Bitva v Ardenách ve světle nových poznatků díky moderním technologiím

Archeologové za pomoci dronu s instalovaným lidarovým zařízením o vysokém rozlišení prozkoumali část druhoválečného bojiště v Ardenách. Dnes hustým porostem překryté místo díky laserovým snímkům odtajnilo téměř 1 000 dříve neznámých prvků a odborníci mohli vůbec poprvé studovat lokalitu komplexně.

Bitva v Ardenách byla poslední velkou německou ofenzívou na západní frontě a zároveň jednou z největších a nejkrvavějších bitev druhé světové války. Hustý lesní porost však většinu stop bitvy v krajině překryl. Běžné letecké fotografie přes koruny stromů nevidí, navíc bojiště je příliš velké, aby se dalo prozkoumat jako komplex ze země. Odborníci proto využili leteckého laserového snímkování – LiDAR.

„Ačkoli se jedná o významné bojiště, které je intenzivně studované vojenskými historiky a navíc předmětem značné pozornosti v muzeích a populárních médiích, o jeho pozůstatcích bylo publikováno jen velmi málo,“ uvedl hlavní autor výzkumu Dr. Birger Stichelbaut z univerzity v Gentu, který společně s týmem výzkumníků z Univerzity Toronta a společnosti Argus Vision provedli LiDARový průzkum bojiště. „To nám umožnilo pozorovat stopy bitvy v měřítku, jaké dosud nebylo známo,“ vysvětlil Dr. Stichelbaut.

LiDAR využívá laserové zobrazování k vytváření map krajin „průhledem“ skrze lesní porost. V tomto případě tým použil technologii SLAM-LiDAR (synchronizovaná lokalizace a mapování) k vytvoření map studované oblasti s vysokým rozlišením a poté je extrapoloval na širší bojiště, aby lépe porozuměl prvkům viditelným v národním datovém souboru LiDARu s nízkým rozlišením. Jedná se o první SLAM aplikaci v archeologii.

Bylo definováno sedm typů prvků ( obrázek 4 ): 1) dělostřelecké postavení: hliněný násep a střílna s úkryty pro dělostřelce; 2) kráter po bombě; 3) zemlánek se vstupem: vyhloubené úkryty s hliněným náspem a jasně definovaným vchodem ( obrázek 5 ), který by byl zakryt a vyztužený kládami; 4) zemljanka: široká kategorie hloubených pravoúhlých úkrytů nebo skladišť s náspy, která může zahrnovat také polní opevnění pro lehké dělostřelectvo nebo minomety; 5) liščí nora: malý a narychlo vykopaný kryt pro jednoho nebo dva muže; 6) příkop: přímé a krátké úseky příkopu; a 7) nedefinované: prvky, které jsou buď špatně definované, nebo mají nepravidelný tvar.

Metoda odkryla širokou škálu prvků, jako jsou zemljanky, krátery po bombách, dělostřelecká postavení, hliněné náspy se střílnami, skladiště, kryty, příkopy a díky vysokému rozlišení dokonce i jednotlivé liščí nory. Demonstruje, jak může SLAM pomoci vyřešit rozsáhlé krajinné mapování efektivněji a lépe, než kdykoli předtím.

Identifikované prvky poté vědci při ohledání na zemi dokázali spojit s konkrétními událostmi. Například díky objevu německých objektů na amerických dělostřeleckých pozicích tým zjistil, že německé síly využily opuštěná americká opevnění v první fázi ofenzivy. Důležité je, že poprvé nabízí pochopení rozsahu a významu bitvy, přičemž odhaluje tři fáze bitvy v samotné krajině.

„Naše případová studie jasně ukazuje, že existuje potenciál pro zvýšení veřejného povědomí a přístupu k některým lokalitám v Ardenách,“ uvádějí autoři. „Uznání a označení těchto válečných stop jako místa dědictví by mohlo pomoci zaručit jejich dlouhodobou ochranu před ničivými praktikami, včetně mechanizovaného kácení lesů,“ dodali na konec.

Roman Němec

zdroje: phys.org, cambridge.org

letecký snímek z dubna 1945

vlevo lidarové rozlišení 1m a vpravo rozlišení snímkování po 15 cm

interpretační mapa

Zemljanka se vstupem - vnější rozměry 7,4 × 9,2 m

studovaná oblast

typy stop v terénu s rozlišením 15 cm-1