Dnešek obzvlášť povedený

Zdravím obec hledačskou!

Noc ze včerejška na dnešek jsem téměř nespal. Ještě ve čtyři ráno jsem byl vzhůru. Snad za to mohlo pozdně večerní silné kafe v kombinaci s určitými problémy a starostmi a možná i těšení se na následující mrcas. Až nad ránem se mi podařilo na chvíli usnout, ale kol osmé jsem už byl na nohou. Hlava mi třeštila, naštěstí Ibalgin byl po ruce, ale nechtělo se mu hned zabrat, tak jsem ještě absolvoval ledovou sprchu na probrání. Dopoledne to prostě vypadalo všelijak, jen ne na pěknej a povedenej den.
Kolem půl dvanácté jsem vyrazil do jednoho náhodně vybraného lesíku hned za vesnicí poblíž našeho okresního města. Jen jsem zabočil na úzkou polní cestu vedoucí k lesu, další šok. Policejní auto a zašití dopraváci. Lekli jsme se všichni. Ale uvolnili mi cestu a tak jsem dojel až k závoře na kraji lesa.
První půl hodinu jsem nacházel jsem samé alobaly, dna z brokových nábojnic a další šmejdy a pak najednou malej stříbrňáček. Radost veliká, nálada se mi hned spravila a tak jsem pokračoval v dalším hledání, ale s vědomím, že to lepší jsem si už dnes asi vybral. A tak jsem brouzdal po lesních svazích nahoru a dolů a tak všelijak, ale z hlediska nálezů to už byla celkem bída. Běžné mincičky, nějaké knoflíky, podkova, svazek s mnoha klíči a dokonce i s klíčem od auta. Pod jedním pařezem v hloubce cca 20 - 30 cm po prvním nesmělém tenkém zapípnutí jsem ještě vykopnul větší minci se silnou krustou. Napadlo mě, že by to mohl být šesti krejcar, na který stále čekám nebo ta větší verze tří krejcaru či něco takového podobného. Pro jistotu jsem ještě prohledal blízké okolí, ale už tam nic nebylo. A tak jsem ještě v duchu poděkoval Velkému Mrcasovi aspoň za tu velkou krejcarovou minci a pomalu kolem pátém odpoledne se vlekl k autu. Snad za to mohlo dusno a únava, nebo moje celková malátnost a zpitomělost po té brutální noci, že jsem nepostřehnul, že kolem tohoto popisovaného nálezu není něco úplně v pořádku.
Doma jsem ty mince a knoflíky dal do umývadla a po další ledové sprše, jsem se dal do jejich základní očisty. Ze zvědavosti jsem jako první vzal tu větší minci. Starý zubní kartáček, trocha mýdla, pár tahů po jedné a druhé straně mince, opláchnutí a pak šok. Podlomila se mi kolena, rozklepaly ruce a tep se značně zrychlil. Místo toho, aby se po prvním omytí začala objevovat zkorodovaná měď nebo zelená patina, vykoukla na mě barva stříbra. A pak mi to docvaklo. Pražák!!! Musel jsem si jít na chvíli sednout a pak si dát čtvrtku slivovice.
Až jsem se trochu zklidnil, dal jsem minci oschnout a poté jsem se pustil do vizuálního průzkumu. Mince je těžká, pravidelná a masivní. Ražba je asi velmi kvalitní. Na fotkách to není vidět, ale kontury ražby prostupují z krusty ven, takže je předpoklad, že mince bude velmi zachovalá. Navíc si všimněte, že vůbec nemá ošoupané a ztenčené okraje, ale silné, ostré a také pravidelné. Jestli je to skutečně pražák, tak bude asi naprosto zachovalej. Ta silná krusta mě utvrzuje v tom, že to bude původní ražba a ne nějaká novoražba. A pokud to pražák je, tak po dvou a půl letech hledání, můj první. Normálně mám strach ho očistit, protože až to udělám, tak mě asi švihne a přijede pro mě záchranka. Holt, někdo si odbyde adrenalin již na místě nálezu, já si to nechal na doma při mytí.
Inoboediens