Na největším keltském hradišti u nás

Nad Zbraslaví na ostrohu Závist (369 m n. m.) jsou pozůstatky keltského hradiště. Ostroh byl osídlen již v době kamenné. Kolem roku 500 př. n. l. (v archeologické terminologii doba laténská) zde bylo založeno keltské oppidum (výraz pochází z latiny), doposud největší nalezené keltské město u nás. Jeho valy byly 9 km dlouhé a ochraňovaly vrchy Hradiště a Šance (Wikipedia – šance = šance, val, opevnění), oddělené břežanským údolím. Před valem byl až 10 metrů hluboký příkop. V době největšího rozkvětu byla Závist na vrchu Hradiště se Šancí spojena náspy překračujícími břežanské údolí. Šance byly vždy méně významnou částí hradiště Závistí, takže zde nikdy nevznikly kamenné stavby. Do města, které bylo čilým obchodním centrem, se vcházelo několika branami. Oppidum zaniklo v 1. stol. n. l. při příchodu Germánů a později bylo osídleno Slovany. Jeho územím prochází naučná „Keltská stezka“, která měří asi 2 km a má 11 zastavení věnovaných období keltskému osídlení místa. Archeologický průzkum započal roku 1963 a skončil o řadu let později, odkryl základy kamenných budov. Místo však bohužel nebylo dostatečně zakonzervováno, a dnes opět zarůstá vegetací. (Tolik praví turistický průvodce Marek Podhorský: Okolí Prahy, vyd. Freytag & Berndt, Praha, ISBN: 80-86236-45-5)

Poprvé jsem tam byl na popud kamaráda před nějakými 20 lety, to ještě byly vykopávky krásně vidět, vedle archeology natažených „tibetských“ fáborů jsme si já s manželkou a on s přítelkyní pekli buřty. Původně jsem si chtěl vyrazit s detektorem „někam“. Když mi moje současná partnerka řekla, že si uděláme výlet, ať si tedy ten detektor vezmu, jsem se po jedné předchozí zkušenosti pro jistotu zeptal kam, musel jsem jí vysvětlit, proč svůj chtíč po hledání musím tentokrát oželet. Zklamán jsem však rozhodně nebyl. Počasí se vskutku vydařilo (viz fotografie), jeden náhodně kolemjdoucí místní patriot nás správně navedl – nahoru buď strmě po žluté (hned za Zbraslavským mostem doprava), nebo okolo „daňka“ po mírněji stoupající zelené. Dokonce nám řekl, že vykopávky byly před nějakými deseti lety opět zaházeny, kvůli vykradačům. Šli jsme tedy do krpálu po žluté, šlo to rychleji, po temeni kopce pak ještě asi kilometr od kamenného altánu, odkud je krásný výhled na Vltavu, Zbraslav, až k radotínské cementárně a na protější kopce ohraničující obzor. Na Akropoli (tímto názvem se označuje vlastní hradiště) je pod přístřeškem sada informačních tabulí, popisujících vykopávky a jejich postup, včetně podrobností o vlastním hradišti, jeho geografii, v té době pěstovaných domácích zvířatech apod. Informace, poskytnuté na těchto tabulích, jsou však bohužel laikům téměř nesrozumitelné, vyvedené v řeči archeologů, včetně nákresů, mj. nikde se na mapkách nevyskytoval nápis „Vy jste zde“ s nezbytnou šipkou. I tak však to byl zážitek skvělý, který rozhodně stojí za doporučení – nejsem senzibil, ale v brzkém slunném téměř zimním odpoledni, vrhajícím dlouhé stíny plasticky prokreslující celou scenérii, opticky zvyšujícími všechny ty valy a vyvýšeniny, jsem se cítil na této Akropoli vskutku skvěle. Keltové si prostě uměli vybrat. Jen jsem dumal nad tím, jestli neměli stále žízeň – i kdyby se dole u Vltavy napili, až přepili, po té strmé cestě nahoru museli všechno vypotit. Asi si ale uměli i s tímhle poradit, protože na jedné z jedenácti informačních tabulí jsou vyobrazeny studny a jímky na vodu. Také tam bylo uvedeno, že na polích okolo hradiště na náhorní planině je prozkoumáno snad jen 3,5 ha z celkových 35 ha.

Cesta zpátky po zelené je příjemná, navíc končí miniaturní, ničím neohraničenou zoologickou zahradou s divočáky, kánětem, puštíkem, výrem, dalšími exoty, a – oním daňkem. Rozhodně doporučuji shlédnout, hlavně to keltské oppidum, bez detektoru. Mj. je to velmi navštěvované místo, po cestě jsme potkali snad 50 lidí. Kromě toho jsme našli letošní podzim jediné houby – tři bedly. Tedy doufám, že bedly...

Vox