Podivná věc, kterou si neumím vysvětlit.

Myslím na tebe kolego

Tak dík,r´d na to mrknu

rád na to mrknu

Myslím, že něco zvláštního zažije každý, kdo chodí hledat. Nestává se mi, že bych ztrácel orientaci, ale na jednom rozlehlém místě se mi to stává, navíc na určitém místě v tomto prostoru se mi pravidelně vybije před hledáním nabitá baterie v mobilu. Jednou jsem našel místo dávných bojů. Při odchodu z tohoto místa jsem si udělal fotku, tehdy ještě na kinofilm a po vyvolání je na fotografii jakoby oparová koule ve které je zřetelně vidět několik očí, které jsou různě v té kouli umístěny. Negativ je v pořádku a zcela bez kazu. A mohl bych pokračovat. Ano, také jsem přesvědčen, že jsou věci mezi nebem a zemí a je potřeba se s tím v pokoře smířit.

Tyve a to chtel kamos zustat prez noc pod sirakem na Michalsbergu u ML. Historie nedohledatelna. Kopec celej prokopanej buh vi jak dlouhyma tunelama, do jedny sachty jsme vlezli a hned za 2. zatackou to vzdali, ze je to desivi. I kdyz to stejne asi budou sjety mimozemstani s Waltem Disneyem a Bushem ,.) Ale vitr z nich mam taky. Jednou jako kluci jsme sli posledni z bobovacky pod kopcem kde radil nakej loupeznik, a donutil nas zdrhnout krik z upati kopce a postava ktera tam prechazela, videli jsme to vsichni 3, i kdyz strach ma velky oci a davova psychoza taky . Jo kdo vi co vsechno vnimat dokazem a co ne.

Zdravím - není les jako les - v některém se cítím uvolněně a nadšením krásné přírody a v některém ,když člověk vstoupí a začne mít divný svíravý pocit - v lesíčku kam dost často chodívám s partou nebo s kolegou partákem , kde jsme už toho dost našli a minulostí je hodně bohatý z duvodu poznání nalezených artefaktu a navíc tam jsou staré vojenské bunkry - ruiny - stávali tam lágry ještě za RU dřevěné stavení taktéž samé prohnilé trámky , občas nějaká kost buhví od čeho - nálezy prostě všeho druhu od vyznamenání po stříbrnáky odznaky munice a mnoho dalšího - nepřipadal mi lesík nějak zvláštní i když fantazie někdy zapracovala co se tu muselo dít před válkou za války a po válce a buchví co předtím - jsou tam zákopy kde ještě vyčnívají dřevěné kulatiny omotanými silnými dráty někde zakotveny zarostlé chroštím - také to je bývalí muničák - kde se kolem zákopu válí střepiny ruzných velikostí - málokdy tam jdu sám, ale jak jsem tam rychle přišel také jsem brzo musel odejít - bylo bezvětří odpoledne ze všech stran jsou pole , kde jsem začal hledat a skončil v lesíku a ten svíravý pocit jsem měl okamžitě , kdy se les choval až nepředstavitelně klidně jelikož celý les je prorostlí křovinama . Ani jsem nebyl tak daleko a měl jsem pocit nějakého mžiku pohybu zřejmě zapracoval 6 smysl, měl jsem strach se otočit s tím že jestli ještě jednou tak pujdu do to a prozkoumám , protože v uhlu tak 30 m jsem vyděl jak se ohýbá větev tak něco přes metr sylný na malíček a prohnul se špičkou skoro k zemi a zase se rovnal a to docela pomalu , přesto vše okolo uplně v klidu, musel jsem tam jít a přesvědčit se že tam není nějaké zvíře a to jsem tam šel ,když už se to opakovalo 3 krát asi minutu po sobě - přesto jsem zkoumal větývku která byla na hmat pevná - vnitřní pocit byl už na infarkt a čekal jsem nějaké vybafnutí odkudkoli před odchodem jsem spatřil opět jiný asi 20 m od místa ,tak jsem na nic nečekal a potichu abych neprobudil další duchy - odcházel z pocitem ,že už tam nikdy sám nepujdu at vám to všem pípá a nenechte se rušit . .

