9.11. 1034 Český kníže Oldřich umírá

V roce 1012 usedl na knížecí stolec devátý Přemyslovec, a sice Oldřich. Vyrostl v tvrdého a obratného politika, jak dokázal během státního převratu. Zemi vládnul do roku 1034, kdy umírá.

Kníže Oldřich, nejmladší ze synů Boleslava II., zůstával dlouho ve stínu svých bratrů, ani letopisci o něj nejevili zvláštní zájem. Za ženu si vzal kněžnu Boženu, podle báje dříve pradlenu. Historie ví pouze to, že byla prostá venkovanka, podle Kosmovy kroniky by se v dnešní transkripci jmenovala Božena Křesinová. Ke svatbě došlo zřejmě nikoli z důvodů romantických, ale dynastických.

Oldřichovo původní manželství s blíže neznámou šlechtičnou totiž zůstávalo bezdětné, takže Oldřichem by vyhynul přemyslovský rod po meči. Jeden jeho starší bratr Boleslav III. Ryšavý zmizel v kterémsi polském vězení bez možnosti se vrátit a druhý – Jaromír – byl eunuch. Kněžna Božena Oldřichovi povila syna Břetislava, později jednoho z nejvýznamnějších panovníků přemyslovských Čech.

Oldřich vyrostl v tvrdého a obratného politika, jak dokázal během státního převratu v roce 1012, když sesadil svého bratra Jaromíra, jehož předtím zašťiťovala Svatá říše římská. Říši si dokázal domluvit, a přitom uhájit suverenitu své vlády. Sice mnohokrát postupoval bezohledně vůči svým nepřátelům i členům rodiny. Například Jaromíra nechal na konci života oslepit.

„Takové jednání ale nebylo tehdy nijak neobvyklé. Svému jedinému dědici Břetislavovi přenechal pevnou, vnitřně konsolidovanou zemi,“ píše Jan Kvirenc v knize České dějiny – 100 památných míst.

Znovuzískání Moravy už v roce 1019 dobyl na Polácích, dotvořil dnešní podobu českého státu. Zemřel v listopadu 1034. „Lovecká vášeň či přímo lovecké umění, jež byly jak povinnou zábavou, tak společenskou událostí zároveň, se v různých podobách staly osudnou mnoha vladařům, nejenom Oldřichovi,“ píše ještě Kvirenc.

Vratislavovi lovecké zranění přivodilo smrt v roce 1092, Břetislav II. byl na lovu v roce 1100 zavražděný a přemyslovský král Václav I. přišel o oko, proto se mu pak říkalo Jednooký.  Jsou ale známé i různé humorné historky.

„Šebíř býval první při duchovních povinnostech a neméně horlivý v světských zaměstnáních, vždy býval knížeti nerozdílným druhem při lovech. Býval prví při ruce při zabíjení divokého kance. Uměl mu uříznout ocas, očistit jej a připravit, jak to míval kníže rád, a podával jej podle plánu… k jídlu. Proto prý kníže Oldřich mu často říkával – Šebíři, pravím ti upřímně, že za tenhle lahodný zákusek zadluhoval bys biskupovi. A jak Kosmas dosvědčuje, roku 1030 se i tak stalo.“

Zdroje:
Jan Kvirenc, České dějiny – 100 památných míst
Jan Bumba, České katastry od 11. do 21. století