5 600 let starý hrnec plný korálků

Archeologové z „orientálního“ oddělení Německého archeologického institutu (DAI) a Institutu archeologie na Jordánské univerzitě zkoumali základy domu na místě osady ze závěru doby měděné v jordánském Tell Hujayrat al-Ghuzlan. Při tom nalezli neobvyklou nádobku s tisíci korálky z hlíny, kostí a mušlí.

Tato lokalita a sousední Tell al-Magass jsou nepřetržitě zkoumány od roku 1985. Obě místa jsou ranými „průmyslovými lokalitami“ s výrobou mědi a šperků. Měděné slitky pro formy, které zde archeologové našli, byly nalezeny i v severním Egyptě. Pravděpodobně tam byly převáženy na oslech, čemuž napovídají nálezy kostí. Při zpáteční cestě byly do Jordánska importovány egyptské kamenné nádoby.

Tell Hujayrat al-Ghuzlan bylo opevněné sídliště obývané mezi roky 4 000 až 3 500 př. n. l. Byly zde nalezeny smíšené stavby z kamene a nepálených cihel, které byly po poškození při zemětřesení cíleně vyztuženy. Po dalším zemětřesení bylo město opuštěno, ale na rozdíl od mnoha jiných nebylo později srovnáno se zemí ani přestavěno. Dochovaly se zbytky labyrintového půdorysu osady se zdmi vysokými až 6 metrů s původními omítkami, okny, dveřmi a pilíři jako podpěrami střech.

Před objevem nádoby bylo cílem archeologů dostat se do nejnižšího patra budov. V jednom z domů se to skutečně podařilo: „Našli jsme základy několika místností, pod nimiž už opravdu nic nebylo,“ říká Jens Notroff z DAI, který na lokalitě působil jako výzkumný asistent. O něco později Notroff objevil ve výklenku v rohu místnosti tři hliněné nádoby. Jedna byla rozbitá, velká obsahovala písek a třetí – malá kulovitá nádoba byla uzavřena hliněnou zátkou. Notroff hrnek opatrně zvedl a uvnitř něco rachotilo...

Nádoba byla převezena do zázemí, pečlivě vyčištěna, vyfotografována a detailně zakreslena. Notroff s kolegy poté opatrně odstranili hliněnou zátku: „Byli jsme první, kdo po více než 5 000 letech spatřil, co tehdejší obyvatelé uložili do této nádoby,“ říká výzkumník. Uvnitř se skrýval početný soubor korálků z kostí a mušlí. Všechny drobné korálky byly perforované a vyleštěné. Jejich velikost se pohybovala v řádu milimetrů: „Jen vrtání a leštění těchto korálků zabralo spoustu práce. Jiné byly větší, také protáhlého tvaru,“ popisoval Notroff.

Tento typ korálků byl užíván např. jako šperky a ozdoba oděvu, ale jejich umístění a hmotnost nemají obdoby. „Dovedl jsem si představit, že šlo o jakési skladiště uměleckých předmětů, snad talismanů pro štěstí, které sem byly vloženy. Zdá se, že výklenek byl na toto přesně připraven.“ V každém případě, takto náročně zhotovené korálky měly ve své době vysokou hodnotu.

Také nálezy v sousední místnosti naznačují, že se muselo jednat o zvláštní stavbu. Zde byla na zadní stěně objevena vyobrazení zvířat, která byla prsty vytlačena do ještě vlhké hlíny stěny. Kozorožce a dravce lze rozpoznat jako tečkované kresby. V zásypu místnosti archeologové objevili také četné rohy kozorožce a značné vrstvy popela. Je možné, že budova byla zničena požárem.

Mimořádná zachovalost a relativně krátké období obydlení dává archeologům jedinečnou příležitost prozkoumat chalkolitické sídliště z přelomu doby měděné a bronzové. Tehdy bylo Tell Hujayrat al-Ghuzlan a jeho sousední město nejen důležitým centrem zpracování mědi, ale také významným obchodním uzlem poblíž Rudého moře mezi Levantou a Egyptem. Záhada korálkové nádoby stále čeká na své definitivní rozluštění: místo nálezu je stále vyhodnocováno v Orientálním oddělení DAI.

Roman Němec

Zdroje: thehistoryblog.com, tagesspiegel.de, uaportal.com

hrnec obsahoval tisíce korálků

Jens Notroff

tall hujayrāt al-ghuzlān

jižní část fortifikace a domy tell hujayrat al-ghuzlan

výřad