Tož až tak zase pozitivní nebyl , ale měl sem tam sebou kósek lihoviny a tak sem připíjel na zdraví těch keltských duchů .No a samozřejmě i na zdraví archeologova synka a všech okolopijících
Nakonec sem chtěl rozjímat s duchy v poklidném sedoležu u stromu , ale kamarádi mě dobrácky hodily do stanu

Vážený pane, račte si přečíst soukromé zprávy, prosím Děkuji, konec hlášení

Sakra ničeho nového sem si tam nevšiml

Tak je vidět, že na těch toulkách často asi nejsme sami.. pana Silverlinese a Klosse bych poprosil jestli můžou někam ty fotky nahodit, rád bych se mrkl.. a jistě nejen já ;) Byl jsem kdysi hledat ve starém opuštěném mlýně, samozřejmě sám jak už to tak mívám. Při vstupu do torza mě přívítali odletem dvě sovy, škoda nestihl jsem je vyfotit. :/ je tam ještě náhon, zasypaný vstup do sklepa a pak ve stěně taky vstupy.. a já vůl si zapomněl čelovku. Zkontroloval jsem signál, kdybych někam zahučel.. samozřejmě nic. Výjimečně přítelkyně věděla kam jedu , tak jsem si říkal že mě kdyžtak najdou kdybych někam schvístl. Každopádně jsem neměl dost odvahy procházet se těmi místnostmi v zemi, tak jsem tam vždycky jen vstoupil a pomocí mobilu udělal fotky do tmy.. byl jsem napnutý jak struna jestli tam něco uvidím.. a co myslíte bylo tam něco?
na místě jsem nic neviděl, tak jsem pak večer natěšený a trochu vyděšený mrkl doma na pc..
a bohužel taky nic. Na jedné straně jsem byl rád že tam nic není protože vyfotit něco takhle zblízka , vědět že jsem stál vedle nějakého čehosi.. už ta představa mi startuje adrenalín a nevim jak bych se příště cítil.. ale zas na druhé ...

Jak to bude možné foto se někde objeví.

Špatnej pocit mám při hledání na Slovensku.. :D

Prý stačí sebemenší stres, a to třeba i obyčejná tma a všechno vnímáš o dost citlivěji. Do toho stačí sebemenší podnět, trošku toho na co myslíš, co očekáváš a mozek si to spojí. A to vnímáš.

Když jsem byl mladší, tak jsem viděli s kámošem, že se sám od sebe rozkýval stromeček, který byl předtím v klidu. Dodneška si to neumím vysvětlit. Kýval se opravdu min o 90o.

Zajímavý akustický efekt se odehrává, když si nasadíte kapuci. Pokud dupete, a vnímáte o něco citlivěji a je ticho, takže v noci. Slyšíte zvuk, jakoby někdo šel za vámi.

A jesti tam někdo opravdu je. Tak kromě myslivců, to může být nějaký zvědavec, který věří, že jste našel poklad a doufá, že se s ním podělíte alespoň o ty nálezné endorfiny a jiné hormony štěstí.

Konec konců, to může být i nějaký úchyl. Ale myslím si, že rejček je dostatečná zbraň a mít v baťohu pistoli je silně přehnané, až histerické. Ale kdo ví, jak svět bude vypadat za měsíc.Snad toho nebude potřeba. A silně mě děsí, že lidé takové situace snad i vyhledáva
jí.

Ptfuj...znam ten pocit. Naposledy se mi to stalo asi před dvěma roky v Klanovickem lese. Byla uz tma tmouci a ja se tam vydal na prochazku se psem. Nutno podotknout, ze jsem si cestou dal jednoho speka, coz vysledny "efekt" ještě umocnilo. Chvili jsem sel po pesine, ale pak jsem se vydal na jednu zaniklou (ne zcela) cestu, abych prozkoumal kam vede. Pes si sel po svém a najednou jsem tam stal sam. Ja nejsem ten typ, co se boji v noci v lese. Prave naopak, kdyby me honil nakej ten vrah, ci upir, tak uteču prave tam, nemá sanci me najit, no ne? To jen ve filmech je hned nejdou... Tak si tak jdu a presne...prisel ten pocit "někdo se na me diva". Pomalu se otocim, mžourám do te tmy, nic nevidim...jezis ty ses posranej, uklidni se...a sel jsem dal. Udelal jsem asi 5 kroku a něco jsem za sebou uslysel. Pomalu jsem zastavil a v klidu se otacel...mžourám a zase nic nevidim, zadnej pohyb, zadnej zvuk. Ja kreten nekdy v 11 vecer v tmavym lese bez svetla. Když nic, tak nic...tak jsem se zase otocil a ze pujdu zpatky...mno...a zase zvuk...tak jsem se rychle otocil a v ten moment po me někdo sah (na telo), no ja se lek, ze jsem se malem posral. Ale nikdo nikde, kua, co to je??! To co se me dotklo, bylo voditko od psa, který jsem mel poveseny na krku a jak jsem sebou skubnul, tak mi akorát dopadlo na hrudnik. Vylekal jsem sam sebe. To mi uz celkem stacilo a vydal jsem se na cestu domu. Obcas jsem tu historku dal k dobremu. Ale když tam pak někdo zastrelil toho chudaka kolegu, tak me napadlo, co kdyby tenkrat...no to je jedno. Do lesa v noci ještě občas zajdu, ale uz nepokuruju

To je někdy samovyděsitelný. Lesejček, větříček mírnej, koukáš na světlušky, a v pohodě se ti vybavujou pohádky, řikáš si, že by divoženky, že by třeba bylo něco zajímavýho, a najednou plác něco přes kapsu, idyla je fuč, srdce buší, přemějšlíš jak rychle knokautovat divoženku, třeba že ji jak se přiblíží vokamžitě bez výstrahy kopneš kanadou do kulí, ale v tom ti dojde že to nejde, a protože nemáš jinej nápad, tak volíš strategii Alamo, tedy zemřít tam kde stojíš. Nočky jsou fajn.

Kamarade, ja ti necham priste taky pokouřit a jsem na tebe zvedavej ale jinak pobavil

Podobné anomálie jsou zajímavé. V úerý bych měl dostat jednu fotografii podobného ražení.Pak ji dám na LP.

V zimě se střílej kanci ty kanče Takovej esball nebo brenek, to je o strach.Střelec na posedu (kazatelna) je plnej adrenalinu a svítit můžeš třeba i loučí

A kde bych ji asi tak vzal, tu louč? To ti tak narychlo nikdo v lese nepučí. Dyk si tam nemáš ani od koho pučit kolikrát v noci baterky, když dojdou. Les je krutej a nehostinej

Já myslím, že pomůžou lesní víly a skřítkové, mají v zásobě světlušky. Otevřený oheň do lesa nepatří.

Když dojdou baterky je plán B,teda ta louč.Otázka je,že ta louč je otevřený ohenˇ a kolik stojí rozdělaní otevřeného ohně v lese? Snad bych bral raději toho ducha a nebo střelbu v těsně vedle

Ja už hľadam len v noci a skúšal som všelijake nočne videnia a podobne.Treba mať silnú ale ozaj silnú baterku.Ale treba mať aj mini jednoledkovú ako dostať u vietnamcov.Lebo ked ti niekto zasvieti v noci niečim podobným tak si totoalne bezmocný.Jediná obrana je lepšia baterka.Nočne videnie je celkom sranda,kedysi som to skúšal ale neosvedčilo sa to.To ti len zaslepí oči a nič neuvidíš.Jediné plus nočneho videniia je zistenie že lesný život a polný život začína v noci.Zvieratá prichadzajúk človeku na desať metrov a to aj také čo vidíš cez deň len na kilometer.Je to celkom bojímbojím pocit.

joeblack o lese vím svoje,už skoro dva měsíce ležim v nemocnici(LDN kde se umíra a dost často) mám zlomenou haxnu tak dokonale,že je vní 15 šroubů, koleno zralé na náhradu a to mojí blbostí,protože tenhle koníček je mimořádně nebezpečnej Před dvěma roky mě zas srazilo autu,když jsem jel na motorce z mrcasu,měsíc marod a ted´půl roku,když to klapne a otázka je to koleno.Žádné zvíře ani hajnej a nemít u sebe telefon,tak tam dneska asi strašim.Jo a pak jít hledat ještě v noci

Tož já sem lese zatím jen krvácel z té prdele , z té sem taky lehce ukák, když mi do držky bouchla lesní zemina i s tlakovou lahví od značkovače ,když sem do ní kopnul a jednou sem se narodil, když netrefil nimrod Ještě teď vidím toho jeho čokla , jak si pro mě běží ,než ho stihl odvolat a zmizet v lese.
Koleno sem si rozdlachmal docela fest doma ,když sem myslel .
Teda spíš nemyslel a nechal sem si na něj spadnout litinovou hoblovku cirka 700 kg vážící Teď už čampu docela fajn ,ale jak bude čas ,du ještě pod kudlu taky

To je život a velká smůla.Někdo z lesa přinese poklad a někdo se tam zmrzačí a nebo něco hůř.Ta kudla mě čeká a možná vícekrát.Když jsem viděl tu haxnu,že je pod kolenem asi 30stupnů úhlem mimo,tak jsem málem brečel a ta bolest.....

A těch sprostých slov Ani sem nevěděl, že jich tolik znám
Tak ať máš aspoň tak dobrej tým na chýře ,jak sem měl já Tead krom toho dochtora , co se mě po probrání z narkózy ptal jestli to bolí a zašmrdlal mi s drénem ,čímž mě probral opravdu stoprocentně a potom sestru,která zase nevěděla ,jak se ten drén vytahuje a ptala se mě ,jestli to nevím.Naštěstí mě tou otázkou připravila na to co mě čeká a já zařval jen jedno sprostý slovo Ale hned sem se aj omluvil

Sprostě jsem nehulákal jen řval bolestí.Po operaci mě dali bažanta,abych se odvodnil, slušně řečeno,jenže to nešlo,takže následovala cévka.Když jsem viděl toho hada co tam pak nacpala sestra,tak pupický chlupy měly větší délku jak úd.Ta sestřička byl kus a ta ostuda s mojí chloubou,byla kolosální,pinzetu sice nepotřebovala,ale daleko ktomu nebylo a to zažiju ještě určo jednou

