlo k tomu, že pozůstatek základu byl rozvolněn, nikoliv zatím odstraněn, tudíž se domnívám, že odebrání potřebných vzorků je stále možné."

To Krokodill: Zahraniční praxi bohužel neznám, každopádně v tom asi budou dál než my. Každý investor v ČR má šanci, než začne řešit svůj záměr, nechat si zjistit, jestli na pozemcích, kde staví, hrozí riziko porušení archeologických situací. Taky může začít provádět zemní práce už při udělení územního rozhodnutí, takže my můžeme zkoumat už s předstihem před stavbou a ušetřit mu alespoň nějaký čas. Co se týče malých firem, chápu, že to pro ně může být problém, faktem ale je, že to v jejich případě nebývají výzkumy na rok:) , takovéhle lhůty se v naprosté většině týkají opravdu velkých staveb a na ně navazujících plošných výzkumů nebo výzkumů ve městech, kde jsou složitá souvrství atd. Rozhodně ale existuje problém v památkovém a stavebním zákoně - sice nařizují stavebníkovi strpět výzkum, ovšem kompenzace v podobě umožnění posunutí termínu stavby (když jsi dodavatel X pro firmu Y a díky výzkumu nestíháš), nějakou tu dotaci nebo třeba úlevu na daních tu bohužel pokud vím nemáme. V tomhle to osobně beru tak, že je to tak trochu jednostranný diktát od státního aparátu ("zaplať to a po nás nic nechtěj"). Přitom ochrana památek je v zájmu státu a tedy proč by stát nemohl člověka-podnikatele tak trochu motivovat k zodpovědnějšímu přístupu. Jak vidíš, nemám na to ortodoxní názor, osobně bych byl všema deseti pro to, aby se v tom stát více angažoval. Bohužel asi nebude:(

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru