4.1.1890 - Muž, který dvakrát prodal Eiffelovu věž

Nejvíce je známý jako muž, který dvakrát prodal Efifelovu věž. To ale nebyl jediný počin podvodníka Viktora Lustiga, který se „proslavil“ v zahraničí i jinými kousky. Narodil se 4. ledna 1890 v Hostinné na Trutnovsku, kde ale nesetrval dlouho.

Lustig ve společnosti vynikal díky svému charisma. Ovládal pět cizích jazyků, měl výborné vystupování a vždy dobře padnoucí oblek. Podvodníček z malého městečka na Trutnovsku kolem sebe vytvořil tak spletitou síť lží, že dlouho trvalo úředníkům i historikům zjistit, odkud vlastně pochází. Dokonce se povídalo, že patří mezi evropskou šlechtu, která vlastnila hrady.

Ve vytváření falešných identit byl Lustig mistrem. Je zdokumentováno 47 přezdívek, které používal a vlastnil desítky falešných pasů. Když ho po rozsáhlých podvodech konečně zadrželi a v třicátých letech 20. století zavřeli do Alcatrazu, do papírů ho vězeňští úředníci zapsali jako Roberta V. Millera, což byl jenom jeden z Lustigových mnoha pseudonymů.

Až během výslechu ve vězení přiznal, že se narodil v Rakousku-Uhersku. Konkrétně 4. ledna 1890 ve městě Hostinné. Lustig se často chlubíval, že jeho otec Ludwig byl starostou. Až ve vězeňských novinách mluvil o svých rodičích jako o chudých rolnících, kteří ho vychovali v ponurém domě v prostředí Krkonoš.

Lustig „kariéru“ začal jako obyčejný kapsář i úspěšný podvodník s kartami, který ovládal neotřelé triky.A postupoval stále výš… O jeho dovednostech psal například známý časopis True Detective Mysteries. Později se dostal i do hledáčku FBI, která disponovala jeho otisky prstů.

Milion dolarů za rumunské krabičky

Mezi jeho první povedené kousky patří prodej takzvané „rumunské krabičky“ vyrobené z cedrového dřeva, válečků a mosazných ciferníků. Nabízel ji movitým cestujícím transatlantických lodí. Krabičku prezentoval jako strojek na bankovky, který dokáže během šesti hodin vyrobit 100 dolarovou bankovku. Jeden z důvěřivců za něho zaplatil 30 tisíc dolarů. Během následujících dvanácti hodin skutečně ze stroje vylezly dvě bankovky slibované hodnoty, potom už jen prázdné papírky. Když na to podvedený muž přišel, Lustig už byl dávno pryč. Takových strojků pak prodal ještě několik. Většinou za pět tisíc dolarů, celkově si prý mohl přijít až na milion dolarů.

Lustigův repertoár také zahrnoval podvody s koňskými dostihy i falešné investice do nemovitostí. I kvůli tomu si hlídal soukromí. Utajoval jakékoliv informace o své rodině. Později se zjistilo, že se 3. listopadU 1919 oženil s ženou jménem Roberta Noret, se kterou měl dceru. Známá je i jeho bohatá milenka Billie Mae Scheible, která měla peníze z prostituce.

Podvod s Eiffelovou věží

Nejvíce se ale proslavil podvodem s Eiffelovou věží. Do Paříže přijel v květnu 1925. Původně měl v plánu jenom odpočívat, vše ale změnil jeden novinový článek. Psalo se v něm o, že Eiffelova věž je ve hrozné stavu a hrozí demontáž. Spolu se svým přítelem Danem Collinsem si Lustig objednal luxusní apartmán v hotelu Crillon, kde se ubytovávali diplomaté. Získal falešné dokumenty, díky kterým se pasoval do role ředitele ministerstva pošty a telegrafu. Pak poslal dopisy největším prodejcům šrotu a pozval je na schůzku, na které mluvil o smutném osudu Eiffelovy věže, jejíž údržba stojí velké peníze a hrozí její demolice. Což se nikomu nezdálo ani divné, protože věž byla postavená pro světovou výstavu 1889 a neměla v Paříži zůstat trvale.

Důvěru obchodníků si Lustig získal navíc tím, že je vzal na prohlídku věže. Následně požádal, aby poslali cenovou nabídku. Lustig si ale už předem vybral, že výběrové řízení vyhraje jistý Andre Poisson, který o nákup velmi stál, aby se dostal do vyšších kruhů. Poissonova žena ale byla nedůvěřivá, a tak se její muž s Lustigem ještě jednou setkal. Podvodník se přiznal a s Collinsem odjeli vlakem do Vídně. Na podvodu ale vydělali, zůstaly jim tučné úplatky od obchodníků se šrotem. O měsíc později se Lustig do Paříže vrátil a pokusil se Eiffelovu věž prodat znovu. Tenkrát ale obchodník vše nahlásil policii, Lustigovi a Collinsovi se podařilo opět utéct.

Podvedl i Al Caponeho

Lustig si troufl i na samotného Al Caponeho, kterému slíbil, že když investuje 50 tisíc dolarů do akcií, určitě vydělá. Samozřejmě si nezapomněl říct o provizi. Ve skutečnosti měl Lustig peníze dva měsíce u sebe. Pak šel za Al Caponem a omluvil se, že nic nevydělal a peníze vrátil. Gangster byl Lustigovou upřímností ohromený a dal mu pětitisícovou provizi, o což Lustigovi od začátku šlo.

V roce 1934 byl zadržen agenty, kteří ho obvinili z padělání. Den před soudem ale utekl z vazby, což neuniklo ani americkým médiím. Vyšel o něm například článek v časopisu Milwaukee, kde ho přirovnávají k postavě z knižního bestselleru. Jeden z agentů tajné služby o Lustigovi mluvil stylem, že je nepolapitelný jako obláček cigaretového kouře. Neunikl ani pozornosti novinářů slavného New York Times. Lustiga popisovali jako muže s ušlechtilým vystupováním. „Hrál si rád šlechtice a dělal vtípky,“ psalo se v článku.

Neopíjejte se a nechlubte, radil Lustig

Úspěšný podvodník dokonce sepsal seznam rad pro své „nástupce“. Například radí, že si vždy máme vyslechnout politické názory druhé osoby a souhlasit s nimi. To stejné platí ohledně náboženských názorů. Nikdy nemáme mluvit o svých nemocech, opíjet se a chlubit.

Lustiga se podařilo zadržet v Pittsburgh. Necelý měsíc poté, co utekl z vazby. Soudce v New Yorku ho odsoudil k 20 letům v Alcatrazu. Odseděl si polovinu, zemřel přesně 11. března 1947 v 20:30 v důsledku zápalu plic. Pohřbili ho do hrobu společně s dalšími zločinci. Lustigova rodina udržovala jeho smrt v tajnosti.

Zdroj: www.smithsonianmag.com, www.thevintagenews.com