Tož to si měl dobrý ,že ti bažanta aspoň nabídli U mě to ani nezkusili Dali mi ho až mě odvezli na pokoj Sestřičky byly taky hezký ,ale mám dojem, že sem měl místo vercajku díru

Vono to těm hokám vtom mundůru docela sluší a ty krátký sukně....Jenže bych musel asi sežrat kilo těch modrejch pilulek,abych měl touhu na mruk.To bylo v nemocnici,teď jsem v LDN a mám opušťák,jsem doma a prášky ohledně tam toho brát nemusim###

Tož to já taky ne ,ale v ten moment sem ho stáhl do břicha tak,že si ho mohli splést s poštěvákem

holky tam jsou na ty naše "chlouby" zvyklý .. A sestry s tou vizáží... Když jsem se válel na jipce,
tak tam byla jedna fakt top kost.. prostě taková dobře stavěná modelka jak některý sestry bývaj..starší týpek co ležel vedle za prostěradlem , měl furt nějakej nestabilní tlak , jednou mu to lítalo kdesi nahoře, pak zas dobrý.. furt spekulovali kde je problém, až po čase si všimli, že to má když má tahle sestra směnu tak, se ještě ujišťovali jestli mu to měří správně.. no pak zjistili že chyba byla v ní, ale ne z technického hlediska :D Musím teda dodat, že když se k člověku mírně sehnula a ještě tam po tom smradu z různých lahviček zavoněl parfem.. byl jsem i celkem rád, že to tělo v mým stavu ignoruje

To říkám furt,že ženský sou rafinovaný záškodníci ,poslaný na zem ,aby aj chlap měl přirozený nepřátele

Nocni mrcas je vzdycky o hubu,na poli v roli kdyz se to lepi na nohy a kotniky upii
Ja se jednou ocitl v druhe casti lesa a vubec nevim jak
A ted nedavno v poli,zatazeno tma jak v pytli,kopal jsem nejakej bordel a narovnam se a tak 10-15.metru postava,rikam tak co mas neco?
Hledali jsme tam s kamosem.
KOuknu dolu,ma taky Deusa,zadny blikani civky,tak mi najednou zamrazilo
Stal jsem strnule a postava zacla pomale mizet,ale tak rychle,byla to postava,clovek to vsak nebyl.
Myslel jsem ze to byl muj stin,ci stin stromu to ze tak 200m.je silnice
ALE nebyl,kdyz si na to vzpomenu jde mi mraz po zadech

Sprosťák ani neodpověděl.. beztak tam měl aspoň pražáka.. nebo Ti třeba ukazoval cestu k pokladu ;)

Asi jsem mu mel jit v patak

Ahoj chlapi, nedalo mi to a i já trošku přispěju zkušeností, kterou si neumím moc dobře vysvětlit. Tak první věc se mi stala hned na mé první hledačce, kdy byla se mnou přítelkyně. Bylo to v jednom lese v Praze. Tak nějak jsem zkoušel hledat detektorem a přítelkyně mi najednou přiškrceným hlasem řekla, že je za mnou nějaký muž a že se zle dívá. Přiznám se, že jsem se raději neotáčel a přítelkyni jsem vynadal, ať si ze mě nedělá srandu. Ona že ne, že je to pravda. Po chvíli přízrak muže zmizel a musím říct, že jsem z toho neměl moc dobrý pocit. Druhý zážitek jsem měl opět při hledání ale na poli daleko za vesnicí. Přítelkyně mi říkala, že nemá dobrý pocit z tohodle pole, že má strach. Za chvíli na to jsme našli dvě stříbrné mince. Krátce na to nás oba šíleně rozbolela hlava, že jsme museli pole opustit. Byly to mince ze 16. století. A třetí zážitek jsem měl sám, byl jsem uprostřed pole za vesnicí, nikde nikdo a za sebou jsem uslyšel dětský pláč. To bylo fakt hodně nepříjemné. Všechny tyhle zážitky jsem prožil za dne. Nedovedu si představit, jaké by to bylo za tmy. Detektor mám teprve od léta, takže jen pár měsíců.

Ten jako by dětský pláč dělají kočky. Zažil jsem to několikrát.

Jo kočky to umijou dokonce líp než ty děcka . Ty by je mohli klidně dabovat pro film

tak tak, někdy je to až děsivý co umí vyloudit ...

jasně chlapi, to je pravda, jenomže tohle bylo úplně těsně za mnou... co si budeme povídat, je to hezký koníček, ale kolikrát jaké věci najdeme, nevíme, kdo to vlastnil a jaká historie se k tomu váže.

To Spageta: tohle už jsem párkrát slyšel