Osteinsatz 1941-42

Podle te zadni strany to vypada,ze je to postribrene.

ne má to i punc 900 pod značkou porcelánky

p. Velkej kamaráde, pěkná věc, áno to ryzostní číslo vidno, meissen ozaj pekná

Usuzoval jsem podle tech skvrn.Kazdopadne to bude orisek.Zkousel jsem vseveda a nic kloudneho z neho nevypadlo.

Pekné totok....

Krásná věcička kamaráde

Pěkná práce

Když se zadá " Meißen porzellan anhänger " tak vyskáče spousta pškných věciček, ale k tomuto se nějak neznaj

Diblice...to je divný ty by nejradši vůbec vymazali minulost celou natož tuto

Pékná věcička

...možná nějaký pamětní na Ostfront?...DRK?...

Možná je to jako vyznamenání.Kolega před lety našel sudeťáka a v něm talíř za bombardování
Moskvy vyroben v Míšni .

Děkuji za názory.Ano je to něco zajímavého už jen vzhledem k tomu že je o to nějaký podezřelý zájem
Osobně si myslím že si to jeden člověk těžko nechal v Míšni udělat myslím že to byla zakázka více kusů možná jak píše Habi něco jako takové vyznamenání za tu strašnou situaci v Rusku v přelomu let 1941/42 /vždyť i pro vojáky udělali zmrzlý maso 41/42 že../Navíc vybrat si k tomu míšeňský porcelán zasadit to do stříbra to není jen tak.Určitě by to nějaký "no name" zlatnictví udělalo za mnohem méně.Myslím že klíčem bude to VE 635 ale zatím nic.
Kontaktoval jsem dvě muzea v Německu ale ty jsou furt jak nablblý a mají problém na cokoli co se třetí říše reagovat..holt ztracený to národ.Známému Hatschekovi z Videňského muzea jsem to neposílal tam se věnují primárně Rakousko-RaKousko/uhersku ale možná později mu to taky pošlu.Samozřejmě když se něco dozvím hned dám vedět.

Je vidět, ze je nález v dobrých rukách 👍

Jsem zvědav,zda to dohledáš,zajímavé

Zdravotní sestřička budeme jí říkat třeba Herta se přihlásila dobrovolně.Měla někde na vychodní frontě svého snoubence Heinricha a brala to jako svou povinnost vůči vlasti pomáhat raněným vojákům bojujícím za svoji i její zem.Po napadení Sovětského svazu když se stroj začínal pomala zadírat a na frontě přibývalo více a více raněných vojáků a bylo potřeba více zdravotního personálu se naše Herta přihlásila jako dobrovolnice a za pár týdnů už cestovala vlakem do daléké neznámé země.Díky propagandě měla asi zkreslené představy a možná si představovala svoje nasazení v nějaké místní nemocnici.To se jí ze začátku také podařilo a začátkem října 1941 dorazila do města Kijev kde nastoupila do místní nemocnice.V nemocnici to byla klidná práce jenže neměla dlouhého trvání.Koncem září zahájila německá armáda operaci Tajfun a Herta byla přeřazena blíže k linii do města Charkov.Tam už poprvé viděla hrůzy války v plném rosahu.Ani tady však dlouho nevydržela.Bylo potřeba personálu do polních praporů a polních nemocnic a tak byla přřazena k praporu u města Orel.Tam už se plně setkala s realitou války.Vše se zhoršovalo neuspěchem před Moskvou a navíc začátkem prosince udeřili mrazy jaké sami sověti nepamatovali.Do nemocnic tak příbývali nejen vojáci ranění,znrzačení ale vojáci vyčerpaní s omrzlinami mnozí z už tak rozlezlou gangrénou že ani amputace nepomohli.Mnozí úmírali už jen proto že už dál nemohli.Strašná tvář války o které možná Herta neměla ani ponětí a ted se stala jejím každodením údělem.Jenže Herta byla dobrá dcera svého národa snažila se pomáhat ze všech sil tišit utrpení umírajícím a večer když jí nikdo neviděl v koutku hořce plakala aby zase ráno mohla pomáhati dalším trpějícím,silná a odhodlaná.Bylo to možná 8.prosince kdy do nemocnice přivezli Ericha s těžkými omrzlinami nohou.Nešlo nic jiného dělat než nohy pod koleny amputovat.Erich byl sice už starší voják na ledacos zvyklý ale ztráta končetin ho velmi zasáhla.Tak se nějak stalo že si ho Herta všimla možná jí znepokojovali jeho dlouhé pohledy do prázdna provázející černé myšlenky.Poprvé na něj promluvila tak trochu jinak než zdravotní sestra.Herta si s ním povídala,Erich měl ženu dceru a syna který také bojoval na východní frontě.Když měla Herta večer trochu klidu chodila si s Erichem povídat.On byl asi první komu opravdu řekla co tady prožívá o proplakaných nocích o smrti a utrpení.Erich jí poslouchal a ona cítila v jeho odpovědích podporu a uznání.Jenže v půlce prosince zahajila Rudá armáda protiútok a Herta a někteří pacienti byli opět stažení do Kijeva.S Hertou se tam dostal i Erich.Pobyl ještě pár dnů v kijevské nemocnici.S Hertou se z nich stali přátelé a Hertha měla největší zásluhu na tom že se Erich do vlasti vracel zase jako otec a manžel a dobře si uvědomoval že nebýt Herty možná by to bylo vše jinak.Možná by své dno tehdy vyřešil radikálně.Byl Hertě vděčný. Herta na tom byla podobně ale asi mu to nikdy neřekla.Jednoho únorového dne odjel Erich zpátky domů.S Hertou si slíbili že až Herta dostane na dovolenou že se sejdou.V létě roku 1942 Herta odjela na dovolenou zpět do Německa.Navštívila rodiče i rodiče Heinricha o kterém z východní fronty nepřicházeli žádné zprávy.Ke konci dovolené se rozhodla navštívit i rodinu Ericha V.Bylo to emotivní setkání Erichova žena Hertě poděkovala za záchranu manžela a otce a ani Erich se neubránil slzám.V pokoji si hrála Erichova 8 letá dcerka.Když se blížil konec návštěvy a rozloučení Erich vytáhl krabičku a podal jí Hertě.V krabičce byl dopis v něm stálo děkuji za vše V.Erich a medailonek na krk udělaný na zakázku na vzpomínku na tu strašnou zimu 41/42 na východní frontě.Herta po dovolené odjela zpátky na frontu do Kijeva.Vždy když psal domů psala i Erichovi a i on jí psal dopisy na frontu.Herta už se na přední linii nedostala a zůstala v nemocnici v Kijevě.Tady by příběh medailonu mohl skončit...Jenže neskončil.3 listopadu 1943 dopadli první dělostřelecké gránáty a letecké bomby na Kijev.Během bombardování byla zasažena i nemocnice.Začala evakuace raněných i personálu.Druhý den byla německá obrana prolomena a začal ůstup a zmatek.Poté do města vjeli Rybalkovi tanky.Tělo Herty našel v ruinách nemocnice voják Rudé armády přivolal zdravotníka bohužel Herta už byla mrtvá.Její rodina ani Erich se od ní už dopisu nedočkali.Voják sejmul Hertě z krku řetízek z medailonkem a podal ho zdravotníkovi.Další cesta tohoto medailonku je propojena cestou 1.ukrajinského frontu.Vedla stovky a stovky kilomtrů přes Polsko,Německo,Berlín až ku Praze kde se dočkal konce války.Pár kilometrů za Prahou ale jeho pouť na dalších 75 let skončila...

- p. Velkej badateli a spisovateli, jako bych tam byl.....
- četba na jeden dech, krásně ste to sepsal

Super👍

krásné ranní počtení... lepší než ranní sex....... ne kecám, to ještě ne

super,ale jak jsi toto vystopoval je mě záhadou

až na konec kdy opravdu to jsem dotáhl nějaký rudoarmějec ze 4.gardové tankové armády /součásti 1.ukrajinského frontu/je to fikce

tvl,kámo jseš fakt dobrej, to je příběh k artefaktu ! Normálně jsem tomu věřil, i když
červík pochybnosti vrtal

Parádní všechno kolego

Přátelé drazí máme tady první posun. Bohužel to totálně ničí mojí povídku o jednom vyrobeném kusů Ale jak jsem psal ze začátku tě kusů bylo vyrobeno opravdu více. Viz fotografie kterou přikládám. Teď ještě čekám na odpověď od největší kapacity jednoho univerzitního učitele který sepsal i knihu jedinou která se zabývá červeným křížem na Východní frontě. Protože stále nevím co znamená to VE 365. Věřím že pan profesor mi k tomu také něco napíše kluci z german military.com také odepsali byli vstřícní ale ani nevěděli o co se jedná. Tady je důkaz že to asi něco oficiálního bylo jenom uděleno v omezeném množství.

naopak,povídka byla a je vynikající.Artechakt má příběh a zajímavý

Jj,čtení parádní

Pěkný! Tyhle záhadnosti mám rád, protože dávají tolik prostoru fantazii

V cisle mas prehozenou 3ku se 6kou.

tak je to již oficiálně zdokumentované.... příběh sice zhasl ale pěkně se četl a představivost s fantazií pracovala....

www.lovecpokladu.cz/klub/a/osteinsatz-1941-42-ve-635-21064?_fid=3m0j#posts-heading

Ahoj

Omlouvám se, že používám překladač...

Mám ve své sbírce dva tyto přívěsky a také fotografie přívěsku, který se nosí!

albertcher
Thank you very much for the email.
Peter